Zajatkyně Mafie

57. Kapitola

,,Ahoj mami." objala jsem nadšeně svou matku. Damiánek a Steve  se ji drželi za nohy.
,,Ahojte." sklonila jsem se k ním.
,,Mami kdo to je?" zeptal se jeden z nich.
,,To je vaše sestřička, ta na kterou se pořád díváte na fotkách." tato věta mě zahřála u srdce.
,,Tak to jsem já." zasmála jsem se. Hned mě oba vletěli do náručí.
,,Který jste který?" zasmála jsem se.
,,Já jsem Damík." zašišlal mi ten napravo. Pohladila jsem ho po hlavičce, jsou to krasavci.
,,Ahoj tati." lehce jsem ho objala, ale stále jsem si držela odstup.
,,Ahoj." pozdravil se s mým otcem Peter. Přišli mi jako skvělý kamarádi. Možná je to tím, že nejsem zvyklá, že si někdo tyká s mým otcem.
,,Dobrý den." podal si zdvořilostně ruku s mou matkou.
,,Pojďte dál." vyzvala nás matka. Oba jsme tedy vstoupili. Dům byl jako vždy čistý a nejde poznat, že by zde byli dva raubíři. Než jsme se nadáli už byli na schodech a šli nesjpíše do pokoje. My jsme šli do obýváku, kde bylo nachystané občerstvení a pití. Vytáhla jsem ze sedačky Sophinku.
,,Tak to je moje vnučka." zasmála se moje matka.
,,Je krásná." hodnotil otec, jako nějaký znalec dětí.
,,Přece jsme se dočkali." povzdechla si matka. Jak přece jsme se dočkali? Je mi teprve devatenáct a oni se chovají, jak kdybych měla dítě ve čtyřiceti.
,,Doufám, že to není jediné vnouče, kterého se dočkám." oznámil otec. ,,Přeci jen už není nikdo, kdo by mi teď dal nějaké vnouče a než ti dva dospějí na to je ještě spousta času." zasmál se. Nevím o co jim jde, ale jsem nervózní. Matka mi podala zpět Sophinku, jsem raději když je jen a jen u mě. Nemám dobrý pocit, když ji chová někdo déle, i když to jsou její prarodiče.
,,Dáš si?" nabídl můj otec Peterovi whiskey.
,,Ne, já řídím." odmítl Peter.
,,Jen si dej, dneska budu řídit já." nabídla jsem mu.
,,No vidíš." podal mu otec sklenku. Peter se na mě mile usmál, vím, jak mu udělat radost.
,,Petere nechme tu ženy, potřebuji s tebou něco pořešit." podíval se můj otec vážně na Petera. Peter jen přikývl a šel za ním.
,,Tak jak zvládáš roli matky?"
,,Jo, jde to. Teda ze začátku to bylo děsivé, první dítě a Peter v nemocnici. Byl to takový boj, ale zvládli jsme to." usmála jsem se na Sophinku.
,,To jsem ráda, jsi velmi silná."
,,Víš mami, potřebuji s tebou něco probrat." spustila jsem hned.
,,No tak mluv." pobídla mě.
,,S Peterem jsme měli sex, jenže podle toho, co mi lékaři řekli už jsem měla dávno dostat krámy, ale pořád nic. Celkem se bojím. Já nechci mít další dítě. Teda teď určitě ne, nejsem na to připravena. Ani na Sophii jsem nebyla připravena a je to pro mě obtíž. Další dítě by bylo moc."
,,Neboj, mohlo se to jen opozdit, to se někdy stává. Dej tomu čas a uvidíš. Je nízká pravděpodobnost, že hned po porodu otěhotníš. Ještě ke všemu, když jsi neměla ani první menstruaci po porodu." uklidňovala mě. Asi má pravdu, moje pipinka se ještě nemohla dát pořádně dohromady.