Zajatkyně Mafie

53. Kapitola

Peter

,,Díky tati." objal jsem ho jako chlap chlapa a vysedl z auta.
,,Zvládneš to?" zeptal se mě. Jen jsem přikývl. Zavřel jsem dveře a mávl na něj. Počkal jsem až odjede od domu, odemkl jsem si dveře a v naprostém tichu vstoupil do domu.
,,Kde ji asi najdu?" zašeptal jsem sám pro sebe. Vešel jsem do kuchyně, kde zrovna služebné připravovali oběd. Už chtěli něco říct, ale já přiložil prst k ústům a ony jen přikývly.
,,Pane Palmere." zašeptala jedna z nich.
,,Rád vás všechny vidím." usmál jsem se na ně.
,,My vás taky, ale vaše žena neříkala, že přijedete." vyměnily si nechápavé pohledy.
,,Moje žena to ani neví." mrkl jsem na ně.
,,Vy se nezdáte." zasmály se.
,,A kde najdu Miu?" zeptal jsem se. Jen pokrčily rameny. Tak se jde hledat. Mávl jsem na ně a vyšel z kuchyně. Potichu jsem si to namířil do obýváku, ale tam taky nikdo. Kde můžou být? Potichu jsem vyšel schody do patra. Najednou jsem uslyšel ten krásný smích. Tak krásně se směje jen Mia, vycházelo to z dětského pokoje. No jasně!! Zamířil jsem si to rychlým krokem k pokojíku. Dveře byly pootevřené, nakoukl jsem tam. Mia seděla na dece na zemi a vedle ní se válela Sophinka. Pořádně jsem ji neviděl, výhled mi zakrývala moje krásná žena. Chvíli jsem tam jen postával a sledoval, jak Mia Sophince říká nějakou pohádku o medvídkovi a Sophi se tomu strašně směje. Jsou tak krásné.
,,Mio." promluvil jsem a tím na sebe strhl pozornost. Opatrně jsem vstoupil do pokoje a čekal, co se bude dít. Nechápavě na mě hleděla a nevěděla, co se děje.
,,Petere?!" zašeptala a já uviděl, že se ji v očích lesknou slzy. Přišel jsem blíž, Mia si pomalu stoupla a namířila si to ke mě. Pevně mě objala. Zabořil jsem hlavu do jejich vlasů. Jako vždy nádherně voněly. Cítil jsem, jak mi pláče do ramena.
,,Co se děje miláčku?" zeptal jsem se ji.
,,Co tu děláš? Proč mi nikdo nic neřekl?" nechápavě se na mě dívala.
,,Chtěl jsem tě překvapit." mrkl jsem na ni.
,,To se mi jen zdá." nevěřícně zakroutila hlavou.
,,Nezdá."
,,Štípni mě." poručila mi. Štípl jsem ji prsty do zadečku, který byl větší než si pamatuji.
,,Au." sykla a zasmála se. Znovu mě objala a to ještě pevněji.
,,To mi už nedělej." utřela si slzy.
,,Neboj se." usmál jsem se na ni. A přitiskl rty na ty její. Její rty byly vlhké a v polibku jsem cítil všechnu lásku. Pořádně jsem si ji přitáhl k sobě.
,,Na dnešní noc nezapomeneš." zašeptal jsem ji do rtů a cítil jak lehce zavzdychala. To je ta Mia, kterou miluji. Odtáhl jsem se od ni a zadíval se ji do očí. V jejích očích vyzařovala radost, touha a hlavně láska.
,,To je ona." nahlédl jsem přes rameno a podíval se na deku.
,,To je Sophinka, pojmenovala jsem ji, tak jak jsi chtěl." usmála se na mě. Zvedla ji ze země.
,,Chceš si ji pochovat?" zeptala se mě. Jen jsem přikývl.
,,Drž ji hlavičku." upozornila mě. Najednou jsem v rukou držel ten uzlíček lásky a štěstí.
,,Je nádherná." zasmál jsem se, když se na mě usmívala a její kukadla mě sledovala.
,,To je tatínek." promluvila na ni Mia.
,,Ahoj princezno." usmál jsem se na ni.
,