Zajatkyně Mafie

10. Kapitola

Tuto kapitolu vydávám za 500 shlédnutí tohoto příběhu. Mockrát Vám děkuji!! Nechápu, že jsme to dopracovali až tak daleko. Nepočítala jsem s tím, že se Vám tento příběh bude tolik líbit. Děkuji!!
___________________

Klečím nad záchodem a Peter mi drží vlasy, zatím co já zvracím.
,,Představoval jsem si náš první společný den trochu jinak." zasmál se mezitím, co já zpívala do záchodu.
,,Všechno?" zeptal se, když jsem chvilku nezvracela.
,,Asi jo." spláchla jsem a vydala se k umyvadlu, opláchla jsem si obličej a pořádně vyčistila zuby.
,,Nechci nic říkat, ale nevypadáš zrovna nejlíp." podíval se na mě starostlivě. Hmmm, ještěže jsi mi to řekl, bez tebe bych to nevěděla.
,,To nic není, dneska tu kocovinu vyležím a zítra to bude lepší." pokusila jsem se pro úsměv. Peter mě chytl do náručí a zanesl mě do ložnice.
,,Díky."
,,Nebudeš chtít nějaký prášek?" zeptal se. Jen jsem přikývla, moc se mi mluvit nechtělo. Peter se šel podívat po nějakých lécích a já se schoulela do klubíčka.
,,Našel jsem jen toto." podal mi nějaký prášek a vodu. Prášek jsem spolkla a zapila vodou. Peter se natáhl vedle mě.
,,Myslel jsem, že budeš obskakovat ty mě a ne já tebe." zasmál se, já jen pokrčila rameny.
,,Večeři ti odpustím, já si něco udělám, budeš chtít taky?" zeptal se mile. Je zajímavé, že se chová tak mile. Prostě je to jen kocovina a to pořádná. Jiný chlap by měl hnal už do kuchyně a on se mě zeptá jestli chci taky večeři?!
,,Ne, nějak nemám hlad." zasmála jsem se a Peter se zasmál taky.
,,Jsi krásná, když se směješ, to mračení ti tolik nesluší." mrkl na mě. O co se tu pokouší, ale určitě jsem se nad jeho lichotkou začervenala. Naštěstí je v tomto pokoji taková tma, že mě nemůže vidět.
,,Jdu si udělat večeři, tady máš pyžamo." podal mi růžové kraťásky s bílým trikem na spaní.
,,Díky." vzala jsem si věci.
,,Lehni si a spi, bude ti líp." řekl a zmizel z pokoje. Sundala jsem si to propocené triko a kraťase. Nejraději bych šla do sprchy, ale dneska na to nemám sílu. Peter bude spát se svou smradlavou ženuškou. Oblékla jsem si své čisté pyžámko a zalezla zase do postele. Lehla jsem si na kraj postele a schoulela se do klubíčka, zavřela jsem oči a pokusila se usnout.

Další den
Otevřela jsem oči a překulila se na druhý bok, kde už nikdo neležel. Najednou..vylétla jsem z postele a namířila si to do koupelny. Klekla jsem si k záchodu a zase zvracela. Myslím, že toto nebude už kocovina. Peter je dneska v práci, někde zde musí být můj bodyguard, potřebuji, aby zkontaktoval Petera. Pořádně jsem si zase vyčistila zuby a oblékla si župan. Vyšla jsem z pokoje a narazila do hromady svalů. Zvedla jsem hlavu a nade mnou se tyčil chlap, který vypadal strašidelně.
,,Vy jste paní Parkerová?" zeptal se chraplavým hlase.
,,Ano, to jsem." přikývla jsem. Ta hromada svalů si mě prohlédla od hlavy k patám a na tváři měl pořád stejný výraz.
,,Ehm...vy jste?" zeptala jsem se zvědavě.
,,Pardon..jmenuji se Simon a jsem váš bodyguard." představil se. Aspoň ho nemusím hledat po celém domě.
,,Já jsem Mia." usmála jsem se.
,,Těší mě." podal mi ruku a já jemu taky. Nerada se chovám k někomu nadřazeně, mám raději kamarádské vztahy.
,,Můžu tě poprosit, zkontaktoval by jsi mi Petera a řekl mu, že s ním potřebuji nutně mluvit." informovala jsem ho hned, jelikož jsem neměla náladu na dlouhé povídání.
,,Pan Parker má, ale důležitou schůzku a nechce být rušen." snažil se mi to rozmluvit. Je mi jasné, že má důležitou schůzku, ale já jsem jeho žena a je mi vážně dost blbě.
,,Jenom mu řekni, že je to důležité." nakonec přikývl a vzal do rukou telefon.
,,Pane Parkere, nerad vás ruším, ale vaše žena mě řekla, abych vám zavolal, je to prý naléhavé." mluvil s Peterem a já jen pozorovala. Bohužel na jeho obličeji nešlo nic vyčíst, tvářil se pořád stejně.
,,Chce s vámi mluvit." podal mi telefon.
,,Děkuji." usmála jsem se na něj.
,,Mio, děje se něco?" zeptal se hned.
,,Je mi vážně dost blbě, ráno jsem zase zvracela a necítím se nejlíp." řekla jsem na rovinu.
,,Udělej si čaj, lehni si a odpočívej, pokusím se dorazit, co nejdříve."
,,Nemohl by jsi dojet hned?" zeptala jsem se naléhavě, jelikož se necítím vážně dobře.
,,Miláčku pokusím se co nejdříve." 
,,Dobře."
,,Odpočívej, já už musím jít." 
,,Paa." vypnula jsem to a telefon podala Simonovi.
,,Půjdu si lehnout." oznámila jsem mu.
,,Chceš přinést čaj?" nabídl mi pomoct.
,,Kdyby jsi byl tak hodný." usmála jsem se na něj. Jen přikývl a odešel, já šla zatím do ložnice. Lehla jsem si na postel a hlavu zabořila do polštáře.
,,Aaaah" zaskučela jsem do polštáře.
*ťuk, ťuk*
,,Dále." zakňourala jsem do polštáře.
,,Nesu ten čaj a sehnal jsem i nějaký prášek." řekl Simon.
,,Dík" dostala jsem ze sebe a hlavu jsem měla zabořenou v polštáři.
,,Je vše v pořádku?"
,,Až na to že je mi mizerně, je vše v pořádku." řekla jsem poměrně otráveně. Simon jen mlčel, pak jsem slyšela kroky a bouchnutí dveří. Možná jsem na něj byla až moc hnusná. Posadila jsem se na postel vzala jsem si prášek a pořádně ho zapila čajem. Najednou se mi začali strašně rychle zavírat oči. Co- co se to děje?