Zajatkyně Mafie

24. Kapitola

Stojím před skříní a pohledem bloumám mezi šaty. Které si mám obléknout?
,,Petere, které?" zeptala jsem se svého muže, on musí vědět nejlépe, které mi sednout.
,,Ve všech jsi krásná." políbil mě na spánek. Obrátila jsem oči v sloup. 
,,Petere." zakňourala jsem.
,,No, dobře." zasmál se a stoupl si vedle mě.
,,Ty dlouhé černé." ukázal na ty nejdražší šaty, které jsem kdy měla. 
,,Dobře." usmála jsem se na něj. Sundala jsem si tepláky a vytahané triko.
,,Zlato." řekl Peter tím jeho chraplákem a olízl si spodní ret. Věděla jsem na co myslí. Pohledem přejížděl hladově po mém těle.
,,Teď ne, mají přijet rodiče." upozornila jsem ho. Sklopil pohled a vypadal jako zbitý pes.
,,Večer si to nahradíme." mrkla jsem na něj, i když si stále nejsem jistá jestli to zvládnu.
,,Nemůžeme." nahodil vážný výraz.
,,Proč?" hodila jsem po něm nechápavý pohled, mezitím jsem se dostávala do těch dlouhých šatů, ve kterých mám skvělou postavu.
,,Jsi těhotná." on je taková hysterka.
,,To ničemu neškodí, ještě nemám ani bříško. Můžeme." mrkla jsem na něj.
,,Ne!" dopnul si. Nechci se s ním hádat, dnes už ne. Jen jsem přikývla.
,,Jdu du koupelny." řekla jsem Peterovi, když si zrovna uvazoval kravatu. 
,,Jojo." zabručel. 
Vzala jsem do rukou kulmu a lehce si nakulmovala vlasy. Dala si make up a pudr. Tentokrát jsem výraznou rudou rtěnku vyměnila za světle růžovou. Linky jsem si nedělala, jen jsem si dala řasenku. 
*crrr* 
Zvonek!!
,,Petere, počkej na mě." křičela jsem za ním. Klopýtala jsem za ním na jehlách, jak nejrychleji to šlo.
,,Pohni si." volal na mě.
,,Ty nemáš dlouhé šaty a lodičky na obřím podpatku." postěžovala jsem si, když jsem šla ze schodů. Věděla jsem, že se v tu chvíli objevil na Peterové tváři ten známý úšklebek. Když jsem konečně doklopýtala ke dveřím, Peter je už otvíral. Jeho rodiče. S jeho matkou jsem se s radostí objala stejně jako Peter. S jeho otcem jsem si jen podala ruku. Posadili jsme je do naší obří jídelny.
,,Čekáme ještě někoho?" zeptal se jeho otec.
,,Ty jsi jim to neřekl?" zašeptala jsem, ale odpovědi jsem se nedočkala.
,,Miiny rodiče." usmál se. Ne, neřekl jim to. Zazubila jsem se na něj jako nějaká praštěná puberťačka.
*crrr*
Rodiče! Vyběhla jsem ke dveřím, jak nejrychleji to šlo. I když to moc rychle nešlo, no jo podpatky. Tentokrát jsem otevřela dveře já. 
,,Mami." vrhla jsem se ji do náruče.
,,Ahh, jsi tak nádherná." pevně mě objala a políbila mě na tvář. Všimla jsem si, že se ji lesknou oči. Určitě plakala kvůli mému bratrovi. Ať udělal cokoliv, byl to její syn. Břicho ji trčelo hrozně do předu. Pohladila jsem její bříško.
,,Ahojte bráškové." usmála jsem se na bříško. Já taky takové budu mít, ale asi menší. Dvojčata nečekám. Při této vzpomínce se mi sevřelo hrdlo. Potom jsem se lehce objala s mým otcem. Peter si s oběma podal ruce.
Posadili jsme je na proti Peterových rodičů. Já jsem si sedla vedle našich a Peter naproti mě. Po přípitku nám donesli jídlo. Na večeři jsme měli lososa s bramborem. Všichni jsme se s tichostí pustili do jídla. Do mě i do Petera to vletělo hned. Přece jsem jenom vynechali oběd. Moje matka samozřejmě nebyla pozadu. Přeci jen jí za tři. Po obědě jsme jen seděli a povídali si. Atmosféra byla skvělá a naprosto uvolněná.
,,Tak a kvůli čemu jste si nás sem pozvali?" zeptal se můj otec. Podívala jsem se zoufale na Petera, který tušil, že bude muset mluvit on.
,,Já i Mia bychom vám chtěli radostně oznámit, že čekáme miminko." řekl s obřím úsměvem na tváři. Po této větě, jak kdyby mi spadl obří kámen se srdce.
,,Gratuluji." řekla první moje mamka a následně se přidali všichni.
,,Nějak brzo nezdá se vám?" zeptal se Peterův otec.
,,Ani já ani Mia jsme to nečekali, vlastně jsme to ani nijak neplánovali. Ale stalo se a jsme za to rádi." řekl s naprostým klidem Peter. Jsem vážně ráda,že ho v takových situacích mám. Vděčně jsem se na něj podívala.

Snad se Vám i tato kapitola líbila. Na chvíli je mezi Miou a Peterem klidná atmosféra. Bude to tak i dále? Nebo se něco stane?