Zajatkyně Mafie

67. Kapitola

O pár let později

,,Petere měj se tam pěkně a pravidelně volej." loučila jsem se s Peterem, který odjíždí na pracovní cestu na Floridu.
,,Neplač Mio, já se vrátím." políbil mě a utřel nezbedné slzy.
,,Ahoj tati." objala ho Sophie.
,,Ahoj Sophinko, pravidelně mi dávej vědět, co a jak. Ale nemysli si, že když odjedu, že sem budou chodit nějací kluci." pohrozil ji Peter. ,,Vše si pohlídám. Leo mě bude o všem informovat a všechny kluky s tadyma vyžene." musela jsem se pobaveně zasmát. Je tak ochranářský až je to vtipné.
,,Ale tatíí." obrátila Sophie oči.
,,Neobracej oči a raději tatínka obejmi." pomalu až zaprosil. Vlastní otec prosí dceru o objetí a to se mu nedávno houpala na klíně. Jenže je to jeho malá holčička a on její dospívání nese těžce. Sophie k němu jde ne moc dobrovolně, je toho názoru, že už dospěla. Jak vtipné, lehce ho obejme.
,,Pomáhej mamince." zašeptal ji do ucha a myslel si, že jsem to neslyšela, ale je na omylu. Já to slyšela moc dobře.
,,No joo." odpověděla mu znuděně. Peter ji políbil do vlasů, takže se nezatvářila moc nadšeně. Lehce jsem se uchechtla.
,,A ty mladý muži." otočil se na Lea. ,,Ty tu dávej pozor na celou domácnost, jsi tu teď jediný chlap, takže tu velíš." plácl ho Peter po zádech.
,,Žádné takové, jediný kdo tu velí jsem já. A vy dva." projela jsem je pohledem. ,,Vy dva mě budete poslouchat." oba jen přikývl.
,,Mamka generál." zasmál se Peter.
,,Prostě mi to tu pohlídej." usmál se na něj Peter. Nesnáším loučení, ke všemu jsem si zvykla, že Peter většinu času trávil doma a se vším mě pomáhal. Mám strach, že to sama nezvládnu a ke všemu nebudu vědět, co tam Peter dělá. A co když se mu něco stane.
,,Taxík už čeká, budu muset jít." projel nás všechny pohledem. Sophie i Leo se tvářili, tak nějak normálně. Jen mě tekly slzy po tváři proudem. Přišel ke mě, naposledy mě objal a políbil.
,,Za chvilku se vrátím." zašeptal. Jen jsem přikývla, na slova jsem se nemohla zmoct.
Stáli jsme mezi dveřmi a čekali až Peter odjede. Všichni jsme mu zamávali a vrátili se zpět do domu.
,,Klid mami." prohodila Sophie. ,,To bude v cajku." dodal Leo. Ten jejich jazyk, bože, kdo jim má rozumět.
,,To bude v cajku." zopakovala jsem. Oba se rozeběhli do svých pokojů a já zůstala stát stále u dveří. Vzala jsem mobil a našla Petere.
,,Už teď mi chybíš." vyťukala jsem SMSku. Jenže odpovědi jsem se nedočkala. Telefon jsem schovala do kapsy a namířila si to do kuchyně. Sedla jsem si na barovou židli a hleděla do blba. Co když se mu na Floridě zalíbí? Co když tam potká nějakou exotickou krásku, která ho okouzlí? Je mi mizerně, když nemůžu být s ním, ale musím mu dát aspoň trochu svobody, i když mě to bolí. Musím mu věřit, musím věřit, že mě nepodvede, přece jen je to ten nejvěrnější mafián, ale stále je to chlap s kompasem mezi nohama.
Hlavou mi proudily různé myšlenky, ty nejrůznější scénáře. Já tam jen seděla a hleděla, nic víc, nic míň.

A zase ty informace...Moc vám děkuji za kladné ohlasy ohledně minulé kapitoly. Velmi mě to potěšilo a vlastně i překvapilo. Kromě kladných ohlasů se samozřejmě objevily i ty záporné, jako například, že je tento příběh nudný, a nebo že bych to měla ukončit.
Chci uvést vše na pravou míru. Moc dobře vím, že tento příběh začal být nudný a ztratil ten šmrnc, co byl na začátku. Proto jsem chtěla přeskočit miminka a dopracovat se sem a dále psát, dále se věnovat mafii. Příběh se mi moc ukončovat nechce, jelikož mě baví ho psát.
Ale objevilo se také spousta kladných komentářů, které mě velmi zvedly náladu a za ty vám chci velmi poděkovat. Nechci poděkovat jen těm, co píší komentáře, chci poděkovat všem, co tento příběh čtou a hlasují pro něj. Je to od vás moc pěkné.
Teď se budu opakovat a dělám to nerada, ale chci se zeptat znovu zeptat, co říkáte na to, že bych začala psát další příběh, který by byl z pohledu Sophie. Na toto téma se vyjádřilo jen pár z vás, a proto se ptám znovu... Chtěli by jste takový příběh? Pokud ano zkuste mi psát i nápady na pojmenování tohoto příběhu, ráda se budu inspirovat a třeba se mi nějaký nápad zalíbí na tolik, že ho použiji. Takže neváhejte a piště jestli by jste o tento příběh stáli.
Děkuji, vaše DennySka.