Zajatkyně Mafie

65. Kapitola

Mia

,,Tak co říkáš na focení?" zeptala jsem se zvědavě.
,,Byla to docela zábava, čekal jsem, že to bude horší." přiznal. Byla jsem ráda, že ho to aspoň trochu bavilo. Už se těším na výsledky.
,,A co autíčko?" v tu chvíli se mu na tváři objevil obří úsměv.
,,Nepopsatelné, musím tě vzít na výlet." zasmál se.
,,Už se těším." poslala jsem mu vzdušný polibek.
,,A to není vše."
,,Další překvapení," nechápavě se podíval.
,,Samozřejmě." podala jsem mu obálku.
,,Co tam je?" podíval se na mě, jak kdybych byla blázen-
,,Otevři to." pobídla jsem ho. Pomalu otvíral obálku, že jsem byla nakonec víc napjatá než on. Bylo těžké vybrat pro něj dárky a hlavně něco, co by se mu mohlo líbit.
,,Poukázka?" zeptal se.
,,Jo." pousmála jsem se.
,,A na tetování jo?" zkousl si ret.
,,Jako správný mafián potřebuješ tetování." poučila jsem ho.
,,A co si mám nechat vytetovat?" zeptal se a hleděl na mě.
,,To už je na tobě." zasmála jsem se.
,,Podiv se do obálky, je tam ještě něco." teď jsem zvědavá na to, co řekne.
,,Fotka?" ten chlap se musí pořád ptát, proč se nepodívá.
,,To je ultrazvuk?" pousmál se. Jen jsem přikývla a přišla k němu.
,,Vidíš tuto tečku." ukázala jsem mu. ,,Tak to je naše další miminko." pousmála jsem se.
,,Miláčku to je skvělé." políbil mě. V tom polibku jsem cítila tolik radosti. ,,To jsou ty tvoje ranní nevolnosti?" ujistil se.
,,Jo, divila jsem, že sis toho ještě nevšiml." zasmála jsem se.
,,Miláčku já jsem tak rád, i když si zase dlouho neužijem. Je to skvělé, ale nečekal jsem, že to bude tak rychle. Bože můj já jsem tak rád." rozplýval se radostí.
,,Nejsi tentokrát naštvaná?" zeptal se projistotu. Vzpomněla jsem si, jak jsem vyšilovala, když jsem poprvé zjistila, že čekám dítě. Byl to šok, myslela jsem, že se zabiju a nebo zabiju Petera. Teď je to něco jiného Sophinka potřebuje sourozence a ve mě je ještě nějaký mateřský put, prostě jsem ráda. Nechtěla bych mít jedináčka. Já jsem vyrůstala skoro jako jedináček a bylo to pro mě utrpení. Prostě bych nechtěla, aby měla jediné dítě, a nebo aby mé děti vyrůstaly odděleně. Je to velmi nepříjemné, a pak si připadají jako cizí. Pro mé děti chci jen to nejlepší. Vím, jak to dopadlo se mnou a s mým bratrem. Když jsme si začínali být blízcí, velmi mě zklamal. A jeho smrt mě vlastně ani nijak nemrzela. Bylo to jako kdyby umřel někdo cizí. Jeho smrt nic neznamenala.
,,Ne, nejsem naštvaná." odpověděla jsem po chvíli. Myšlenky mě donutily na chvíli přemýšlet.
,,To jsem moc rád." políbil mě znovu. Miluji jeho políbení, je v tom všem cítit hrozný chtíč.
,,Petere, miluji tě." zašeptala jsem mu ouška.
,,Já tebe." políbil mě na čelo. Jsem moc ráda, že jsem zase taková šťastná rodinka. Ale na jak douho budeme šťastní? Nerada žiju v mafiánské rodině a budu to muset Peterovi říct, už jednou jsem ho mlem ztratila. Teď když čekám druhé dítě, nechci, aby se něco takového opakovalo. Při této vzpomínce mě přešla zima. Není moc pěkné vzpomínat, že jsem málem přišla o muže. Po druhé bych o něj mohla přijít.

Snad se Vám kapitola líbila. Čekali jste, že bude Mia těhotná? Co myslíte bude další holčička a nebo chlapeček? A jak to bude dál?