Unstable

20.

Monica's POV
- - - - -
,,Dost." Řekla jsem a odstrčila ho dál od sebe.

,,Co ti vadí? Sama jsi to chtěla." Řekl a já pokroutila hlavou.

,,A teď říkám že nechci pokračovat." Řekla jsem a zatlačila mu do ramen aby ze mě slezl. ,,Takhle to se mnou nefunguje." Řekl a pevněji mě chytl za pas.

,,Gabrieli pusť mě." Řekla jsem a snažila se ze sebe sundat jeho ruce. ,,Něco se začne, a dokončí se to." Řekl a přitáhl si mě úplně blízko.

,,Ne. Dost." Řekla jsem a snažila se od něj držet co nejdál to šlo.

Naštěstí se znovu ozval můj telefon a já pro něj natáhla ruku.

On mě ale hrubě vzal za zápěstí a stáhl mi ruku zpátky k tělu.

,,Pusť mě." Sykla jsem. ,,Co ti vadí? Ještě před chvíli jsi chtěla ať se tě dotýkám." Řekl a levou ruku přemístil na má záda k zapínání podprsenky.

,,Prostě mě pusť." Řekla jsem a on pokroutil hlavou. ,,Trochu si užijeme." Řekl s nechutným úšklebkem a mně se zrychlil dech. Telefon pořád zvonil a já se snažila co nejrychleji vymyslet jak se zachránit. Nesmí mě znásilnit.

Tohle jsem si ale pokazila sama, neměla jsem ho nechávat na mě sáhnout.

Nemám sílu na to ho setřást ale možná by to nějak šlo.. v sekundě jsem vymyslela plán a doufala že výjde.

,,Dobře." Řekla jsem potichu a povolila kolem něj sevření. ,,Uvidíš, že se ti to bude líbit." Řekl a rozepl mi podprsenku. Nenechala jsem ramínka přepadnout přes ramena. Vážně jsem nechtěla aby mě viděl celou.

,,O tom silně pochybuju." Řekla jsem a on se ušklíbl. Znovu se ke mně sklonil a já se zhluboka nadechla. Sebrala jsem všechny síly které jsem měla a strčila ho tak že vypadl z otevřených dveří. Rychle jsem je za ním zavřela a přelezla na přední sedadla. Zamkla jsem auto a přitiskla si podprsenku blíž k tělu aby mi nespadla.

Gabriel mezitím vstal ze země a naštvaně se snažil dostat zpátky do auta.

Povedlo se. Jsem v pořádku. Teda jak se to vezme.. Celá se třesu a už se dostavily i slzy, ale neznásilnil mě. V rychlosti jsem si zapnula podprsenku a nandala triko.

Rozklepanýma rukama jsem nastartovala auto a co nejrychleji ale nejbezpečněji vyjela pryč od něj.

Jsem tak hloupá. Proč jsem to dělala? Ani jsem si tím nic nedokázala. Od Gabriela to nebylo ani zdaleka tak příjemné jako od Jasona a málem mě znásilnil.

Levou rukou jsem si setřela slzy a potom do ní vzala telefon. Volal mi Nate, ale neměla jsem náladu na to mu zavolat zpátky.

Telefon jsem položila zpátky na místo spolujezdce a snažila se věnovat cestě. Snad si pamatuju dobře kudy jet.

Potichu jsem vzlykla a znovu si setřela slzy.

Všechno je to moje chyba. Neobviňuju Gabriela, já jsem ta která mu to povolila a vím že za to co se málem stalo můžu jen já.

Za půl hodiny jsem zaparkovala před známým domem a rozklepaně vydechla.

Vzala jsem si do ruky telefon a vytočila Jasonovo číslo. Nechci tam vejít a třeba je při něčem zastihnout. Jen už bych chtěla zalézt do pokoje a nic nedělat, nebo spát.

,,McCann." Ozval se jeho hlas a mně se nahnaly nové slzy do očí. ,,Už. Už můžu dovnitř?" Zeptala jsem se potichu a snažila se udržet abych nepůsobila slabě.