Zajatkyně Mafie

1. Kapitola

Je pondělí a já vstávám v deset hodin. Spousta lidí v mém věku by mi to záviděla, ale já závidím. Jako dcera mafiána nechodím mezi lidi, tedy chodím, ale minimálně. Nikdy jsem netrávila čas s mými vrstevníky. Do školky jsem nechodila a od první třídy jsem měla domácí učitelku. Teď studuji dálkově a samozřejmě obchodku, stejně jako můj otec, bratr a většina mafiánů. Ven skoro vůbec nechodím, a když jo, tak s Oliverem, mým osobním bodyguardem, kterého mám od mala. Je to pro mě ten nejbližší člověk a vždy bude. Otec nás bere do společnosti jen minimálně, většinou že musí. To jsou takové ty "kamarádské" srazy mafiánů, kterých se zúčastňují celé rodiny. Muži si většinou někam zalezou a řeší obchodní záležitosti. Ženy řeší oblečení a malování, to mě vůbec nebaví, nerada řeším, která má dražší kožich, šaty, kabelku atd... Prostě samé kraviny. To raději budu pořád doma. Vždy se těším až pojedeme domů, naštěstí je to dost brzy, jelikož nás otec nerad někam bere. Můj otec je hrozně majetnický člověk, a proto by nás měl všechny nejraději zavřené doma. Matka je úplně jiná, otce si musela vzít také z donucení. Ona je s tím smířená a nechá se od něho bit, celé tělo má plné modřin, prostě děs. Nechápu jak to s ním může snášet, ale ona je taková, vydrží vše... To já bych si to líbit nenechala ani za nic. Mám totiž proříznutou pusu a od mala si nenechám nic líbit. Naštěstí mě Oliver vždy zachraňuje před výpraskem. Oliver je pro mě něco jako můj otec, zná mě lépe než všichni a já znám dobře i jeho. Jsem ráda, že je on můj bodyguard.. Svého bratra Elliota popravdě vůbec neznám. Vyrůstali jsme odděleně a každý se učili něčemu jinému. Jeho učili obchodování, mě učili, jak být správná mafiánská manželka. Odmala mě učili, jak mám manžela uspokojit, jak se k němu chovat, co si můžu dovolit a co naopak ne. Jedinou věc, co jsme se s bratrem učili oba je sebeobrana, od nějakých úderů až po střílení z pistole. Ale neučili jsme se to spolu, prostě každý zvlášť. Je to dost zvláštní jít po chodbě a dívat sena bratra jako na cizí osobu, tak jsme my vychovávání, bohužel.
Nejhorší na tom všem je, že se za týden vdávám. Beru si Petera Palmera. Bohužel si ho neberu z lásky, beru si ho kvůli obchodu. Naši otcové to tak domluvili a my se musíme podřídit. Když se naše rodiny spojí, budeme největší mafiánská rodina široko daleko a obchody budou taky větší. Já Petera ani neviděla, netuším jak vypadá můj nastávající a ani mě to neláká. Být po mém, tak si vezmu někoho, kdo není z mafiánské rodiny a bude mě milovat. Ne, někoho s kým jsem kvůli obchodu a bude se ke mě chovat jako k nějaké slušce. Můj bratr se moc ženit nechce, ale bude muset taky, otec mu už hledá nějakou mafiánskou dcerušku s dobrým postavením, jenže je horší najít mafiánskou dceru, většina mafiánů má syny, aby mohly pokračovat v jejich rodu a obchodování. Proto má spousta mafiánů i ženy, které s mafií neměli nikdy nic společného. Mafiánské rodiny a vztahy jsou velmi složité, těžké a nebezpečné.

,,Mio" uslyšela jsem jak se matka blíží k mému pokoji a tím mě vyrušuje z mého přemýšlení.
,,Ano?" zavolám a v tu chvíli je už v mém pokoji.
,,Už jsi vzhůru." řekne si sama pro sebe. ,,Dneska pojedeme nakupovat." oznámí mi.
,,Co budeme nakupovat?" zeptám se zvědavě, jelikož jsme byli nakupovat nedávno.
,,No přece na tvou svatbu, za týden se vdáváš a nic nemáš." nad tímto protočím jen očima. Nechci se vdávat!!
,,Mami, musím se vdávat?" zeptám se ji. Smutně se na mě podívá a mě je odpověď známá.
,,Ano, musíš. A ty to dobře víš." jen přikývnu hlavou a nehodlám to dále řešit.
,,Obléknu se a můžeme vyrazit." máma jen přikývne a odejde z pokoje. Namířím si to do koupelny, vykonat svou ranní hygienu. Opláchnu si obličej ledovou vodou, což mě hned probere. Také si vyčistím zuby. Ze šatníku si vyberu bílé kraťásky a černé tílko. Obuji si černé conversky a vlasy si stáhnu do vysokého culíku. Samozřejmě nesmím zapomenout na make-up. Kruhy pod očima zakryji korektorem, kterým zakryji i pár nedostatků na svém poměrně pěkném obličeji. Dále si po obličeji rozetřu make-up a vše pořádně zapudruji. Kolem očí udělám tenké linky a dám si pořádnou vrstvu řasenky. Vše zakončím rudou rtěnkou. Jsem připravena!! Vyjdu z pokoje a projdu obří chodbou než se dostanu ke schodišti. Sejdu schody a namířím si to do kuchyně, kde všichni sedí. Falešně je pozdravím a namířím si to za svou matkou.
,,Můžeme?" zeptám se ji. Jen přikývne a stoupne si od stolu. Něco pošeptá mému otci, který se jen usměje a kývne hlavou. Jedou s námi i naši bodyguardi, Oliver a ještě nějaký, toho neznám. Nasedneme do auta a já se zabořím do sedačky. Vyjíždíme na ty otřesné nákupy, na které se vůbec netěším, jelikož to jsou svatební nákupy. Ale aspoň se na chvíli dostanu mezi lidi.

Snad Vás první kapitola moc neodradila, jelikož já neumím moc psát úvody. Slibuji, že další kapitoly budou zajímavější.