Zajatkyně Mafie

37. Kapitola

Den prohlídky

*crrr* vibruje mi mobil na nočním stolku.
,,Neee" zaskuhrám a nahmatám telefon. Odlepím od sebe víčka a párkrát zamrkám, abych neviděla rozmlženě. Hned mi naskočí upomínka "Nezapomenout na prohlídku!". Zapomněla jsem si vzít volno, ale s Edvardem si to domluvím. Za tu domu co u něj pracuji, jsme se dost sblížili. Zjistila jsem o něm spoustu věcí, třeba že firmu převzal po rodičích, kteří zemřeli při vážné autonehodě. A od té doby, že je závislý na kokainu. Mimochodem...ten kokain mu dováží Peter. Má ještě mladší sestřičku, které je deset let. Je nádherná a vypadá jako andílek. Má blond kudrnaté vlásky a chodí většinou ve světlých šatečkách. A Edvard ji miluje. Řekl mi, že kdyby nebylo jí, tak by nejspíš po autonehodě svých rodičů skončil se životem, jen ona ho drží na nohou. Taky se mi snaží velmi pomáhat a platí mi velmi slušné peníze, takže se mám dost dobře. Byt jsem si zařídila celkově nový. Jsem na sebe pyšná.
Hmmm, zpět do reality.
Vylézám z postele a mířím si to jako každé ráno do koupelny. Opláchnu si obličej, ledová voda mě v takové zimě hned probere. Korektorem si zakryji kruhy pod očima a nanesu si jako každý den make up. Nebyla jsem zvyklá se tak často malovat, jenže teď se nemaluji jen v sobotu, jelikož nejsem v práci. Nebo nejsem v práci, ale doma dodělávám, to co je potřeba. Namířím si to do pokoje. Natáhnu si legíny, které natáhnu i přes to vystupující bříško. Dám si volné triko s dlouhým rukávem, pod kterým se stává mé bříško menším. Už jsem pěkně nakynula. Zapnu si kozačky a obléknu kabát, který je mi zatím ještě dobrý. Popadnu svou pracovní kabelku, ve které mám vše co potřebuji. Hodím do ní ještě mobil. Do druhé ruky si vezmu tašku s notebookem. Noťas si beru po práci vždy dom, máme celkem fofr a já vše v práci nestíhám. Zamknu byt a výtahem sjedu dolů. Přeběhnu cestu a nasednu do svého sporťáčku. Edvard mi zaplatil i u známého řidičák, takže jsem už oprávněná řidička a můžu si jezdit ulicemi, jak chci. Zaparkuji už na svém místě v podzemní garáži. Vyjedu výtahem jako každé ráno do čtvrtého patra. Znám snad už celou firmu, takže než projdu chodbou pozdravím se s většinou pracovníků. Otevřu dveře do kanceláře. V kanceláři už sedí Edvard a dívá se do počítače.
,,Ahoj zlatíčko." pozdraví mě milým hláskem.
,,Ahoj Ede, dáš si kávu?" zeptám se ho. Jen přikývne a dále se dívá do počítače. Otevřu si dveře do své pracovny. Na stůl si položím tašku s noťasem a vedle toho položím můj telefon. Na věšák si pověsím kabelku a na ni kabát. Pozapínám kávovar a udělám nám kávu.
,,Už to nesu." zazubím se na Eda, když pokládám kávu před něj.
,,Děkuji." kývne na mě. Posadím se jako každé ráno naproti něj a usrknu si kávy.
,,Ede, dneska budu potřebovat pustit z práce dřív. Musím jít ve dvě na prohlídku." podívám se na své bříško.
,,Dnes?" zarazí se a konečně mi věnuje pohled.
,,No, dneska." přikývnu.
,,Dnes máme spoustu práce, nešlo by to přesunout na jindy?" zeptá se a nevypadá moc nadšeně. Jen zavrtím hlavou. Ed chvíli přemýšlí, ale pak se mu rozzáří oči.
,,Mám nápad." vyhrkne. Lehce nadzvednu obočí a čekám, co řekne.
,,Zavezu tě tam, a pak pojedeme hned vyřídit jednu věc." navrhne. S radostí přikývnu.

Dneska nebo zítra, vyjde pokračování této kapitoly. Konečně se dostaneme k prohlídce a zjistíme, co to bude. Co myslíte? Chlapeček nebo holčička?
Snad se tato kapitola líbila a děkuji za podporu.