Zajatkyně Mafie

55. Kapitola

Otevřela jsem se a chtěla jsem se přitulit ke skvělému tělu mého manžela, jenže po mém manželovi tam zůstalo jen prázdno.
,,To vše se mi jen zdálo?" chytla jsem se za hlavu a praštila sebou do polštářů. Vstala jsem z postele a dala si na sebe župánek. Vydala jsem se ospalá do pokoje Sophinky. Když jsem otevřela dveře, myslela jsem, že mě trefí. Hračky byly všude. A mezi hračkami ležela Sophinka a Peter.
,,Dobré ráno." pozdravil mě s úsměvem Peter.
,,No dobré." zívla jsem se.
,,Vidíš Sophinko, tak budeš za pár let vypadat taky." zasmál se Peter.
,,To si schytneš." řekla jsem ospala. ,,A teď mi dej Sophinku, potřebuje nakojit." natáhla jsem ruce před sebe. Nedobrovolně mi ji podal, posadila jsem se s ní na křeslo a dala ji prso. Její ručička chytla lehce mé prso, že to až zastudilo. Po celém těle mi přešla zima a naskočila husina.
,,Nechci ni říkat." promluvila jsem na Petere. ,,Ale jsi tu teprve dva dny a už nám narušuješ program a přebíráš mi ji. Já ji devět měsíců nosila v břiše, trpěla jsem ranními nevolnostmi, bolestivě ji porodila, ještě jsem přibrala. A víš kdo mi ji po tom všem přebere? Ty!" zamračila jsem se na něj.
,,Maminka nám žárlí. To je ale žárlivka." zasmál se Peter. Mě moc do smíchu nebylo. Ale to si schytá. Když jsem dokojila, dala jsem mu Sophinku do rukou.
,,Co děláš?" nechápavě se na mě podíval.
,,Když mi ji hodláš přebírat, musíš si zkusit taky nějakou tu horší práci." zazubila jsem se na něj. ,,Choď s ní po pokoji a lehce ji plácej po zadečku, tak jak to dělám já. A počkej než si brkne." vysvětlila jsem mu a vydala se posnídat.
,,To mi nemůžeš udělat." prosebně se na mě podíval.
,,Ale jo můžu." mrkla jsem na něj.
,,Zašpiní mi mou novou košili." zaškňouřil se.
,,Na křesle je položená utěrka, přehoď si ji přes rameno." seběhla jsem schody a namířila si to do kuchyně. Udělala jsem si zelený čaj, který miluji. A uvařila jsem si vajíčka. Mňam. S chutí jsem se pustila do snídaně. Konečně snídám v klidu. Jenže v tu chvíli jako bych to zakřikla.
,,Mio." uslyšela jsem Peterův hlas.
,,Panebože!" obrátila jsem oči v sloup a počkala na to, co se bude dít. Během chvíle stál mezi dveřmi Peter a na tváři měl vražedný pohled, zatímco se Sophinka usmívala od ucha k uchu.
,,Copak jsi tatínkovi podělala?" zasmála jsem se na ni.
,,Co mi podělala?" nadzvedl obočí. ,,Pozvracela mi košili."
,,Já jsem ti říkala, že si máš přehodit přes rameno utěrku." podívala jsem se na něj, jak matka na svého syna, když něco provede.
,,Já si ji přes rameno dal." sklopil pohled.
,,Když sis ji dal přes rameno, tak jak ti mohla pozvracet košili?" nechápavě jsem se na něj dívala.
,,Dal jsem si ji přes špatné rameno." zakňoural. V tu chvíli jsem dostala hrozný záchvat smíchu.
,,Ty sis dal utěrku přes špatné rameno." zasmála jsem se ještě hlasitěji. Peter stál mezi dveřmi a čekal až se dosměju.
,,Dobrá práce." mrkla jsem na Sophinku.
,,To nemyslíš vážně? Ty ji ještě pochválíš?" myslím, že se chová jak malé děcko, které žárlí na svého sourozence.
,,Je to tvoje chyba." zasmála jsem se. Něco si pro sebe zabrblal, ale já mu nerozuměla.
,,Pořád je to tvoje holčička? Tvoje princeznička?" nadzvedla jsem jedno obočí.
,,Jo je!!" řekl po chvíli hrozně vážným tónem.  A choval se, jak kdyby se nic nestalo a neudělal žádnou scénu.
,,Pojď Sophii, jdeme si hrát." odešel hrdě se dveří, lehce jsem se uchechtla a pokračovala v snídani.