Zajatkyně Mafie

27. Kapitola

,,Mio" promluvil na mě Peter. Oba jsem si je prohlížela, sledovala jsem, jak tam spolu sedí. Pohledná blondýna, štíhlá, ale žádné prsa. Vkusně a draze oblečená, podle všeho zazobaná. A ty dlouhé nohy.
,,Mio...to je Evelin." přerušil mě Peter s přemýšlení. Jen jsem se na ni podívala.
,,Evelin, Mia." jen na mě kývla.
,,No, já vás nebudu rušit." řekla jsem a asi šlo poznat, že jsem uražená.
,,Mio." oslovil mě Peter. Podívala jsem se na něj a čekala, co se bude dít. ,,Zůstaň tady, prosím." poprosil mě. Nakonec jsem přikývla. Posadila jsem se opatrně vedle Petera. Cítila jsem, jak se mi svírá žaludek, necítila jsem se vůbec příjemně. Chytl mě za ruku, trochu se mi ulevilo.
,,Takže jsi s ní šťastný?" zeptala se, jak kdybych tam nebyla.
„Ano, to jsem." pousmál se Peter. Mým tělem projelo příjemné teplo.
„Zklamal jsi mě." začala hrát Peterovi na city, co si kurva myslí. Měla jsem sto chutí ji vrazit. Poznala jsem jak je falešná.
„Evelin." oslovil ji a její jméno vyslovil, tak něžně. „Já a Mia čekáme dítě. Jsme spolu velmi šťastní. Mia mě naplňuje." řekl jako nejšťastnější manžel.
„Ona tebe naplňuje?" odfrkla si. „To spíš ty ji, když je těhotná" zasmála se, jak kdyby řekla vtip století. Peter se na mě omluvně podíval.
„Pojistila si to. Kdo by v jejím věku chtěl dítě? Dítě s tebou má jen, aby jsi ji neodkopl." zasmála se. Kdyby jen věděla, že jsem nikdy po dítěti netoužila. Že je pro mě těžké nosit ten uzlíček štěstí pod srdcem. Kdyby jen věděla...
„Mia to za celou dobu neměla lehké. A dítě jsem chtěl já a ne ona." řekl upřímně. Nevím jestli mu to věří nebo ne, ale měla by.
,,Proč jsi mi tedy nenapsal, že to mezi námi skončilo?" začala znovu. Nyní mě celkem překvapilo, ale o to jí nejspíš jde. Celou dobu se nás snaží rozhádat. Jenže netuší, že mi Peter celý příběh řekl.
,,Když jsi odešla, tak to mezi námi skončilo, Evelin." Peter vždy lidi oslovuje, což je velmi zvláštní. Ale tím jim hraje na city, což je velmi vzrušující. Jenže v této situaci moc ne. Najednou se mi udělalo nevolno. Vyletěla jsem a zabouchla za sebou dveře do koupelny. Klekla jsem si na studené dlaždičky a hlavu sklonila k záchodové míse. Do koupelny vletěl Peter, zrovna když jsem začala zvracet.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se hned, jakmile jsem dozvracela.
,,Jo, to jenom to miminko." chytla jsem se za bříško. Vzala jsem do ruky kartáček a začala si čistit zuby, hygiena je pro mě důležitá. Políbil mě na vlasy a ruku mi položil na bříško.
,,Máš silnou maminko." oba jsme se pousmáli. 
,,Jak dlouho tu bude?" zeptala jsem se a šlo poznat, že se v její blízkosti necítím zrovna nejlépe.
,,Chtěla by tu zůstat na týden,nabídnu ji pokoj pro hosty. Zvládneme to." řekl, jak kdyby to bylo naprosto primitivní. Jen jsem přikývla. 

Snad se Vám tato kapitola líbí. Po dlouhé době jsem se rozhodla něco napsat a taky mám po dlouhé době čas na psaní. Jak jsem slibovala, že bych o Vánocích chtěla vydat jeden příběh, tak to asi nevyjde, jelikož na psaní moc času nemám. Na Vánoce bych, ale měla dostat nový notebook, takže bych přes prázdniny mohla něco zplodit a snad by to aspoň na toho Silvestra vyšlo. Snad mě chápete a nějak extra Vám to nevadí. Jinak Vám chci poděkovat za obří podporu. Velmi mi tím zvedáte náladu a nutíte mě si hledat čas na psaní. Děkuji.