Unstable

52.

Předem se omlouvám za chyby, dnes mi nějak nejde psát...
- - - - -
Monica's POV
- - - - -

,,Můžeme jet konečně domů?" Zeptal se potichu a rty se přitiskl na můj krk. Zavřela jsem oči a jemně ho od sebe odstrčila. ,,Ještě čekám na Kris a potom musíme jet nakoupit." Řekla jsem a on si povzdechl. Omotal ruce kolem mého pasu a pokračoval v polibcích. Trhaně jsem se nadechla když mi dlaněmi přejel na zadek a jemně ho stiskl v dlaních.

,,Jasone jsou tu lidi." Řekla jsem a odstrčila ho od sebe. ,,No a?" Zeptal se a znovu se na mě natiskl. ,,Prosím nedělej to." Vydechla jsem a začínala být trochu zoufalá. Mám pocit jako by se na nás všichni dívali a nesnáším pozornost. Nemůže to prostě nechat na doma? Ani nevím jestli na to budu mít doma náladu, ale pořád je to lepší než tady.

Podíval se mi do očí a chvíli zůstal potichu předtím než mě jenom opatrně objal kolem pasu a stiskl v jeho náručí. ,,Promiň." Řekl potichu a já mu objetí opětovala. ,,Nechtěl jsem aby ses cítila nepříjemně." Řekl a já si položila hlavu na jeho rameno. ,,To je dobrý..." řekla jsem a podívala se kousek za něj. ,,Už jde Kris." Řekla jsem a odtáhla se. Dívala se do mobilu, ale šla směrem k nám, protože tady na ni čekám vždycky.

,,Moni měla jsi na mě počkat před třídou-" začala a zasekla se v půlce věty když k nám zvedla pohled. ,,O můj bože." Řekla potichu když uviděla Jasona a on mi trochu pevněji stiskl bok. Vždycky to dělá když je nervózní.

,,Asi vás představím. Kris, tohle je Jason, můj přítel. Jasone, Kris, moje kamarádka..." Řekla jsem a oni si podali ruce. ,,Takže jsi si konečně někoho našla. Bože můj, a já měla v plánu ti někoho dohazovat. No každopádně vypadáte spolu fakt hezky." Řekla a já se podívala na Jasona který se usmíval a vypadal klidněji. ,,Děkujeme." Řekla jsem a ona se usmála.

,,Jen pro ujasnění, seznámili jste se přes Natea, nebo to byl někdo jinej?" Zeptala se a Jason se ujal slova. ,,Přes Natea." Řekl a přitáhl si mě trochu blíž k němu. Pamatuju si na to jak jsme se poprvé potkali i když to za chvíli bude půl roku.

Je až neskutečné jak ten čas letí.

,,Takže jsi ten z toho telefonátu?" Zeptala se a on přikývl. ,,Máš vážně dobrý tělo." Řekla a Jason se uchechtl. ,,Kris.." řekla jsem vymlouvavým hlasem s pokroucením hlavy a ona se na mě podívala.

,,Jen říkám že bych si s ním dokázala představit celkem dost činností." Řekla a já se trochu zamračila. To jí to nepřijde ani trochu nevhodné?

,,Em už na pár z nich přišla." Řekl Jason zatímco si přejel jazykem po rtech s s malým úšklebkem se na mě podíval. Podívala jsem s mimo něj abych se přestala červenat a nepatrně pokroutila hlavou. Ti dva prostě nemůžou mluvit o něčem normálním.

,,Můžete se prosím aspoň chvilku bavit o něčem slušném?" Zeptala jsem se a ke Kris přišel Nicolas. Pravděpodobně měli nějaký kratší trénink, takže se zdržel na hřišti. Kris se usmála a věnovala mu rychlý polibek předtím než se k nám znovu otočila čelem. Nicolas ke mně natáhl ruce pro objetí, který je náš obvyklý způsob pozdravu, a já se něžně odtáhla od Jasona a objala ho.

Zavřela jsem oči když jsem cítila jak se mi zhoupnul žaludek a odtáhla se jakmile mě do nosu udeřila vůně jeho voňavky, které na můj vkus použil až moc, a překrývala slabý odér potu.

Jason si mě přitáhl zpátky k němu a já se snažila rozdýchat pocit na zvracení. Doháje co to se mnou je? Tohle se mi normálně nestává.

,,Jasone, Nicolas, Kristenin přítel. Nicolasi, můj přítel Jason." Představila jsem je a nenápadně si přitiskla ruku na břicho snažíc se přemoci ten pocit zvracení. Tohle není dobrý a mám takový špatný pocit že to není jen viróza.