Zajatkyně Mafie

21. Kapitola

Proč za ním přišel? Tato otázka mě napadla jako první.Sedím na posteli a dívám se do blba. Hlavou se mi honily různé myšlenky. Zajímalo by mě, proč za ním přišel, tak brzo ráno, určitě to nebylo jen tak. Vzpomněla jsem si na svou matku. Nikdy nebyla zvědavá, nezajímala se o to, kdo chodí za otcem a nebo co po něm chce. Tak proč jsem já zvědavá? 
,,Mio." uslyšela jsem hlas Petera.
,,Petere." usmála jsem se na něj. On na tváři úsměv neměl, vypadal zamyšleně.
,,Stalo se něco?" stoupla jsem si a starostlivě se na něj podívala.
,,Ne."zarazil se, zadíval se mi do očí. ,,Vlastně ano." sklopil zrak.
,,Chceš si o tom promluvit?" zeptala jsem se starostlivě. Vím, že otec s matkou o ničem nikdy nemluvil. Většinou si na ni jen vybíjel zlost. Peter je jiný.
,,Posaď se." řekl naprosto klidně. Mátl mě, jeho pocity mě strašně mátly. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Jen jsem přikývla a posadila se na postel. Přisedl si ke mě a pevně mě sevřel ruku.
,,Mio." promluvil. ,,Tvého bratra někdo zabil." řekl na rovinu. 
,,Cože?" zeptala jsem se.
,,Tvého bratra zabili." zopakoval.
,,Kdo?" řekla jsem klidně. Necítila jsem žádné emoce, žádný smutek nic. Se svým bratrem jsme si nebyli vůbec blízcí a po tom, co se stalo...jsme se ještě více oddálili.
,,Ještě nevíme kdo. Tvůj otec slíbil, že mě bude o všem informovat." pousmála jsem se na něj.
,,Ohledně toho dneška. Pozveš své rodiče a já pozvu své, ano?" změnila jsem rychle téma. Peter jen přikývl.
,,A nic jim neříkej, oznámíme jim to po večeři a nebo během ní." zvedla jsem ukazováček a usmála se na něj.
,,Jsi skvělá." usmál se a pohladil mě po tváři. Lehce jsem ho políbila.
,,Jdu zavolat našim a ještě něco si zařídit. Zvládneš to tu sama?"podíval se na mě starostlivě.
,,Proč bych to tu sama nezvládla?" usmála jsem se na něj. Jen pokrčil rameny. Naposledy mě políbil, a pak odešel z ložnice. Vzala jsem telefon do rukou. Komu mám zavolat? Matka nebo otec? Asi otec, ten o všem rozhoduje. Vytočila jsem jeho číslo a telefon si přiložila k uchu.
,,Ahoj Mio." uslyšela jsem otcův hlas během chvilky.
,,Ahoj." řekla jsem naprosto klidně.
,,Voláš kvůli bratrovi?"
,,Ne, kvůli němu nevolám." 
,,Tak co potřebuješ?" zeptal se po chvíli ticha.
,,Chceme vás pozvat s Peterem na večeři. Budou tam i jeho rodiče." odpověděla jsem na jeho otázku.

,,Rádi přijdeme a děkujeme za pozvání." najednou zněl jako jiný člověk, ale pro mě to bude pořád jen grázl, nic víc.
,,Budeme se těšit." řekla jsem falešně, budu se těšit jen na matku.
,,Budu muset končit, tak zatím." típl telefon. Ani nepočkal, abych se rozloučila. Zase tak zdvořilý není. Sešla jsem dolů do kuchyně a tam už byli naše služebné a připravovali oběd.
,,Dobrý den." pozdravili mě sborově.
,,Dobrý." usmála jsem se na ně.
,,Můžu vás o něco poprosit?" zeptala jsem se slušně. Nerada lidem rozkazuji, i když jsou to služky.
,,Samozřejmě." odpověděla ta nejstarší z nich.
,,Potřebovala bych jestli by jste tentokrát udělali i večeři. Přijdou rodiče." informovala jsem je.
,,Rády." usmála se na mě. ,,Chcete jim oznámit tu radostnou novinku?" zvědavě se zeptala.
,,Jak to víte?" podívala sem se na ni nechápavě.
,,Dali jste to na lednici, hned jsme si toho všimli. Gratulujeme vám:" usmála se na mě.
,,Děkuji." úsměv jsem ji vrátila, že bych si přece jen začala zvykat na roli maminky.
,,Vy jste jediná žena,kterou pan Palmer opravdu miluje, a kterou jsme si oblíbili i my." řekla tak mile.
,,To jsem ráda. Řeknete mi něco o těch ženám přede mnou?" zeptala jsem se zvědavě.
,,Děvčata bud vám vadit, když vás na chvíli opustím s paní Palmerovou?" zeptala se holek v kuchyni. Všechny zakroutili hlavou a dále se věnovali vaření. Posadili jsme se do jídelny ke stolu. S očekáváním jsem se na ni dívala.
,,Než jste se sem nastěhovala, chodila jsem taková nepříjemná blondýna. Všichni jsme věděli, že je s ním jen kvůli penězům, ale ona to s ním uměla. Víte, jak to myslím?" jen jsem přikývla. Je mi jasné, že šlo o sex. Cítila jsem v sobě, že žárlím.
,,Chtěla si ho vzít, uměla si ho omotat kolem prstu. Jenže ji jeho otec zkazil plány. Řekl, že i musí vzít vás. Udělala zde hroznou scénu...Nic více nevím." pokrčila rameny.
,,Děkuji." usmála jsem se na ni. 
,,A byli před ní i nějaké jiné?" možná zním moc zvědavě, ale taková jsem.
,,Jen všechny na jednu noc." povzdechla si.
,,Tak vám děkuju." vytvořila jsem falešný úsměv. Cítila jsem, jak se ve mě vaří krev. Já žárlím? Ano já žárlím.
,,Pokud mě omluvíte, vrátím se do kuchyně."
,,Samozřejmě a ještě jednou děkuji." mrkla jsem na ni. Když opustila jídelnu, bouchla jsem vší silou do stolu. Dost mě to zabolelo, ale bylo mi to jedno. Byla jsem strašně vytočená.

Jak myslíte, že to dopadne dále? Jak budou reagovat rodiče na tuhle šťastnou novinku?
Také bych Vám chtěla poděkovat za tu skvělou podporu, za každý hlas a komentář. Jste skvělí.