Zajatkyně Mafie

19. Kapitola

Sedím zabořená v sedadle a pomalu ani nedýchám.
,,Ničeho se neboj." svírá mi Peter ruku při cestě. Mu se to řekne...
S Peterem jedeme na gynekologii a tam zjistím jestli jsem těhotná a nebo jestli to byl planý poplach.
,,Co když budu těhotná?" zeptala jsem se po chvíli.
,,Tak to bude naprosto skvělé." řekl radostně. Jen jsem si povzdechla. Vůbec mě nechápe, neví, jak je to pro mě hrozné. Neví, jak trpím...Já nechci dítě, sama jsem ještě dítě.
,,Byl by problém kdybych si to dítě nechala vzít?" zeptala jsem se.
,,Jo byl by to problém, na to ani nemysli. My to zvládneme. Jasné?" jen jsem přikývla. Já to dítě nechci!!
Přijeli jsme před nemocnici.
,,Neboj zvládneme to." zašeptal mi do ucha.
,,Jojo" neřekla jsem asi moc přesvědčivě. Šla jsem, jak nejpomaleji to šlo. Nechci tam jít vůbec, v životě jsem u gynekologa nebyla.
,,Dobrý den." pozdravila nás sestřička na recepci.
,,Dobrý." neřekl Peter zrovna nejmileji.
,,Dobrý den." usmála jsem se na ni. Všimla jsem si, že se na něj nemůže vynadívat. Kurva!!
,,Jste zde registrovaná?" zeptala se po chvíli. Jen jsem zavrtěla hlavou.
,,A byla jste někdy u gynekologa?"
,,Nene." řekla jsem a cítila jsem se trapně.
,,A co vás sem zavítalo?" nezeptala se zrovna mile.
,,Asi čekáme rodinu." usmála jsem se. Najednou se podívala i na mě. Hah, holčičko ten je můj. S tím můžu šukat jenom já.
,,Jméno?"
,,Mia Palmer." odpověděla jsem.
,,Palmer?" zarazila se.
,,Ano" odpověděla jsem klidně. Potom se mě zeptala ještě na pár věcí.
,,Posaďte se do čekárny a počkejte až vás sestřička zavolá." informovala nás. Jen jsem přikývla a posadila se na židličku, Peter si sedl vedle mě a pevně mi sevřel ruce.
,,Neměj strach, určitě to není nic hrozného." snažil se zachovat klidný hlas.
,,Mia Palmer?" ozval ze dveřích, se kterých za chvilku vykukla sestřička. Postavila jsem se a Peter mě následoval.
,,Dobrý den." pozdravila jsem, Peter mlčel.
,,Takže si myslíte, že jste těhotná?" promluvil postarší muž.
,,Ano." snažila jsem se znít klidně, ale hlas se mi chvěl.
,,A jak jste na to přišla?" zeptal se.
,,Opozdila se mi menstruace, a tak jsem si udělala těhotenský test."
,,A nejspíše vám vyšlo, že jste těhotná. Jinak by jste tady nebyla." zasmál se, jak kdyby řekl vtip století.
,,Ultrazvuk vám nemohu ještě udělat." pousmál se. A jak tedy zjistí, že jsem těhotná?
,,Běžte se vysléct do té kabinky, a pak si vyskočíte zde na kozu a já vám řeknu co a jak." jenom to ne, nechci, aby někdo viděl moji pičku.
,,A vy pane budete muset jít do čekárny." promluvil na Petera.
,,Ne, já zde zůstanu s ní." řekl Peter tvrdohlavě.
,,Petere." zvýšila jsem hlas.
,,No dobře." sklonil hlavu a odešel. Zalezla jsem si do kabinky, pomalu jsem si sundala sukýnku a hned poté tanga. Vše jsem si odložila na židličku. Posadila jsem se na tu kozu, nohy jsem měla až moc nepříjemně od sebe. Bylo mi to hrozně nepříjemné.
,,Teď do vás zavedu tuto sondu, díky které uvidím, jestli tam plod je nebo ne." v ruce svíral nějakou fialovou tyčku. Žaludek se mi svíral strachem a nervozitou.
,,Uvolněte se." řekl klidně. To se mu řekne, on nemá nohy do prachu, nikdo se mu nečumí do piče a taky mu tam nikdo nebude strkat nějaké dildo.
Po chvíli tu tyčku do mě zavedl. Cítila jsem nepříjemný tlak v podbřišku, ale jinak to zase tak nepříjemné nebylo, jak jsem si myslela. Jen mi dělalo zle, když s tím trochu pohnul.
,,Tak můžete si seskočit a obléknout se." usmál se na mě. Mezitím, co to dildo utíral do kapesníčků. Mě moc do smíchu nebylo. Zalezla jsem do kabinky, natáhla jsem si tanga a oblékla si sukni. Všimla jsem si, že se mi ruce hrozně třepou.
Když jsem vyšla z kabinky, už tam seděl i Peter, který se na mě usmíval. Posadila jsem se vedle něj.
,,Takže.." otočil na nás obrazovku a ukázal na nějaký černý puntík tam. ,,Toto je vaše dítě." když řekl tuto větu, myslela jsem, že se všechno zhroutilo.
,,Dám Vám těhotenskou kartu a budete sem pravidelně chodit. Přesně za měsíc mě navštívíte znovu." usmíval se na mě. Mě do smíchu moc nebylo, olévalo mě horko a nebylo mi dvakrát nejlépe. Jen jsem přikývla a vzala si od něj kartu.
,,Chcete vytisknout ultrazvuk?" zeptal se.
,,Samozřejmě." řekl šťastně Peter. Mě moc do smíchu nebylo. Vlastně vůbec.
,,Neshledanou." rozloučil se Peter. Já pořád mlčela. Mlčela jsem celou cestu. Posadila jsem se do auta a stála jsem byla trochu v šoku.
,,Chápeš, že ta tečka je náš malý mimozemšťánek." zasmál se Peter.
,,Mimozemšťánek." pousmála jsem se.
,,Už to můžeme sdělit rodičům." řekl radostně.
,,Petere, já bych počkala až to půjde aspoň trochu poznat. Nechci to uspěchat." snažila jsem se oddálit toto přiznání. Sama jsem si ještě pořádně neuvědomila, že ve mě vzniká další život, nechci o tom informovat ostatní.
,,Dobře." povzdechl si. Vím, že mu není příjemné, že nechci dítě, ale já se necítím připravená na dítě.
,,Ničeho se neboj, společně všechno zvládneme." řekl pozitivně.
,,Společně všechno zvládneme." zopakovala jsem si v hlavě.
,,Co ti ten doktor dělal, že jsem u toho nemohl být?" zeptal se po chvíli.
,,Vrazil mi do piče dildo, díky čemu vznikl ultrazvuk." řekla jsem trochu otráveně.
,,Tak to je nechutný." zasmál se. Jeho smích je hrozně nakažlivý. Po chvíli jsem se smála s ním.
,,Našeho mimozemšťánka si dáme na ledničku." usmál se na mě. Jen jsem přikývla.

Snad se Vám tato kapitola líbila. Myslíte, že zvládne být Mia matkou? A nebo vše dopadne jinak?