Zajatkyně Mafie

4. Kapitola

Otevřela jsem oči a ujistila jsem se, že bydlím stále ve svém domě a ležím ve své posteli. Ve své velmi pohodlné posteli. Hodiny ukazovali, že bude půl desáté, ale mě se nechtělo vůbec vylézat z postele. Zazívala jsem a lehla si na bok, nejraději bych usnula, ale mým pokojem už procházela sluneční záře. Všimla jsem si, že mi nějaká služebná položila snídani na stůl, jak milé. Měla jsem tam džus a croisant. Mňamí. S chutí jsem se zakousla do máslového croisantu, který jsem zapila pomerančovým džusem. Když jsem dosnídala, namířila jsem si to do koupelny. Jako každé ráno jsem si opláchla obličej a vyčistila zuby. Vlasy jsem si zapletla do dvou francouzských copů. Vypadala jsem tak roztomile a ne jako žena na vdávání. Oblékla jsem si černé mini šaty, které mi skvěle seděly. Seběhla jsem schody, ale v kuchyni nebyl nikdo kromě služebných. To je divné, že mamka nikde není. Moc zvláštní. Prolezla jsem půlku domu, volala ji, ale nic. Nakonec jsem se rozhodla zavolat otci.
„Doufám, že je to důležité." řekl otráveně.
„Nemůžu najít mamku." řekla jsem hned.
„Cože?" řekl překvapeně. „Zalez do pokoje a nikam nechoď. Z Elliotem už jedeme." informoval mě.
„Dobře." zakuňkala jsem těsně před tím než zavěsil. Po chodbě jsem šla opravdu po tichu a dávala si pozor. Najednou začal zvonit mobil, otec. Rychle jsem to zvedla.
,,Kde jsou bodyguardi?" zeptal se mě.
,,To vážně netuším." proč mě to nenapadlo, kde je Oliver? Oliver by mě tu nikdy jen tak nenechal, vždy mě chránil...
,,To nebude jen tak." přemýšlel otec na hlas, ale stále byl klidný. ,,Jsi už ve svém pokoji?" zeptal se mě.
,,Ne, ještě ne." řekla jsem celkem po tichu. A zrychlila v kroku, slyšela jsem kroky po schodech. Rozběhla jsem se do pokoje a zamkla za sebou dveře.
,,Amy?" ozval se hlas mého otce.
,,Tati, prosím dojeďte rychle, slyšela jsem kroky po schodech." řekla jsem udýchaně. Nikdy jsem otci neřekla tati, ale teď jsem byla vystrašená.
,,Jsme už na cestě. Jsi už v pokoji?" zeptal se znovu.
,,Jo jsem. Za jak dlouho dojedete." zeptala jsem se ustrašeně.
,,Do pěti minut jsme doma. Nevycházej z pokoje, dokud si pro tebe nepřijde někdo koho poznáš podle hlasu." informoval mě otec.
,,Dobře." na jinou odpověď jsem se nezmohla. Otec zavěsil a já si připadala, tak hrozně sama, bála jsem se. Posadila jsem se na postel a nohy si přitáhla k tělu, slyšela jsem kroky po chodbě, dech se mi zrychlil a celá jsem se třásla. Uslyšela jsem nějaké mužské hlasy, které mi nebyly povědomé. Kdo to je? Co chtějí? Hypnotizovala jsem dveře. Najednou jsem uslyšela ženský pláč.. Matka!!
,,Prosíím, ne." uslyšela jsem ji a mě se začala zmocňovat panika.
,,Tati, kde jsi?" opakovala jsem si v hlavě. Hrozně jsem se bála toho, co se bude dít. Seděla jsem na posteli a hrozně se třepala. Viděla jsem stíny u dveří, které šli někam jinam.Celkem se mi ulevilo, ale stále jsem slyšela pláč mé matky, který mě hrozně děsil. Ty vzlyky se rozléhaly po celém domě. Náhle pláč přestal a to mě možná děsilo víc než cokoliv jiného. Zajímá mě, co se stalo, jestli je v pořádku, dorazil už otec... Kladla jsem si tolik otázek, ale ani na jednu jsem nedokázala odpovědět. Jediné v co jsem doufala je, že se mamce nic nestalo. Bála jsem se, ale po tichu jsem vylezla z pokoje. Naštěstí na chodbě nikdo nebyl. Věděla jsem ve kterých místech podlaha vrže, takže jsem věděla, kde si mám dávat pozor. Když jsem se dostala na schodiště uviděla jsem tam dva muže. Byli to mafiáni, poznala jsem to podle té elegance. Ať mafiáni dělají cokoliv, je to vždy elegantní. Vzala jsem mobil a rychle naťukala tátovi zprávu.
,,Jsou u hlavního vchodu. Neodepisuj mi, byla by to má smrt." zprávu jsem rychle odeslala a doufala, že si ji přečte. Ať jsem se dívala, kde jsem se dívala, nikde jsem neviděla svou matku. Někde tu musí být, ale kde?
Uslyšela jsem výstřely, které se odehrávaly u zadního vchodu. Tělem mi přešla zima. Raději jsem si dřepla, aby mě náhodou nikdo nezahlédl. Ti dva muži si výstřelu všimli a rozběhli se k zadnímu vchodu. Najednou se otevřeli dveře a v nich stál Elliot a ještě nějací muži.
,,Elliote." zavolala jsem na něj a on mi naznačil, ať jsem po tichu a zmizím. Jako žena se mafiánům nesmím plést do práce. Ale to bych nebyla já.. Schovala jsem se o kousek dál, ale abych měla výhled na to, co se děje pode mnou. Uslyšela jsem ještě nějaké výstřely a to se už Elliot i s muži rozběhli za zvukem ran. Čekala jsem, co se bude dít.