Zajatkyně Mafie

76. Kapitola

Když taxík přijížděl k našemu domu, byl jsem čím dál víc nervózní, bude ji stačit květina a zlato? Najednou mě z přemýšlení přerušily blikající světla. Co to? Sanitka? Proč je tu sanitka? Doufám, že se nikomu nic nestalo, bojím se, že si Mia něco udělala... Kvůli mě. Dal jsem řidiči nějakou bankovku.
,,Děkuji." zaujatě poděkoval a bankovku si schoval, nic jsem mu neřekl.
,,Hodíte mi kufr ven?" zeptal jsem se ho, jen přikývl a to mi stačilo. Vzal jsem obří kytici a krabičku. Před domem stály jen děti, kde je Mia? Hlavou se mi začaly honit ty nejrůznější scénáře. Věděl jsem, že je něco špatně, vypadaly tak ustrašeně..
,,Proč tu byla sanitka?" zeptal jsem se rychle, ale zároveň opatrně. Nechtěl jsem hned ptát, kde je Mia.
,,Kvůli tobě." spustila hned Sophie. Co tím chce říct, že kvůli mě? . ,,Jsi hajzl!" řekla ještě poslední větu, která mě zasáhla. Pro Sophii jsem chtěl vždy to nejlepší a ona mi řekne toto?!
,,Jak to se mnou mluvíš?" lehce jsem na ni zvýšil hlas, jako správný otec. Jenže teď jsem si na otce, který poučuje svou dceru hrát nechtěl. Nechtěl jsem tu začít dělat kázání, teď ne, chci vidět Miu.
,,Tak jak si zasloužíš." nikdy jsem ji neviděl, tak moc naštvanou, hlavně ne na mě. Na Miu byla občas drzá, ale na mě ne.
,,Sophie chce říct.." vložil se mezi nás Leo, kterému se lehce klepal hlas.. ,,Chce jen říct, že kdyby jsi ji nepodvedl, sanitka by mamka neodvezla." v očích se mu zaleskly slzy, když to dořekl. Mia jim přece řekla o tom, že jsem ji podvedl. Toho jsem se bál, už chápu Sophiino chování vůči mě.
,,Co se ji stalo?" zeptal jsem se a pohledem směřoval spíše na Lea, nechtěl jsem vědět, co by mi na to řekla Sophie. Leo byl moje lepší varianta, věděl jsem, že on mě zachrání.
,,Pojď za mnou." mávl na mě Leo a já ho následoval. Lehce jsem se otočil, ale Sophie tam bezmocně stála. Asi jsem u ni skončil. Ne jen, že jsem špatný manžel, jsem i špatný otec.
,,Co se tu stalo?" podíval jsem se na tu spoušť. Všude byly snad všechny láhve od alkoholu, které doma máme, některé byly rozbité, prostě děs. Že by se Mia naštvala a vylila všechen alkohol?! Nevím, co si o tom mám myslet.

,,To ty..." opět spustila dost naštvaná Sophie, viděl jsem její zlost v očích. Zabíjela mě pohledem, v jejím pohledu byl strach, bezmoc, ale i zlost, ta zlost patřila mě.
,,To vše vypila mamka, má nejspíše otravu krve, proto ji vezli do nemocnice." vysvětloval mi Leo, ale v tu chvíli jako by se mi zhroutil život. Tu je víc alkoholu než krve v jejím těle, chtělo se mi řvát. Jsem hajzl!! HAJZL!!
,,Musím za ní." zachraptěl jsem a už se chtěl rozběhnout ke dvěřím, jenže mi do nich vkročila Sophie, co to dělá?
,,To není dobrý nápad." zkřížila si ruce na prsou, zněla tak vážně.
,,Jak to jen můžeš říct?" podíval jsem se na ni a doufal, že uhne a pustí mě a já budu moct jet za Miou. Jenže Sophie se nadechla...a začala mluvit.
,,Jak to jen můžu říct? Myslíš, že tě chce vidět? Myslíš, že chce vidět někoho, kdo ji podvedl, protože se mu postavil pták? Myslíš, že chce vidět někoho kvůli, kterému málem ztratila život? Já myslím, že tě vidět nechce. Promluv si s ní až bude v pohodě, ale teď ne." pomalu na mě křičela, ale ve všem měla pravdu. Mia by mě nechtěla vidět. Bude mě chtít někdy vůbec vidět? Své děti jsem učil, že rodina je základ. Já měl základ už udělaný, teď jsem měl budovat, jenže jsem si posral i ten základ.
,,Máš pravdu." zbaběle jsem odhodil kytici, krabičku jsem si nechal v rukou. První, co mě napadlo bylo utéct jim z očí. Rozběhl jsem se do schodů, vydal jsem se na konec chodby, kde je moje pracovna, vstoupil jsem do ní. Všude byly fotky. Fotky mě a Mii při každém jejím těhotenství. Vypadala tak šťastně a spokojeně. Do očí se mi hnaly zase slzy, ale tentokrát jsem je nechal volně stékat po tvářích.

Snad se Vám kapitola líbila. Co si o tom vše myslíte? Měl to tak rychle vzdát a nebo bojovat a jet za Miou? Piště mi vaše názory. Jinak děkuji překonali jsme 70K shlédnutí a to jen díky Vám. Jste skvělí!
Vaše DennySka :*