Unstable

40.

omlouvám se za možné chyby 💗
- - - - -
Monica's POV
- - - - -
Překulila jsem se na druhý bok a pevně si přitlačila dlaně na podbřišek snažíc se zmírnit bolest, ale nepomáhalo to. Schoulila jsem se do klubíčka a zavřela oči. Je mi špatně a jsem unavená. Nesnáším tohle období.

,,Je všechno v pořádku?" Ozval se Jasonův rozespalý, chraplavý hlas a já se na něj podívala. Na tváři měl starostlivý výraz a v očích se mu odráželo měsíční světlo.

,,Jen mě bolí břicho, promiň nechtěla jsem tě vzbudit, ještě jdi spát." Řekla jsem tiše a zhluboka se nadechla. Přitáhl si mě blíž a přiložil mi dlaně na podbřišek. Trošku to pomohlo, ale pořád to nebylo dobré..

,,Pomáhá to?" Zeptal se tiše a já pokroutila hlavou. ,,Jen málo.." řekla jsem a on se posadil. Levou rukou si prohrábl vlasy a podíval se na hodinky. ,,Jsou skoro dvě ráno.." řekl a znovu se mi podíval do očí. ,,Zkus si jít dát teplou sprchu nebo vanu, udělám ti ten čaj." Řekl a zvedl se z postele. To zní dobře, ale nechci aby kvůli mně nespal. Potřebuje odpočívat..

,,Jasone prosím jdi ještě spát, Postarám se o sebe." Řekla jsem a jemně ho zatáhla za zápěstí. ,,Em, jdi do tý koupelny a neodmlouvej. Stejně musím za chvíli do práce, takže bych zůstal vzhůru." Řekl a já pozvedla obočí. ,,Jsou dvě ráno." Řekla jsem a on přikývl. ,,Co vlastně děláš za práci?" Zeptala jsem se a on se nepatrně napnul. ,,Nechci tě dostat do nebezpečí takže ti to neřeknu." Řekl a přešel ke skříni ze které si vzal černou mikinu, kterou si oblékl.

,,Jak by mě to mohlo dostat do nebezpečí?" Zeptala jsem se a on si povzdechl. Posadil se na postel vedle mě a jemně mi přiložil dlaň na tvář. ,,Jsou nějaké věci, které ti nemůžu říct Em. I kdybych chtěl, prostě nemůžu protože nechci nic riskovat. Je to neskutečně nebezpečná práce, při které musím vědět o všem co se děje, a tím je to pro mě těžší protože jsem jejich šéf." Řekl a já se ve zmatení zamračila. ,,To lezete po vedení vysokého napětí nebo lovíte medvědy, nebo-" ,,Jsi vážně vtipná." Přerušil mě malým zasmáním a naklonil se ke mně blíž. ,,Nechci být vtipná, chci odpovědi." Řekla jsem a on se usmál. Mně to nepřijde vtipný ani úsměvný. Něco přede mnou všichni tají a já nevím co..

,,Několikrát už jsi naši práci uhodla." Řekl se stálým úsměvem. ,,Jasone nepamatuju si co jsem dělala před dvěma dny jak si mám vzpomenou na to co jsem řekla kdo ví kdy?" Zeptala jsem se a on se uchechtl. ,,V nejbližší době nemám v plánu ti to říkat protože je to nebezpečný, takže na to budeš muset přijít sama nebo to asi nezjistíš.. teď si jdi dát tu vanu prosím. Za chvíli ti přinesu čaj." Řekl předtím než mě jemně políbil na rty a odešel z pokoje nechávaje mě úplně zmatenou sedět na posteli v tmavém pokoji.

V dalších sekundách jsem přešla do koupelny, a svlečená vlezla do sprchy. Nemám ráda chodit do vany když mám tyhle dny... radši budu sedět na zemi pod stále tekoucí vodou než se máčet v chladnoucí stojaté vodě.

Co můžou dělat za práci? Zmiňovala jsem to předtím..

Vůbec nic mě nenapadá..
- - - - -
Jason's POV
- - - - -
Znovu jsem zaklepal na dveře od koupelny a tiše čekal na odpověď která se mi nedostavila. Je tak přes hodinu a neodpovídá, bojím se o ní.

,,Em jsi v pořádku?" Zeptal jsem se a opřel se čelem o dveře koupelny. Za půl hodiny musím pryč, nemám čas na to tu jen stát.

Znovu se nic neozvalo a já zhluboka vydechl.

Budu muset jít dovnitř.. Rozhodně by se jí nelíbilo kdybych jí tam jen tak vešel.

,,Jdu dovnitř, ano?" Řekl jsem a ze šuplíku vyndal klíč když se mi znovu nedostavila žádná odpověď. Odemkl jsem zavřel oči. Nechci nic pokazit, ale musím vědět jestli je v pořádku.