Zajatkyně Mafie

59. Kapitola

Probudila jsem se celá rozlámaná, celé tělo mě bolelo, hlava mi třeštila a cítila jsem se děsně unavená. Stále jsem ležela na malém kousíčku postele. Otočila jsem se, ale vedle mě nikdo neležel. Peter byl fuč, místo po něm bylo studené.. Zabořila jsem hlavu do polštáře a zaskučela. Bylo mi mizerně. Jenže se nemůžu válet v posteli, jsem matka na plný úvazek. Pomalu jsem vylezla z postele a oblékla si župánek. Na dveřích jsem našla nalepený lísteček.

Dobré ránko miláčku,
doufám, že jsi se skvěle vyspinkala.
Musel jsem jít do práce něco zařídit,
pokusím se vrátit za tebou co nejdříve.
Měj se krásně. Peter

Když jsem dočetla jeho vzkaz, chtělo se mi křičet. Jsem unavená a zrovna, když potřebuji, aby mi pomohl a odčinil své chyby, on odejde. To kvůli němu jsem rozlámaná, nevyspaná a je mi mizerně. Jenže on si musí jít zařídit něco do práce. Do té jeho zkurvené práce. A já tady musím zvládat vše sama. Měla jsem sto chutí něco rozbit, kdyby tu teď byl, dopadl by hrozně.
,,Nádech. Výdech." opakovala jsem si v hlavě a snažila se uklidnit. Pomalu jsem vyšla z ložnice a namířila si to do dětského pokoje. Otevřela jsem dveře a mou Sophinku měla v náručích jedna služka.
,,Dobré ráno." pozdravila mě s úsměvem.
,,Dobré." zmateně jsem těkala pohledem po pokoji.
,,Sophie plakala a my jsme vás nechtěli budit. Tak jsem se rozhodla, že ji dáme Sunar a počkáme na vás." To je od nich moc milé.
,,Moc děkuji. Teď už to zvládnu sama. Napište mi někde na lísteček vaše jméno a já domluvím s Peterem, aby vám dal něco na víc." usmála jsem se na ni.
,,Ne, já nic nechci. To je maličkost." chovala se tak skromně.
,,Já se vás neptala. To byl rozkaz." řekla jsem mile. Nakonec přikývla a vrátila mi Sophinku.
,,Jo a." promluvila jsem a ona mi věnovala hned pohled. ,,Mohla bych se na vás kdykoliv spolehnout, kdybych potřebovala malou pohlídat?" neubránila jsem se této otázce.
,,Samozřejmě." řekla skoro až radostně. Děkovně jsem přikývla a věnovala se mému andílkovi.
,,Mamince není dobře, takže buď hodná." zaškemrala jsem. Ta služebná byla šikovná. Ne, že ji dala jen najíst, dokonce ji i oblékla, je to od ní milé.
,,Tak Sophií, teď si to namíříme do ložnice a maminka se aspoň trochu upraví a dá si prášek od bolesti hlavy." mrkla jsem na malou a namířila si to s ní do naší ložnice. Byla sranda si čistit zuby a v rukou držet malou, párkrát mi na ni skoro ukápla pasta z pusy, ale zvládly jsme to.
,,Tvůj tatínek mě štve." mluvila jsem s ní, když jsem si česala vlasy, které jsem měla vlnité, jelikož jsem spala s copem. Sophii se jenom zasmála.
,,Teď ti to přijde vtipné, ale to je tím, že nerozumíš chlapům." vše jsem ji vysvětlila. Oblékla jsem si tepláky a vytahané těhotenské triko.
,,Nedívej se tak na mě, je to pohodlné... I když nevkusné." zasmála jsem se a zapila prášek vodou.
,,Jsi andílek." vzala jsem si ji do náruče a namířila si to do obývacího pokoje. Dnes mám v plánu lenošit, jelikož jsem unavená. Takže dnes nebudou žádné srandičky.

A je tu další kapitola. Dnes lenoším stejně jako Mia. A jak trávíte dnešek vy? Já se musím přiznat, že Mii vůbec nezávidím. Já ležím buď s notebookem v rukou a nebo s knížkou, ale naštěstí ne s malým miminkem. I když mám děti ráda, mám ráda i svůj klid. A jak jste na tom vy? Jak prožíváte dnešní den? A myslíte, že si to Peter schytne a nebo bude Mia tolerantní manželka a nechá to být?