Zajatkyně Mafie

63. Kapitola

Bylo příjemné být zase s Peterem. Vše jsem mu najednou odpustila, i když bych to za normálních okolností neudělala, teď ano. Možná je to tím, že jsme rodina, že chci, aby to mezi námi fungovalo. Nevím, ale něco v tom bude.
,,Mio" volal na mě Peter.
,,Ano miláčku?" zavolala jsem zpět.
,,Ty jsi zvracela?"
,,Udělalo se mi trošku nevolno." přiznala jsem. Před chvilkou se mi udělalo trošku nevolno, a tak jsem zvracela, ale nebylo to nic vážného.
,,Nechceš vzít do nemocnice?" zeptal se starostlivě.
,,Ne, to je v pořádku. Asi je toho na mě moc, to budou ty nervy a možná jsem něco špatného snědla."
,,Když myslíš." zavolal na mě zpět. Peter je zavřený ve své pracovně a řeší tam nějaké věci.
,,Beruško." vzala jsem si malou do náruče a namířila si to za Peterem.
,,Toho koksu víc? Jste se zbláznil? Zavoláte dva dny do předu, já mám koks nachystaný a shánět tak narychlo se mi moc nevyplatí." rozčiloval se Peter do telefonu.
,,Jo seženu to, ale budete si muset připlatit." ukončil hovor. Zaklepala jsem na dveře.
,,Nerušíme?" zeptala jsem se ho. Na tváři bylo znát, že byl rozčílený, ale když nás uviděl, usmál se.
,,Vy dvě nikdy." usmál se a namířil si to k nám. Lehce mě políbil a na malou se usmál.
,,Jak ti je?" starostlivě si mě prohlédl.
,,Byla to jen nevolnost." usmála jsem se na něj.
,,Dobře." pousmál se. Je zase tak starostlivý. Někdy se v něm nevyznám. Chvilku by mě málem zabil, pak je zase starostlivý. Mate mě.
,,Víš dostala jsem takový nápad a vlastně jsem to už zařídila." samolibě jsem se usmála.
,,Tak spusť." zasmál se.
,,Vím, že budeš mít narozeniny. V pátek." upřesnila jsem a celkem ho napínala.
,,A tak jsem naplánovala focení, půjdeme tam ty, já a Sophinka."
,,Focení?" nechápavě se na mě podíval. S obřím úsměvem jsem přikývla.
,,Myslím, že nejsem typ na focení." snažil se vycouvat.
,,Máš smůlu." vyplázla jsem na něj jazyk. ,,Vše je zařízeno."
,,Cože?"
,,Prostě tam půjdeš, nemáme žádné pěkné profesionální fotky a já chci mít nějaké vzpomínky." zasmála jsem se.
,,No dobře." přikývl teda.
,,Budeš mít na sobě černý oblek, já si dám černé šaty a malou oblečeme do růžové." vysvětlila jsem mu vše.
,,Tomu se teda říká skvělý plá." mrkl na mě.
,,Já vím." políbila jsem ho. A to neví, že těch překvapení mám pro něj víc.

Peter

Úplně mě tím focením vyrazila dech. Nikdy jsem se nějak nefotil, ale chápu to. Jsme rodina a je pěkné mít nějaké rodinné fotky. Jen jsem nečekal, že Mia bude typ, co se bude chtít někdy fotit. Ale ona umí člověka vždy překvapit. Už někdy nevím, co od ní mám čekat. Ale je to skvělá žena, která mi porodila krásnou dcerku a byla se mnou i v tom nejhorším. A já ji stále zraňuji a ona to ani neví. Ani neví, co všechno jsem ji udělal, a jak ji za zády zraňuji. Jsem hajzl, ale mrzí mě to. Chtěl bych se ji omluvit, ale je to těžké, když o tom neví. Nejvíc se bojím, že se to dozví. Já ji nechci ztratit, je to nejdůležitější v mém životě. Ona mi ukázala, co je to být šťastný, ona mě tím štěstím naplňuje. Společně se Sophinkou. Miluji je.

Pro dnešek je to nejspíše poslední kapitola. Dnes jsem byla celkem aktivní, co myslíte? Líbila se Vám tato kapitola. Zase je zde trocha romatiky. Myslíte, že tato romantika vydrží dlouho?