Unstable

57.

asi budu často přeskakovat v čase třeba o dva týdny, protože mám v plánu psát i kus knížky s miminkem a to bude (v knize) za devět měsíců, takže by to bylo hrozně na dlouho...

- - - - -
Monica's POV
- - - - -

,,To s tou babičkou byla pravda?" Zeptala jsem se a on přikývl. ,,Byla to Peterova manželka. Jedna z mála lidí kteří pro mě hodně znamenali... zemřela na rakovinu když jsem byl malý. Pamatuju si jen jak pořád chodila do nemocnice na nějaké prohlídky a nechtěla říct proč a potom jsem se dozvěděl že má rakovinu." Řekl a znovu si vzal kousek sushi. To jsem nevěděla. Nikdy předtím mi o tom neřekl. Teď se cítím špatně že jsem se zeptala.

,,To jsem nevěděla. Promiň." Řekla jsem a jemně položila ruku na tu jeho. Usmál se a podíval se na mě. ,,To je dobrý. Už je to dávno... kvůli tomu jsem chtěl vědět proč tam jdeš Em. Asi jsem moc naléhal, a omlouvám se, ale prostě tě nemůžu ztratit." Řekl a já se cítila o moc hůř za to jak jsem se k němu chovala.

,,Jasone omlouvám se, to jsem nevěděla. Promiň že jsem ti to neřekla hned mohli jsme předejít té hádce." Řekla jsem a on se usmál. Nechtěla jsem to říkat, ale možná jsem opravdu měla. Teď mi je to líto, protože vím že to udělal jen protože se o mě bál...

,,Je to v pořádku." Řekl. ,,Proč nejíš tu rybu? Je to hlavní část sushi." Řekl čímž úplně změnil téma a já pokroutila hlavou. Dala bych si, ale nesmím jíst syrové maso kvůli miminku. Nechci mu ublížit.

,,Můžu to jen tepelně upravené." Řekla jsem a on se zmateně zamračil. ,,Dobře.. mám ti to maso udělat na pánvičce?" Zeptal se a já se usmála. ,,Prosím." Řekla jsem a on se postavil od stolu. ,,Budou to malý kousíčky, ale aspoň se najíš." Řekl a ze šuplíku vyndal pánvičku. Dal ji na plotnu a na ni položil kousky lososa.

Je hezký jak se o mě stará a moc si toho vážím.

Přiložila jsem si dlaň na bříško a druhou rukou si podepřela bradu. Možná bych mu to teď měla říct. Ale na druhou stranu mi před chvílí řekl že děti nechce. Zkusím to, ale pokud se stane jen něco malého jako znamení že bych to neměla dělat tak to zamluvím a nechám to na později, až budu třeba ve čtvrtém nebo pátém měsíci a bude se to ukazovat.

,,Jasone musím ti něco říct." Řekla jsem dřív než jsem o tom stihla víc přemýšlet a on se na mě podíval. ,,Mhm?" Odpověděl a já cítila jak se mi sevřelo hrdlo tím jak jsem byla nervózní. Prosím ať to dopadne dobře...

,,Prosím slib mi že mě neopustíš." Řekla jsem a on se trochu zamračil. ,,Trochu se bojím toho co mi chceš říct, ale slibuju." Řekl a já se zhluboka nadechla. ,,Jsem tě-" začala jsem potichu, ale přerušil mě zvuk jeho telefonu. Beru to jako znamení a nemám v plánu pokračovat.

Stejně jsem se celkem bála když jsem viděla jeho neutrální výraz.

,,Promiň shawty, ale tohle musím vzít." Řekl a přijal hovor. Otočil se čelem k plotně a já se s tichým povzdechnutím jemně pohladila po bříšku.

Bude chvíli trvat než se to malé začne ukazovat a celkem se na to těším. Rozhodně ne na to jak přiberu, ale na to bříško, kopání, a ostatní věci...

Čeká nás několik náročných let a bojím se že to nezvládnu. Co když selžu jako máma? Co když mě bude to malé nenávidět?