Zajatkyně Mafie

52. Kapitola

Otevřela jsem oči, bylo nějak kolem osmé. Ležela jsem uprostřed obří postele a v rukou svírala prostěradlo. Myslela jsem si, že je to Peter, ale to se mi jen zdálo. Bylo to obyčejné prostěradlo. Posadila jsem se na postel a protáhla se. Vylezla jsem z postele a oblékla si župánek. Namířila jsem si to do pokoje Sophinky, musím ji zkontrolovat. Potichoučku jsem otevřela dveře do jejího pokojíku. Přišla jsem k její postýlce, spokojeně spinkala, v puse žmoulala dudlík a v ruce držela nějaké hrkátko. Pousmála jsem se a namířila si to do koupelny. Vzala jsem si s sebou chůvičku, kdyby se Sophinka náhodou vzbudila. Sundala jsem si župánek a noční košilku. Vešla jsem do sprchy a nechala na sebe stékat teplou vodu, každá kapička jako by byla menší útěcha. Měla bych jet navštívit Petera, dlouho jsem za ním nebyla. Musím zavolat jeho rodičům, jelikož někdo musí pohlídat Sophinku. Mohla bych si dovolit chůvu a nebo ji dát nějaké služce, ale nechci, aby měla stejné dětství jako já. Musí mít to nejlepší dětství. Už tak má dost těžké dětství, ještě nepoznala svého tatínka. Namydlila jsem si tělo a nechala pěnu ze sebe pomalu stékat. Po chvíli jsem vylezla. Pořádně se vysušila a vlasy si stáhla do úhledného drdolu, který na konci dnu bude vypadat hrozivě. Natáhla jsem si tanga a dala si kojící podprsenku. Prsa v ní vůbec nevypadají pěkně, ale prostě jako správná matka nevypadám skvěle. Oblékla jsem si tepláčky a hodila na sebe Peterovo triko, které nádherně vonělo po něm.

Otevřela jsem dveře od pokoje Sophinky a šla k její postýlce. Sophinka už byla vzhůru a v puse měla vražené hrkátko.
,,Ty mě ani nezavoláš?" promluvila jsem na ni. Její velké kukadla se na mě podívali a ona se usmála. Připadalo mi jako by věděla, co říkám. Třeba to ví.
,,Tak pojď." vzala jsem ji do náruče a posadila se na křesílko. Stáhla jsem si Peterovo triko pod prsa a vytáhla jedno prso z podprsenky. Sophinka se hned přisála na mou bradavku a spokojeně sála mléko.
,,Tady má někdo hlad." utřela jsem ji pusinku, když se odsála od prsa. Přes rameno jsem si přehodila utěrku a začala chodit po pokoji. Sophinku jsem lehce plácala po zadečku a čekala až si brkne. Brkla si brzo a jen trošku si ublinkla.
,,Tak toto máme za sebou." usmála jsem se na ni. Teď nás čeká další část dne. Přebalování..už jsem si na to celkem zvykla, ale není to nic skvělého.
,,Tak co jsi nám tam nechala za poklad?" zeptala jsem se, když jsem ji sundala rozdělala plenku. Tentokrát to nebylo nic hrozného, dost se mi ulevilo. Potom jsem ji oblékla a sešla do kuchyně.
,,Teď se napapá maminka." zasmála jsem se. Vytáhla jsem z lednice jogurt a pustila se do něj. Vzala jsem telefon a rozhodla se zavolat Peterovému otci, jestli by bylo možné pohlídat Sophinku.
,,Dobrý den." pozdravila jsem ho do telefonu.
,,Ahoj Mio." odpověděl.
,,Mohli by jste zase přijet pohlídat malou? Chtěla bych navštívit Petera."
,,Moc mě to mrzí Mio, ale dneska mám moc práce a moje žena je někde s kamarádkou."
,,Aha...Tak to nevadí." povzdechla jsem.
,,Pozdravuj od nás Sophinku."
,,Budu, tak tedy na shledanou."
,,Ahoj."
,,Tak Sophinko, dnes babička s dědou nepřijedou, ale mám tě pozdravovat. To víš všichni v naší rodině žijí prací, tedy kromě nás dvou. Ale mám tě od nich pozdravovat."
Zavolala bych mým rodičům, ale ti mají moc práce s těma dvěma raubířema, jsou to ďáblíci. Ještě že je Sophinka takové zlatíčko.

Tak a je tu další kapitola. Snad se Vám líbila.