Zajatkyně Mafie

6. Kapitola

Otevřela jsem oči a pohledem zavadila o hodiny. Půl osmé ráno.
,,Neee, já nechci vstávat." zabrblala jsem sama pro sebe.
,,Šak nemusíš." ozval se za mnou mužský hlas. Nadskočila jsem a otočila se. To není Oliver ani nikdo povědomí.
,,Kdo-kdo jste?" dostala jsem ze sebe a se strachem ho sledovala. Byl to velmi mladý muž, určitě byl mladší než já, ale jeto muž. A určitě i mafián takže mám důvod se bát.
,,Pardon, zapomněl jsem se představit." zasmál se. ,,Kryštof Parker, jméno mé."
,,Parker?" skoro jsem až vykřikla.
,,Takže mě už znáš." usmál se.
,,Ne tebe ne, znám Peter." zamrkala jsem na něj.
,,Jak jako Petera?" zaraženě se na mě díval.
,,Tento víkend si ho mám brát." řekla jsem celkem klidně.
,,Do prdele!" zaklel a kopl do mé židle. Teď jsem už nic nechápala. Najednou jsem měla jeho ruce pod svým krkem.
,,O tomto nikomu neřekneš ani půl slova, nikdy jsi mě neviděla! Je ti to jasné?!" jenom jsem přikývla a on mě pomalu pustil. Zhluboka jsem se nadechla a chytla se za krk. On mezitím odešel z mého pokoje. Co tu dělal? Co po mě chtěl? Mám se bát? Ale vím jedno...teď už neusnu. Hlavou jsem bouchla do polštáře.
,,Kurva." zaklela jsem do polštáře. Tak já tedy vylezu z postele.Zalezla jsem si hned do koupelny.
,,Aaa" zapištěla jsem, když jsem se uviděla v zrcadle. Vypadám vážně děsně. Najednou jsem uviděla, jak někdo šahá na kliku a v koupelně se objevil Oliver. Ulevilo se mi a to hodně.
,,Co tu chceš? Neumíš klepat?" zeptala jsem se. Když ho potřebuji, tak tu není. Před chvílí mě ten Parker mohl zabít a on nikde. A teď.
,,Uslyšel jsem křik, jsi v pořádku?" zeptal se ustaraně.
,,Ano jsme, jen jsem se uviděla v zrcadle a lekla se." začala jsem se hrozně smát. Oliver jen přikývl a odešel z koupelny.
,,To je teda bujné ráno." řekla jsem sama pro se. Nabrala jsem si do rukou ledovou vodu a umyla si s ní obličej. Jak osvěžující. Po obličeji mi sjížděli ledové kapky vody a občas nějaká kápla do výstřihu, Obličej jsme si utřela do ručníku a pokračovala v ranní hygieně. Na kartáček jsem si dala pastu a pořádně si vyčistila zoubky. Když jsem je měla vyčištěné, vycenila jsem je sama na sebe do zrcadla. A teď jsou na řadě vlasy. Vlasy mi stáli do všech stran.
,,O můůj bože." říkala jsem celou dobu, co jsem se česala. Umírala jsem, připadala jsem si jako kdybych měla ve vlasech milion žvýkaček. Když jsem si vlasy asi po půl hodině rozčesala, myslela jsem, že budu slavit. Svázala jsem si je do vysokého culíku a šla si vybrat oblečení. Natáhla jsem si růžové tanga s černou krajkou a k nim černou krajkovanou podprsenku. Oblékla jsem si riflové kraťásky, se kterých mi čouhal lehce zadeček. Jsem ráda, že je můj zadeček pevný. A vše zakončila černým tílkem, které jsem si zakasala. V tílku skvěle vynikají má prsa, na které jsem náležitě pyšná. Když jsem otevřela dveře, už na mě čekal Oliver.
,,Co děláš tady, vždy máme sraz v kuchyni.." nechápavě jsem se na něj podívala.
,,Musíme mít silnější bezpečnostní opatření, je to tu velmi nebezpečné." vysvětlil mi. Hrůzou mi přeběhl mráz po zádech. Toto není nic dobrého. Silnějšího bezpečnostního opatření jsem si všimla hned. U každých dveří stál bodyguard, což působilo až strašidelně. Se všemi jsme se, ale pozdravila a překvapilo mě, že mě všichni odpověděli a někteří mě i oslovili mým jménem. Když jsem došla do kuchyně, seděl tam můj otec s Elliotem a něco projednávali.
,,Dobré ráno." pozdravila jsem je. Oba ke mě vzhlédli pohledy a pozdravili mě, v zápětí se, ale věnovali práci.
,,Ole, dáš si latté?" pobídla jsem ho a on přikývl. Udělala jsem tedy dvě a jedno podala Oliverovi.
,,Děkuji" usmál se na mě. Jen jsem přikývla a přemýšlela nad tím, co si udělám k snídani. Nakonec jsem se rozhodla pro lívanečky. Udělala jsem si těsto a začala připravovat lívanečky. Samozřejmě jsem jich jako vždy udělala spoustu. Naskládala jsem čtyři na sebe, polila je čokoládou a dala na ně borůvky. Tento talíř jsem dala otci. Samozřejmě ani nepoděkoval, prostě neřekl nic. Ten jeho přístup mě někdy vážně sere. Další talíř jsem podala Elliotovi.
,,Děkuji sestřičko. Peter bude mít nádhernou ženu a skvělou kuchařku. Co víc by si mohl přát?!" mrkl na mě a já se na něj jen usmála. Až teď mi došlo, že je čtvrtek, a že za chvíli už nebudu Mia Gibson, ale Mia Parker. Podala jsem ještě jeden talíř Oliverovi.
,,Děkuju" usmál se na mě, úsměv jsem mu hned vrátila. Poslední talířek jsem si vzala já a pustila se do lívanečků. Za chvíli jsem to měla v sobě. Sklidila jsem po všech talířky.
,,Kde je matka?" zeptala jsem se a čekala, kdo mi odpoví.
,,Jela na prohlídku." řekl hned otec. Konečně něco řekl i mě. Jen jsem přikývla a vyšla z kuchyně. Oliver mě samozřejmě hned následoval.
,,Kam jdeme?" zeptal se mě po chvíli.
,,Do posilovny, ale první se jdu převléct." vysvětlila jsem mu plán.
Oliver mě čekal před pokojem a já se za tím převlékala. Dala jsem si sportovní šortky adidas a k ním samozřejmě i tílko. Obula jsem si běžecké boty a byla připraven.
,,Olivere, řekni nějaké služebné, aby mi donesla do posilovny vodu s citronem a mátou. Díky." Oliver jen přikývl a šel hledat nějakou služebnou. Já si to kráčela zatím do posilovny. Před posilovnou stáli taky bodyguardi a co mě překvapilo, někteří byli i v posilovně. Nic jsem neříkala, popadla jsem ručník a hned šla na běžecký pás.
,,Za chvíli dorazí nějaká služebná s vodou." řekl Oliver hned, jak vstoupil do dveří. Podívala jsem se na něj, na tváři měl překvapený výraz. Asi taky nečekal bodyguardy i tady.
,,Dobře." odpověděla jsem mu a dál jsem běžela. Při běhání se dokáže člověk skvěle odreagovat a taky tím udělá něco pro své zdraví a ještě díky tomu vypadá skvěle.
,,Zlatíčko." uslyšela jsem matčin hlas. Vypnula jsem běžící pás a utřela si pot do ručníku.
,,Ano mami?" zeptala jsem se jí a šla se napit.
,,Svatba se bude konat dřív." po této informaci jsem všechnu vodu vyprskla.
,,Proč?" zeptala jsem se a všichni museli poznat, že jsem dost naštvaná.
,,Otec se tak rozhodl." pokrčila rameny.
,,Já se ptám proč?" řekla jsem dost nepříjemně.
,,Je tady nebezpečno. Čím dřív se vdáš, tím dřív budeš v bezpečí." řekla, ale všimla jsem si, že z toho nebyla nadšená. Chápala jsem ji, opustí ji jediná dcera...
,,Kdy bude svatba?" zeptala jsem.
,,Zítra." odpověděla rychle.
,,Už zítra?" zeptala jsem se smutně.
,,Dneska je ti osmnáct, takže se můžeš zítra vdávat." jen jsem přikývla. Úplně jsem zapomněla na svoje narozeniny.
,,Vše je už zařízené." mrkla na mě. Já ale jen mlčela... Po chvíli se mamka rozhodla, že to nemá cenu a odešla.
,,Kurvaaa" hodila jsem ručníkem a zem.
,,Olivere jdu do pokoje." jen přikývl a už cupital za mnou. Zabouchla jsem za sebou dveře od pokoje, Oliver na mě čekal na chodbě. Vyslekla jsem si oblečení a vlezla si do sprchy. Nechala jsem po sobě ztékat kapky vody, sem tam mi z očí spadla nějaká slza. Nejsem zvyklá bečet, vždy jsem byla ta drzá a silná... A tak musím i vždy vypadat. Ale když já se nechci vdávat!! Nechci si vzít Petera Parkera. Nechci si vzít mafiána!! Nechci!! Nechci!!
Asi po hodině jsem vylezla se sprchy, na prstech jsem měla už varhánky. Natáhla jsem si tanga a oblékla si podprsenku. Oblékla jsem si župánek a vystrčila hlavu ze dveří pokoje.
,,Olivere, na chvíli si lehnu." mrkla jsem na něj. Jen přikývl.
,,Vzbuď mě před obědem." usmála jsem se a zmizela zase ve svém pokoji. Sundala jsem si župánek a jen ve spodním prádle si zalezla do postel. Přikryla jsem se dekou a v momentě jsem usnula.

,,Mio" uslyšela jsem nad sebou mužský hlas a hned jsem otevřela oči a ustrašeně se podívala před sebe.
,,Oh Ole, to jsi jenom ty." oddechla jsem si.
,,Kdo jiný by to měl být?" zeptal se pobaveně. Jen jsem na něj vyplázla jazyk. Přece mu nesmím říct o tom Kryštofovi, nevím čeho by byl schopný. Ale pokud byl vychováván jako Peter, tak je určitě krutý. Oliver pořád stál a netuším na co čekal.
,,Můžeš odejít, chci se obléct." řekla jsem pobaveně. Jen přikývl a odešel. Vylézla jsem z postele a rychle na sebe natáhla krátké, černé šaty. Vlasy jsem si trochu učesala a dala je zase do culíku. Vyšla jsem z pokoje a všimla si, že mě Oliver snad ojel pohledem. Musela jsem se pousmát, všichni chlapi stejní.
,,Jdeme teda na oběd?" zeptala jsem se Olivera, který na mě hleděl z otevřenou pusou. Párkrát zamrkal a jen přikývl. Sešli jsme schody a ocitli se v jídelně, kde už všichni seděli.
,,KDe jsi tak dlouho? Nevíš kdy se obědvá?" hned spustil otec. Sklopila jsem pohled, jak malé děcko a přemýšlela, co řeknu.
,,Pane, to je moje vina." spustil Oliver dřív, než jsem si stihla něco vymyslet. ,,Mia si chtěla po cvičení zdřímnout a já ji měl vzbudit, jenže jsem nedával pozor na čas a vzbudil ji později. Omlouvám se." Oliver jako vždy zachránce. Děkovně jsem se na něj podívala a usedla ke stolu. Jídlo už měli všichni před sebou včetně mě. Hned jsme se všichni pustili do jídla. Měli jsme řízek s bramborem. Řízek byl strašně velký, byl snad přes celý talíř, takže jsem ho nesnědla celý.
,,V pět hodin začíná ta oslava." upozornil všechny otec a my jsme jak nějací debilové přikývli. Po obědě jsme šli všichni svým směrem. Když jsem otevřela dveře do pokoje, všimla jsem si šatů na posteli.
,,Woow!!" vypískla jsem a hned chytla šaty. Byly to krásné černé šaty!! Byly krátké s volnou sukýnkou, která byla načechraná. Byly na jedno rameno a pod prsy měly kamínky. Prostě nádhera.
,,Líbí?" zeptal se Oliver s úšklebkem na tváři.
,,To ty?" zeptala jsem se překvapeně a on jen přikývl.
,,Děkuju." objala jsem ho radostně. ,,Jsou krásné."
,,Jsem ráda, že se ti líbí." usmál se na mě.
,,Dneska si je vezmu na sebe." mrkla jsem na něj a bouchla ho do hrudi.
,,Jako malé dítě." zasmál se.
,,To není pravda, jsem už dospělá žena." zasmála jsem se.
,,A za chvíli i vdaná." rýpl si to mě.
,,Bohužel." posmutněla jsem.
,,To bude dobré." pohladil mě po rameni.
,,Pojedeš k němu se mnou a budeš pořád můj bodyguard?" zeptala jsem se ho. Smutně zavrtěl hlavou.
,,Proč? Bodyguardi vždy zůstávají stejní." nechápavě jsem na něj hleděla.
,,Jenže já tady všemu velím, znám to tu nejlíp, znám tu vše a tvůj otec mě s tebou nechce pustit." cítila jsem jak se mi do očí hrnou slzy. Ne jen že se musím vdávat, ztratím i nejbližší osobu.Rychle jsem si slzy utřela.
,,Určitě dostaneš skvělého bodyguarda." mrkl na mě.
,,Ale žádný tě nikdy nenahradí."
,,Ber to pozitivně, za chvilku budu bodyguard tvých mladších brášků." usmál se. Má pravdu, ti ho budou potřebovat víc než já. Vlastně už ho potřebují, když je nám teď tak vyhrožováno a jsme pořád v nebezpečí. Chudáčci jsou v nebezpečí už teď. A to se ještě nenarodili.
,,Máš pravdu." usmála jsem se na něj.
,,Asi se půjdu pomalu chystat, šak mě znáš, vždy mi to trvá." zasmála jsem se a on jen přikývl a zmizel z mého pokoje. Podívala jsem se ještě na ty šaty na posteli a usmála se.Potom jsem si zalezla do koupelny a šla se připravit. Vlezla jsem si ještě jednou do sprchy, abych byla svěží, ale tentokrát jsem si umyla i vlasy. Vlasy jsem si hned vyfénovala, jelikož bych se nedočkala toho než by uschly. Oblékla jsem si černé tanga a černou podprsenku bez ramínek.
,,Dnes poprvé uvidím Petera." řekla jsem si. Podala jsem si kulmu a vlasy jsem lehce nakulmovala a zalakovala, aby mi dlouho vydrželi. Vzala jsem korektor, kterým jsem zakryla malé kruhy pod očima, dala jsem si makeup a vše zapudrovala. Udělala jsem si teňučké linky a na rty dala svou oblíbenou rudou rtěnku. Když jsem vešla do pokoje zděsila jsem se. Blíží se už pět hodin, ten čas najednou tak běží. Popadla jsem šaty a rychle si je oblékla.
,,Olivere." zakřičela jsem. A Ol stál během chvilky v pokoji.
,,Ano?" zeptal se.
,,Zapneš mi šaty?" usmála jsem se na něj a on jen přikývl. Vlasy jsem si dala na bok a Oliver mi zapnul šaty.
,,Děkuju." usmála jsem se. A obula jsem si vysoké černé lodičky.
,,Jsi krásná."zalichotil mi Oliver.
,,Díky." usmála jsem se a vyšla z pokoje. Oliver mi nabídl rámě a společně jsme se vydali na zahradu, kde měla probíhat dnešní oslava. Na zahradě stála už má matka, která na sobě měla růžové dlouhé šaty, ze kterých ji lehce vyčuhovalo bříško. Byla krásná.
,,Mio." řekla nadšeně a vydala se ke mě.
,,Mami." objala jsem ji. Oliver nás opustil a nechal nás tam samotné.
,,Jsi krásná." pohladila mě po tváři.
,,Moc děkuji. Taky vypadáš skvěle." usmála jsem se na ni.
,,Sestřičko." přiběhl ke mě Elliot.
,,Bráško." zasmála jsem se.
,,Ségra, kdybych nebyl tvůj bratr, tak by Peter neměl šanci, byla by jsi moje." zasmál se na mě.
,,Tak díky." mrkla jsem. Jediný kdo mi nic neřekl byl otec, ale od něj jsem nic neočekávala.Zahrada byla krásně nazdobena. Vše bylo sladěné do růžové barvy a to jídlo všude. Lidé se začínali pomalu scházet a já si se všemi musela samozřejmě podat ruce a přijmout jejich blahopřání k mým narozeninám a samozřejmě spoustu dárků. Jako poslední přijel můj nastávající (to zní tak vtipně) z jeho rodinou. Když jsem ho uviděla, myslela jsem, že se mi podlomí nohy. Byl vážně nádherný, už jsem chápala proč ho chce tolik žen. Ale i tak k němu nebudu nikdy nic cítit. Měl tmavě hnědé vlasy, které měl rozcuchané do všech stran a padnoucí oblek. Vedle něho stál Kryštof, se kterým jsem už tu čest měla. Bohužel. Matky si spolu velmi rozuměli a otcové už probírali nějaké obchodní záležitosti. Elliot se i s Kryštofem někam vypařili, takže jsem tam s ním zůstala sama.
,,Otec měl pravdu, budu mít krásnou ženu." zasmál se. Nevěděla jsem jestli to brát jako lichotku a nebo jako ironii, takže jsem raději stále mlčela.
,,A dokonce i tichou." hned poznamenal.
,,Já nejsem tichá, jen nerada plýtvám slovy." ohradila jsem se.
,,Hmmm, tak moje žena bude mít proříznutou pusinku. Neboj se miláčku, já ti ji co nejdřív zacpu." mrkl na mě a podíval se na mě oplzlím pohledem.
,,Neříkej mi miláčku a nechovej se jako prase." upozornila jsem ho.
,,Hele holčičko, tady jsem muž já a ty budeš dělat, to co já říkám." řekl fakt dost hnusně, takže mi nahnal celkem strach.
,,Tak pojď jdeme mezi lidi." přitáhl si mě k sobě a ruku mi položil na zadek.
,,Dej tu ruku pryč." zasyčela jsem.
,,Já si budu dělat co chci miláčku." usmál se na mě. Dovedl mě do altánku, kde už postávali lidé a zpívali mi "Happy Birthday" jen jsem se usmívala, a pak jsem sfoukla všechny svíčky.
,,Dovolte mi, abych teď udělal jeden velký krok." uslyšela jsem za sebou hlas, a když jsem se otočila, stál tam on. Peter.
,,Chtěl bych požádat tuto nádhernou ženu o ruku." poklekl si přede mě a v ruce držel krabičku s prstýnkem. ,,Mio, staneš se mou ženou?" zeptal se mě. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Zahlédla jsem otce, který jen spokojeně přikyvoval a matku, která se usmívala a slzy ji tekly po tváři.
,,Ano." odpověděla jsem. Nejraději bych řekla ne, ale vím, že by to měla špatné následky. Navlékl mi prstýnek na prst a postavil se. Všichni začali tleskat a já vytvořila falešný úsměv a na všechny se usmála. Najednou se ke mě začal Peter přibližovat.
,,Na pusu zapomeň." zašeptala jsem.
,,Tak to tedy nezapomenu, všichni na to čekají, tak dělej." rozkázal mi. Zavřela jsem tedy oči... Najednou se naše rty střetli, Peter mě lehce zaklonil a já pootevřela pusu. Najednou začala bitva jazyků, Peter umí skvěle líbat. Když jsme se od sebe odtrhli, byla jsem celá udýchaná a všichni stále tleskali. Ne, ne, ne, mě se to líbilo. To je moc špatné.
,,Smím prosit o tanec?" zeptal se mě.
,,Ne" odpověděla jsem. V tu chvíli se tam bohužel objevil můj otec.
,,Chtěla říct ano." podíval se na mě a já jen přikývla. Musela jsem své ruce dát kolem Peterova krku, oba jsme na sobě byli hrozně namačkaní. Až mi to bylo celkem nepříjemné. Jeho ruce mi z boků sjeli na zadek.
,,Nejraději bych tě ojel už teď, ale musím si do zítřka počkat." řekl oplzle a olízl si rty.
,,Na to zapomeň, žádný sex nebude!§" ohradila jsem se.
,,To teda bude, ať chceš nebo ne." zavrčel a mě bylo jasné, že sex bude. Po zbytek tance mezi námi vládlo ticho.

Trošku jsem se rozepsala, ale doufám, že Vás tato kapitola nenudila, a že se Vám líbila.