Zajatkyně Mafie

58. Kapitola

,,Mio" promluvil na mě Peter, který měl až moc dobrou náladu, neměla jsem mu dovolit pít. Nesnáším lidi v takovém stavu, byla jsem asi dost vytočená. Prsty jsem nervózně poklepávala na volant a nakukovala do zpětného zrcátka. Věděla jsem, že Peter je tam se Sophinkou, ale je v hrozném stavu, takže si ji raději pohlídám sama. Naštěstí spí.
,,No?" neřekla jsem zrovna nadšeně.
,,O čem jsi se mnou chtěla mluvit?"
,,Petere, neřešme to. Hlavně ne v takovém stavu." zavrtěla jsem hlavou a věnovala se dále cestě, která jako by trvala až moc dlouho.
Ulevilo se mi, když jsem konečně zaparkovala v garáži.
,,Tu sedačku si vezmu sama." varovala jsem ho. Jen přikývl a nejistým krokem se vydal do domu. Vzala jsem si sedačku se Sophinkou a šla ji uložit. Opatrně jsem ji vytáhla ze sedačky a položila do postýlky. Sundala jsem ji bundičku a svetřík, také kalhoty, takže zůstala jen v tričečku a plence. Aspoň se ji bude líp spát, přikryla jsem ji dečkou a zapnula chůvičku.
,,Dobrou noc." zašeptala jsem, když jsem opouštěla pokojík, zhasla jsem a namířila si to do ložnice. Když jsem otevřela dveře, uviděla jsem na posteli ležet rozvaleného Petera. Lehl si přímo doprostřed postele, na sobě měl oblečení i boty a spal. Nesnáším opilé lidi, nesnáším. Vzala jsem si noční košilku a namířila si to do koupelny. Sundala jsem ze sebe oblečení a prohlédla se v zrcadle.
,,Konečně vypadám aspoň trochu normálně." pomyslela jsem si. Na mém těle nebyly žádné známky po porodu, žádné větší bříško. No nádhera. Dnes to vidím na vanu. Napustila jsem si vřící vodu a dala do ní pěnu. Spokojeně jsem se ponořila do vody a nechala tělo odpočívat. Po dlouhé době můžu na chvíli relaxovat. Milovala jsem, když jsem si mohla lehnout do vany se skleničkou vína, ale když teď kojím nechci nějak riskovat. Když jsem vylezla z vany, pěna už tam snad žádná nebyla a voda byla skoro ledová. Osušila jsem se a oblékla si noční košilku. Vlasy jsem si svázala do copu a vyčistila si zuby. Peter ležel stále rozvalený přes celou postel, takže jsem si lehla na kousíček místečka, co mi tam "nechal" a snažila se usnout. Ze začátku jsem myslela, že neusnu. Peter děsně chrápal a neustále se vrtěl, takže jsem myslela, že každou chvíli spadnu z toho kousíčku postele. Když jsem konečně začala pociťovat, že usínám, Peter se ke mě natočil, nacpal se ke mě a pevně mě objal. Myslela jsem, že se mě vymáčkne duši.
,,Petere pusť." řekla jsem otráveně a snažila se ze sebe dostat ty jeho obří ruky. Bohužel vše byl marně, jeho stisk nepovolil a ještě ke všemu mi chrápal do ucha.
,,To si schytneš." procedila jsem ospala skrze zuby. Není nic příjemného spát vedle člověka, který požil alkohol. Nejen že se rozvaluje, chrápe, vystrnadí vás na ten nejmenší kousek postele a ještě se na vás tlačí, jak kdyby jinde nebylo místo a vy si musíte dávat pozor, aby jste nespadla. Ještě ke všemu na vás dýchá, takže cítí ten alkohol z jeho úst. Fakt nechutné.

Tak snad se Vám kapitola líbila. Myslíte si, že Mia bude na Petera nepříjemná, a že si to Peter schytne? A nebo bude Mia dělat, že se nic nestalo a nechá vše tak?