Zajatkyně Mafie

25. Kapitola

Naše první prohlídka

Sedíme v čekárně a čekáme. V rukou svírám kartu, kterou jsem minule dostala.Kolem mě sedí spousta nastávajících maminek, většina z nich má už obří bříška. Já tam už taky něco mám, ale nic extra to není. S úsměvem se podívám na Petera, který si nervózně prohlíží bříška ostatních maminek.
,,Připadám si štíhlá." zašeptám.
,,Ty jsi trdlo." usměje se na mě. Poslední dobou jsme na sebe neměli skoro vůbec čas. Většinu času si zařizoval něco pracovně a já ho viděla vždy jen večer. A to jsme si skoro nic neřekli, jen lehl do postele a spal. Připadá mi, že se změnil. Něco ho trápí, vyhýbá se mi. Ale já důvod nevím.
,,Petere, co tě trápí?" zeptám se ho po chvíli. Nevnímá mě, nesnažím se otázku znovu zkontrolovat, zahledím se na své malinkaté bříško.
,,Vidíš prcku, co nám tatínek dělá." řeknu si v duchu. Určitě mě prcek, ale slyší, jsme spolu přeci spojeni.
,,Paní Palmerová." zavolá sestřička. Pomalu si stoupnu a vezmu si tašku. Peter mě následuje, ale jde jako tělo bez duše.
,,Dobrý den." pozdravím doktora a podám mu kartu.
,,Dobrý den." usměje se na mě vlídně. ,,Vy jste nám, ale poroustla." podívá se na bříško. Jen přikývnu a pohladím si ho. Kdysi jsem bývala štíhloučká. Teď mám malinkaté bříško, které vyčnívá.
,,Lehněte si." vyzve mě. Opatrně si lehnu na lehátko.
,,Ehm..sundej si triko." poslechnu ho a sundám si triko. Ležím tam před ním jen v podprsence. Mé prsa jsou od přírody větší, takže mám, co dát do podprsenky.
,,A lehce stáhněte kalhoty." přijdu si jako na striptýzu. Musím se trochu usmát. Na bříško mi namaže nějaký gel, který příjemně chladí. Venku je už zima, ale mě dělá gel dobře.
,,Tak pohlaví vám nedokáži ještě sdělit. Miminko je k nám otočené zádičky." ukáže mi na obrazovce. Musím se usmát. Poprvé pořádně vidím toho mého prcka. Podívám se na Petera, který kolem sebe nic nevnímá. Potichu si povzdechnu.
,,Chcete ultrazvuk vytisknout?" zeptá se sestřička. Jen přikývnu. Opatrně si stírám gel s bříška. Potahuji si kalhoty a natahuji tričko. Pohledem zavadím o Petera, který se dívá na obrazovku, na které nic není.
,,Sestřička vám udělá ještě běžné vyšetření." ujistí mě doktor. Sestřička mi změří tlak a cukr v krvi, vše je naštěstí v pořádku.
,,Objednávám vás přesně za měsíc." oznámí mi. Jen přikývnu. Vezmu si od něj kartu, poděkuji a rozloučíme se. Peter mi pomáhá obléknout si kabát. Když nasedneme do auta, spustím..
,,Petere už mi kurva řekni, co se děje!" musí jít poznat, že jsem vytočená.
,,Chce přijet..." po chvíli mi odpoví.
,,Kdo?" vyhrknu.
,,Evelim." řekne už poněkud klidněji. Jenže mě toto jméno rozruší víc než bych čekala. Přijde mi jako by mi někdo vrazil, bodl nůž do srdce...cítím, jak mi vře krev v těle.
,,Mio." promluví na mě. Cítím v jeho hlasu nejistotu, možná i strach, ale já mlčím. Nevím, co mu říct. 
,,Co ta děvka u nás chce?" zakřičím po chvíli.
,,Nevím." pokrčí rameny.
,,Tak ty nevíš?!" řeknu ironicky.
,,Chce si promluvit, já nevím..."
,,Mlč!!" přeruším ho. ,,Chci domů." řeknu už poněkud klidněji.

Snad se i tato kapitola líbila. Co bude následovat? Zamíchá Evelin kartami? Zase vydávám kapitolu předem, jelikož nevím, kdy bych se k tomu jinak dostala.