Zajatkyně Mafie

41. Kapitola

Otevřela jsem dveře od bytu, venku už byla tma, je zima...Bohužel.
,,Tak tady bydlím." rozmáchal jsem rukama.
,,Nově zařízené." pochvaloval si Peter. Byla jsem ráda, že se mu můj malý byteček líbí. Provedla jsem ho mým bytem. Obýváček, který byl skoro hned za dveřmi a ještě ke všemu spojený s kuchyní. Dokonce je zde i malá jídelna. Pořídila jsem si sem malý stolík se dvěma židlačkama. Potom jsem ho zavedla do mé ložnice, kde byla jen postel, dva stolky a skříň. No a naposledy jsem ho vzala do té malé koupelny, kde byla jen sprcha, umyvadlo záchod a pračka.
,,Co říkáš na můj byt?" zeptala jsem se ho, když jsme seděli v obýváku.
,,Na mě moc malinkatý." neřekl moc nadšeně. Obrátila jsem jen oči.
,,Já myslím, že to bohatě stačí." oponovala jsem, ale byla jsem ráda, že se vracím do toho obřího domu s velkou zahradou.
,,Mám hlad." postěžoval si Peter. ,,Zvu tě na večeři." vychrlil hned.
,,Žádné taková." zvedla jsem ukazováček a namířila ho na něj. ,,Mám plnou lednici jídla, jdu něco uvařit." vstala jsem a namířila si to do kuchyně. Peter mi byl v patách a sledoval mě. Otevřela jsem svou jako vždy plnou lednici.
,,To si děláš prdel." vypadlo s Petera, když viděl obsah mé lednice.
,,Ne, nedělám." zasmála jsem se. Vytáhla jsem vše co bylo potřeba. Peter se posadil na barovou židli a sledoval mě. Udělala jsem nám steak s hranolky a k tomu jsem udělala česnekový dresing. A samozřejmě jsem k tomu nakrájela spoustu zeleniny. Posadili jsme se společně k tomu malému stolku, uvařila jsem nám ještě teplý čaj, abychom se zahřáli a pustili jsme se do večeře.
,,Nevědě jsem, že umíš tak skvěle vařit." zasmál se.
,,Ta nevíš věcí." vyplázla jsem na něj jazyk a hranolka mi vypadla z pusy.
,,Teď vím, že si prase." začal si ze mě hned utahovat. Našpulila jsem rty a dělala, že s ním nemluvím.
,,Paní se nám urazila, už v ní řádí hormony." pokračoval.
,,Petere, to není vtipné." snažila jsem se tvářit vážně, ale moc mi to nešlo. Během chvilky mi začaly cukat koutky a najednou jsem měla na tváři úsměv od ucha k uchu. Sklidila jsem nádobí a naskládala jo do dřezu. Myčku jsem si pořídit nemohla, neměla jsem jí kam dát. Peter se vyvalil k televizi a něco si tam pustil. Já jsem se mezitím pustila do nádobí, umývala jsem a utírala jako o život. Když jsem měla hotovo, udělala jsem nám tousty a popcorn k televizi.
,,Už na tebe jde těhotenství." zasmál se Peter.
,,To teda nejde!" řekla jsem hned.
,,Podívej se pořád jen žereš."
,,To prcek, já za to nemůžu." zasmála jsem se. Vážně za to nemohu, to ten prcek, spíše naše princeznička.

Snad se kapitola líbila. Konečně je zde zase spokojená rodinka, která očekává miminko.