Unstable

26.

Jason's POV
- - - - -
,,Musíš přijet." Řekl jsem a nervózně sledoval Em která stále spala. Byli tři odpoledne už spala deset hodin a nevypadalo to že by se měla brzy probudit.

,,Jasone mám tu dva akutní případy neměl bych teď ani telefonovat." Řekl Peter a já si přendal telefon do druhé ruky. Předtím jsem Em zapomněl zmínit, že mám dědu z matčiny strany.

Je doktor a jako mladý byl zapletený v tom samém co já, takže nám hodně pomáhá. Je to asi jediný člen mé rodiny kterému se dá celkem věřit. Jen si nejsme až tak blízcí.

S nikým z mé rodiny jsem nikdy nebyl. Úplně mě zavrhli hned jak se zjistilo, že jsem zdědil matčinu poruchu. Potom se zabila a otcova strana rodiny se rozhodla se mě zbavit.

Děda mě na pár měsíců zavřel do psychárny, našel léky které mi pomáhaly a potom mi pomohl s vybudováním gangu stejně jako Nate.

S Natem se znám už od základky. Vždy tu pro mě byl a opravdu je pro mě jako brácha.

,,Tak ať tě někdo zastoupí." řekl jsem a on si povzdechl. ,,Co se děje tak hrozného, je někdo zraněný?" Zeptal se a já pokroutil hlavou.

,,Nateovu sestřenici někdo včera zdrogoval a možná to je flunitrazepam.. však víš, taky se tomu říká Rohypnol.. ona už spí přes deset hodin co když ji otrávil-",,Rohypnol je v Kanadě zakázaný, pochybuju že by použili zrovna to." Chápu že si to myslí. Mohlo by to být cokoliv, ale nejvíc by to sedělo na to co s ní je.

,,Petere, i mně se ho podařilo několikrát sehnat, nemůžeš sem prostě přijet abys ji zkontroloval?" Zeptal jsem se a sedl si vedle ní na postel. Přiložil jsem jí dlaň na čelo. Nevypadá to že by měla teplotu. Možná kdyby spala ještě pár hodin.. možná by se z toho mohla vyspat.

,,Budu tam za půl hodiny. Pokud se probudí dej jí vodu a pravděpodobně se jí bude chtít zvracet ať už měla cokoliv. Potom si promluvíme o tom proč s tebou vůbec je." Řekl a hovor položil. To poslední se nestane. Nemám důvod abych se mu svěřoval.

Telefon jsem hodil na koberec a znovu si k ní lehl. Přitáhl jsem si jí k sobě a objal ji kolem pasu. Nemůžu přestat myslet na to že za to co se jí stalo můžu já.

Za posledních pár hodin co jsem vzhůru jsem se skoro nehnul z pokoje. Chci jí být nablízku, protože cítím něco co jsem dlouho necítil. Vinu.
- - - - -
,,Bude v pořádku?" Zeptal jsem se a on se pousmál. Už mi řekl že to není otrava za což jsem samozřejmě neskutečně rád, ale pořád je na tom špatně..

,,Záleží ti na ní že?" Zeptal se a sundal si rukavice. Hodil je do koše a zavřel kufr plný lékařských pomůcek který s sebou přinesl.

,,Je Nateova sestřenice, zabil by mě kdyby věděl co se jí kvůli mně stalo." Řekl jsem a podíval se znovu na ní. Za chvíli to bude 16 hodin od toho co usnula. Začínám mít opravdu strach..

,,Jasone taky jsem byl zamilovaný." Řekl a já se na něj podíval s pozvednutým obočím. ,,Ale já nejsem zamilovaný. Nevěřím v lásku, ani v city." Uchechtl jsem se a pokroutil hlavou. Já zamilovaný? To opravdu nehrozí.

,,A proto ji celou dobu držíš za ruku, sleduješ jí jako kdyby si bez ní nemohl žít a voláš mi kvůli zdrogování které stejně po pár hodinách přejde a s kterým máš moc dobré zkušenosti?" Zeptal se a já její ruku pustil. Jen mi na ní záleží protože je Nateova příbuzná. Nic víc v tom není.

,,Protože to že tu takhle leží je moje chyba. Kdybych ji nenechával samotnou a neříkal nikomu že je moje přítelkyně tak se ji nic nestane. Nejsem zamilovaný." Řekl jsem a snažil se potlačit něco co mi říkalo abych ji znovu chytl. Nemůžu se na ni jen dívat. Vypadá hrozně zranitelně.