Zajatkyně Mafie

34. Kapitola

Peter

Začala se ke mě přibližovat. Zná mě moc dobře. Vrhla se mě na rty. Nespolupracoval jsem s ní, ale ani se nebránil. Pomalu mě začala svlékat, stál jsem tam jak solný sloup. Sundala si župánek a já se náhle ocitl pod ní ani jsem nevěděl jak. Co to dělám jsem ženatý. 
,,E-evelin to nejde." pronesl jsem a rychle jsem se postavil. Nemůžu to udělat, nemůžu podvést svou Miu, hlavně ne, když spolu čekáme prcka.
,,Nebraň se tomu." začala mě přemlouvat.
,,Evelin jsem ženatý a Mia je těhotná." začal jsem se bránit.
,,Využívá tě, nemiluje tě, já tě miluji." 
,,Ne Evelin, nic o ní nevíš." vstal jsem a rychle jsem se začal oblékat.
,,Já tě milovala a miluji. Chtěli jsme mít spolu krásnou budoucnost..." začala mi hrát na city, ale já se nenechal. Chtěl jsem se přitulit k Mie, cítit tu její vůni... Zmizel jsem z ložnice Evelin a namířil si to do naší ložnice. Postel byla prázdná, oblečení bylo po celé místnosti rozházené...
,,Mio..." zašeptal jsem skoro neslyšně. Kde je? Sešel jsem dolů, dveře do garáže byly otevřené. Vešel jsem do garáže, Mia seděla v mém sporťáku. Když mě spatřila, rozjela se. Rozběhl jsem se k ní, ale nereagovala. Před garáží zastavila a podívala se na mě. I na dálku jsem poznal, že je smutná a pláče. Trhalo mi to srdce. Bolelo mě to. Mia se rozjela a zmizela mi před očima.
Vyběhl jsem schody a nemířil si to do ložnice Evelin.
,,Přece jsi si to rozmyslel." přibližovala se ke mě. Ale já ji zastavil.
,,Nesahej na mě." okřikl jsem ji.
,,Mia kvůli tobě utekla, opustila mě. A to kvůli tobě." křičel jsem na ni. ,,Sbal si věci a vypadni. Běž pryč!!" Byl jsem strašně rozrušený. Evelin jen stála a dívala se na mě.
,,Pohni, dnes už tu nebudeš!!" Oblékla se a vzala si kufr, který si nestihla ještě vybalit. Doprovodil jsem ji ke dveřím. Otevřel jsem ji.
,,Sbohem." rozloučila se se mnou. Já nic neříkal, zabouchl jsem za ní dveře. Namířil jsem si to do kuchyně. Popadl jsem lahev whiskey a posadil se na barovou židličku. Lahev whiskey jsem si přiložil ke rtům a pořádně se na pil. Tělem mi prošlo příjemné teplo, které ale přecházelo při vzpomínce na Miu. Kam asi jede? Jak to bude dál? 
,,Ach Mio." zašeptal jsem. Cítil jsem, jak mě slzy pálí v očích. Tento pocit jsem nikdy nezažil. Nikdy!! Já ji miluji, nesmím ji ztratit nesmím. Vzal jsem lahvi a zase se pořádně napil. Vzal jsem telefon a zkoušel ji zavolat, jenže mi to nebrala.Nebrala mi telefon, co když se jí něco stane? Umí řídit auto? Co když ně, když nemá řidičák... Kde bude teď v noci?
Hlavou se mi promítaly ty nejhorší děje, co by se mohly stát. Nikdy jsem se o nikoho tak nebál...
,,Mio, co mi to děláš?"povzdechl jsem si.

Tak dnes vydávám další kapitolu. Tato kapitola je z pohledu Petera, zjistila jsem, že některé z Vás to z jeho pohledu velmi zajímalo. Tak jsem se rozhodla tuto kapitolu napsat, snad se líbila. Chci Vám ještě poděkovat za překonání 10K "shlédnutí" (nevím, jak to napsat, snad víte, co myslím). Jste skvělí!! Je to pro mě něco jako předčasný dárek. Děkuji.