Zajatkyně Mafie

7. Kapitola

Otevřela jsem oči a rozhlédla se kolem sebe. Jsem ve svém pokoji, tak uklidňující věc.
,,Auu" sykla jsem bolestí, tak moc mě bolí hlava. Všimla jsem si, že mi po pokoji pobíhají služebné.
,,Co tu děláte?" zeptala jsem se nenápadně.
,,Balíme vám věci, dostali jsme to za úkol."jen jsem přikývla a spadla zase do peřin.
,,Můžu poprosit o nějaký prášek na bolest hlavy." zaúpěla jsem. Jedna z pobíhajících přikývla a odběhla. Během chvíle stála u mé postele a v ruce držela prášek a vodu.
,,Děkuji" řekla jsem a vzala si prášek, který jsem pořádně zapila vodou. V mém pokoji bylo čím dál větší prázdno, jak všechno balili. Všimla jsem si mých svatebních šatů, které byli pověšené na skříni. Byly tak krásné, jak si je pamatuji. U nich byly položeny ty bílé lodičky. Škoda, že mě v nich uvidí i ten hajzl. Sykla jsem bolestí, ta hlava mě děsně bolela.
,,Dobré ránko, zlatíčko." objevila se ve dveřích mamka.
,,,Nekřič." napomenula jsem ji.
,,Tady to někdo přehnal s alkoholem." zasmála se.
,,Proč si tolik pila?" zeptala se mě.
,,Viděla jsi kolik kolem něho bylo holek, žen...všichni se točili kolem něho." prostě včera se kolem něj točila každá, co ho uviděla. Každá s ním chtěla tančit... Prostě děsné.
,,Snad nežárlíš." zasmála se máma.
,,Ne něj nikdy!! Beru si ho, protože musím." odfrkla jsem si. Mamka se jen zasmála, ale naštěstí se o něm už nezmiňovala.
,,Zlatíčko jdu pro tebe, jelikož je oběd." mrkla na mě. Až teď jsem si všimla, že jsem spala tak dlouho.
,,Ale všechno mé oblečení a mé věci jsou sbalené." povzdechla jsem si.
,,Tady máš župánek, já to otci vysvětlím. Tak už pojď." pobídla mě. Přikývla jsem a vylezla z postele. Oblékla jsem si župánek a šla za mamkou.
,,Hlavně se před otcem chovej, že ti nic není." mrkla na mě. Jen jsem přikývla, bylo mi jasné, že by udělal scénu, kdyby zjistil, že mám kocovinu.
,,Ahojte" pozdravila jsem hned, jak jsem vešla do jídelny.
,,Ahoj nevěsto" zazubil se Elliot, vyplázla jsem na něj jazyk.
,,Nechovejte se jako malé děti." hned nás napomenul otec, tím přísným tónem hlasu.
,,Hlavně ty Mio, měla by jsi se chovat jako dospělá!!" začal, nad jeho poznámkou bych nejraději protočila oči, ale nemohla jsem riskovat další jeho kecy.
,,A proč máš na sobě župan?" zeptal se naštvaně otec.
,,Jelikož jsem ji to řekla já, aby ji mohli zabalit věci." usmála se na něj máma. Jen přikývl. Posadila jsem se ke stolu a v tichosti se pustila do jídla. Měli jsme kuřecí prsa se zeleninou a bramborami. Mňam.
,,Po obědě se půjdeš chystat." řekl otec. ,,Svatba je totiž velká věc."
,,Chtěl jsi říct, že díky svatbě budeš mít dobrý obchod." řekla jsem podrážděně.
,,Co jsi to řekla? Už aby jsi vypadla."
,,Taky si říkám." stoupla jsem a odešla od stolu.
,,Mio stůj!" křičel za mnou, ale já ho ignorovala. Vešla jsem do pokoje, kde čekala kadeřnice a kosmetička.
,,Jste připravená?" zeptal se jedna z nich. Jen jsem přikývla a posadila jsem se na židli. Pustili se do mého makeupu, udělali mi krásné linky a taky mi dali světle růžové stíny. Nikdy jsem neměla stíny, takže to pro mě bylo nezvyklé. Taky mi dali rtěnku, ale jen světle růžovou. Takže jsem vypadala naprosto jinak než jindy. Připadala jsem si najednou tak starší. Vlasy mi vyčesali strašně moc vysoko a pár pramínků mi nechali spadnout to obličeje. Potom mi pomohli do šatů. Připadala jsem si jako princezna. Je čas jít.
*ťuk, ťuk*
,,Dále." zakřičela jsem a do dveří vešel Oliver.
,,Jsi připravena?" řekl Ol a hned se zasekl. ,,Wow, jsi nádherná!!" objal mě.
,,Děkuji Olivere, budeš mi chybět." chtělo se mi tak moc plakat.
,,Neplač zlato, čeká tam na tebe muž, se kterým budeš šťastná." nad touto větou jsem si povzdechla, pochybuji, že s ním budu šťastná.
,,Tak pojďme, ať už to mám za sebou." zasmála jsem se. Sešli jsme schody a najednou jsem stála před dveřmi na zahradu. V tu chvíli se tam objevil můj otec. Co ten tu chce?
,,Připravena princezno." usmál se na mě.
,,Nehrajme si tu na něco, co není. Nemusíš se najednou přetvařovat." řekla jsem otráveně. Vyměnil si rámě s Oliverem.
,,Hodně štěstí." řekl Ol a já se na něj jen usmála. Přála bych si, aby mě vedl Oliver a ne otec. Najednou začala hrát ta hudba a my jsme museli vyjít. Zhluboka jsem se nadechla a udělala první krok. Všichni lidé se otočili a dívali se na mě. Usmála jsem se, tak a teď vydrž být falešná. Šla jsem tou uličkou a sledovala lidi kolem sebe, všichni se na mě usmívali. Najednou jsem cítila jak kdybych byla vážně nevěsta. Uviděla jsem matku, která se usmívala a na tváři měla pyšný výraz, sem tam ji i ukápla slza. Otec mě dovedl až k Peterovi. Teď jsem si uvědomila, že to není ten správný den... Že chci pryč, a že nechci tuto svatbu.
,,Tak jsi tady květinko." zazubil se na mě. Viděla jsem, že nás oddávající sleduje, tak jsem se na něj usmála.
,,Sešli jsme se tu v tento krásný den..." oddávající říkal ten zdlouhavý proslov a já to už chtěla mít za sebou.
,,Mio Gibson, berete si zde přítomného Petera Parkera?" zeptal se mě oddávající. Najednou jsem nevěděla, co říct.
,,A-ano." vykoktala jsem po chvíli.
,,Petere Parkere, berete si zde přítomnou Miu Gibson?" zeptal se oddávající i Petera.
,,Ano." odpověděl ihned bez jakéhokoliv zaváhání.
,,Tak si vyměňte prstýnky a polibte se." Peter mi nasadil prstýnek a já ho nasadila jemu. A teď ta nejhorší část..polibek. Peter se naklonil, zavřela jsem oči a najednou se naše rty spojily. Tentokrát jsem pusu nepootevřela, aby se mi zase polibek náhodou nezalíbil. Společně jsme prošli uličkou a všichni nám tleskali.
,,A teď první novomanželský tanec." zakřičel Elliot do mikrofonu. Achjooo. Obrátila jsem oči a z donucením si šla "užít" tanec s Peterem. Nastoupili jsme na parket a všichni se kolem nás sestoupili. Začala hrát pomalá hudba a my jsme se tam spolu ploužili.
,,Už z tebe chci ty šaty sundat." zavrčel mi Peter do ucha. Cítila jsem jak to se mnou dělalo zvláštní věci...Ne já s ním nic mít nechci!!
,,Nenávidím tě." zašeptala jsem mu do ucha.
,,To ještě uvidíme." pošeptal a lehce mě kousl do ucha. V tu chvíli jsem byla celá vlhká. Co to ten hajzl se mnou dělá?! Samozřejmě mě teď čekal tanec s otcem. Už aby to bylo za mnou.
,,Vidím, že si velmi rozumíte." usmál se otec. Já raději přikývla.
,,No a ještě budeš šťastná." řekl radostně. Já jsem mlčela. Ticho bylo celou dobu dokud neskončila hudba. Jakmile dohrála skladba, posadila jsem se na židličku.
,,Nešťastná nevěsta." zasmála se máma a přisedla si ke mě.
,,Já jsem vdaná...chápeš to?" řekla jsem nechápavě a vložila si hlavu do rukou.
,,Manželství není tak hrozné." řekla máma klidně. Asi má pravdu, když to zvládá ona, zvládnu to i já. Petera samozřejmě všechny ženy obletovali, což se mi vůbec nelíbilo. Takže jsem zase skončila se sklenkou v ruce. Vypila jsem toho tolik, že jsem už ani mluvit nemohla.
,,Asi pojedeme domů princezno." řekl Peter.
,,Jsem naprosto v pořádku.." dostala jsem ze sebe.
,,Oznámím všem, že pojedeme domů a pojedeme." řekl Peter a já nakonec přikývla. Po chvíli Peter došel.
,,Tak jedeme beruško!!" usmál se a chytl mě do náručí.
,,Já umím chodit." okřikla jsem ho.
,,Já vím, ale v tomto stavu si s tím jistý nejsem." zasmál se a donesl mě do auta.

Snad se Vám i tato kapitola líbila. Není samozřejmě dlouhá jako ta předtím, ale myslím, že to nevadí. Jak myslíte, že to bude mezi Peterem a Miou?