Unstable

27.

předem se omlouvám za chyby
- - - - -
o den později
- - - - -
Jason's POV
- - - - -
,,Pomalu." Řekl jsem a ona si dala do pusy trochu suché rýže. Pokroutila hlavou a překryla si pusu rukou zatímco se zvedla ze sedačky. Rychle odběhla do koupelny a znovu bylo slyšet jak zvrací. Došel jsem za ní a jemně ji pohladil po zádech.

,,Dobrý?" Zeptal jsem se a pomohl ji se postavil. Spláchla záchod a opřela se o umyvadlo. ,,Dva dny jsem nejedla a zvracím pokaždé co nějaké jídlo cítím. Co bys řekl? Je to podle tebe dobrý?" Zeptala se a vypláchla si pusu. Samozřejmě že to není dobrý. Nelíbí se mi jak trpí. Ale nic s tím nejde dělat..

,,Najdeme nějaký způsob jak do tebe něco dostat." Řekl jsem a ona se na mě smutně podívala. Pokroutila hlavou a sklopila pohled.

,,Třeba přes hadičky. Až budu znovu podvyživená v nemocnici." Řekla a znovu se rozešla do obýváku. Ani si to radši nechci představit. Nikdy bych si neodpustil kdyby tak dopadla, protože by to bylo kvůli mně.

,,Tak daleko bych to rozhodně nenechal zajít." Řekl jsem a šel za ní. Nikdy bych nedopustil aby znovu začala s anorexií. A už vůbec ne aby to dopadlo špatně.

,,Ale co s tím chceš dělat? Moje tělo prostě nechce jíst... možná mi chce říct že bych měla zhubnout. Možná bych měla přestat jíst." Řekla a sklopila pohled. ,,Tak na to ani nemysli. Nechci abys do toho znovu spadla." Řekl jsem a ona se na mě podívala se slzami v očích. Sakra nesnáším když brečí. Nikdy nevím co dělat. Nejsem si jistý jak ji utěšit, ale obětí zatím skoro vždy fungovalo.

,,Co mi zbývá Jasone? Zkoušela jsem všechno za těch pár hodin co jsem vzhůru a pokaždé jsem se pozvracela. Víš jak je to hrozný?" Řekla a já si jí přitáhl na klín. Jemně jsem ji chytl za pas a podíval se jí do očí.

,,Třeba je to jen tím že v sobě pořád máš tu drogu. Úplně vyprchá třeba až za tři dny po požití. Potom by se to mohlo zlepšit." Řekl jsem a ona stále uslzené oči upírala do těch mých. Znovu byla přítomná ta tíživá bolest na hrudi a vůbec se mi to nelíbilo.

,,Takže nemám až do zítra jíst?" Zeptala se potichu a já pokroutil hlavou. ,,Ne, to jsem nemyslel. Co kdybychom zkusili piškoty, nebo suchary. Víc jídel bez příchuti tu asi nemám." Řekl jsem a ona se pousmála. ,,Miluju piškoty." Řekla a já se usmál. Snad tohle výjde.

,,Tak tu počkej, přinesu je."
- - - - -
,,Takže dalších pár dní bude můj život záviset na piškotách." Řekla a dala si další do pusy. ,,Už to tak vypadá, ale radši jich nejez moc." Řekl jsem a ona s pokýváním hlavy misku položila na stůl před sebe.

,,Jaktože nejsi vůbec rozhozená z toho že tě někdo zdrogoval?" Zeptal jsem se a ona pokrčila rameny. ,,Myslím že kdybys tu pro mě nebyl tak bych byla úplně na dně. Ale takhle je to dobrý.." řekla a pousmála se. ,,Bez tebe bych tu možná ani nebyla kdo ví jaké se mnou měl úmysly.." řekla a mně povadl úsměv. Mohl ji unést, nebo znásilnit. A všechno jen kvůli mně. Zničil bych ji život...

,,Omlouvám se." Řekl jsem potichu a ona se na mě podívala s nepatrnou otázkou v očích. ,,Za to co se ti stalo můžu já. Neměl jsem tě tam vodit a neměl jsem tě nechávat samotnou.. promiň Em, nechtěl jsem abys dopadla takhle." Řekl jsem a sklopil pohled na své ruce se kterými jsem si nervózně hrál.

Vlezla si ke mně na klín a jemně mi přiložila dlaň na stranu rozhraní tváře a čelisti. Podíval jsem se jí do očí a trochu jsem se uklidnil pod jejím dotykem. Ještě nikdy se mě takhle nedotkla ale bylo to příjemný.

,,Nemůžeš za to Jayi. Celou dobu jsi mě chránil a já s ním neměla vůbec nikam chodit a hlavně jsem hloupá že jsem to vůbec pila." Řekla tiše a mně začalo rychleji být srdce. Jak mi to řekla?