61. Kapitola

6.9K 372 18
                                    

Peter

Sleduji Miu, jak sedí na lavičce se skloněnou hlavou. Zajímalo by mě jaké myšlenky se ji honí v hlavě. Vše jsem posral. Jsem stejný hajzl, jak jsem byl i dřív. Nazvala mě sobcem. Hlavou mi proudily myšlenky a já nevěděl na co se soustředit. Nesmím se na ni dívat, je to to nejbolestivější. Otočil jsem se a rozhodl se najít tu služebnou. Nedalo mi to moc práce, seděla v kuchyni na barové židli a plakala. Asi jsem ji radil.
,,Ehm.." odkašlal jsem si a tím upoutal její pozornost. Otočila se, aby zjistila, kdo si odkašlal. Jenže když zjistila, že jsem to byl já, otočila se zase zpět.
,,Chtěl jsem se omluvit. Nevím, co to do mě vjelo. Vlastně vám chci poděkovat." mluvil jsem potichu. A čekal na její reakci. Mlčela.
,,A chtěl bych vás požádat, jestli by jste i teď pohlídala Sophinku." v tu chvíli se otočila a věnovala mi malý úsměvem.
,,Ráda." řekla přes slzy.
,,Děkuji vám." pousmál jsem se. Byl jsem rád, že jednu věc mám za sebou. Potřebuji se odreagovat. Nasedl jsem do auta a vydal se na cestu do svého oblíbeného baru. Zaparkoval jsem na svém místě a vtrhl do místa hluku. Do místa kde jsem dřív trávil spoustu času.
,,Petere jsem ráda, že tě vidím." pozdravila mě Doris. Doris tu dělá barmanku a zná mě za tu domu vemi dobře.
,,Já tebe taky Doris." odpověděl jsem jí.
,,Petere, co se stalo? Vypadáš děsně?" Doris na mě pozná naprosto vše. Možná je to tím, že vždy ví, jak vypadám, když jdu něco zapíjet.
,,Pohádali jsme se s Miou." sklopil jsem pohled.
,,To se stává z toho si halvu nedělej. Na druhý den bude vše v pohodě." Doris viděla vše s nadhledem. Byl bych tak rád jako ona.
,,A co ta vaše malá?" zeptala se.
,,Je čím dál krásnější." usmál jsem se. ,,A teď mi nalej whiskey" odbočil jsem od tématu. Doris si jen povzdechla, ale neodporovala. Vzala skleničku a naléla mi do ní whiskey.
,,Dík." vzal jsem skleničku a kopl to do sebe.
,,Ještě." podal jsem ji skleničku. A takovým tempem jsem vypil další tři skleničky.
,,Ahoj Petere, co ty tu děláš?" přišla za mnou Sasha.
,,Ahoj." pousmál jsem se na ni. Obkročmo si na mě sedla a párkrát se lehce zavrtěla na mém klíně.
,,Jdeš si zatančit?" zašeptala mi do ucha.
,,Rád." zasmál jsem se. Chytla mě za kravatu a táhla za sebou na pódium. Stoupl jsem si za ní. Vzala mé ruce a položila si je na boky. Zadečkem se dotýkala mého rozkroku a kroutila se do rytmu hudby. Cítil jsem, že se mi postavil. Bylo to něco vzrušujícího. Sasha se otočila a obmotala ruce kolem mého krku. Její rty se přitiskly na ty mé. Vášnivě mě líbila.
,,Chceš jít ke mě?" zašeptala mi do ucha a lehce mi skousla ušní lalůček. '
,,Jooo" zavrčel jsem spokojeně. Sasha bydlí kousek od tohoto místa, párkrát jsem její byt navštívil. Společně jsme vyšli z baru a šli k ní. Odemknula dveře, věděl jsem kam přesně jít. Lehla si na postel a já se posadil na ní.

Čekali jste něco takového? Líbila se vám tato kapitola?

Zajatkyně MafieKde žijí příběhy. Začni objevovat