Zajatkyně Mafie

56. Kapitola

,,Ty jsi ji ještě neoblékla?" zavolal na mě Peter.
,,To není jen tak, ty se oblečeš během chvilky, ale nám to trvá. Já ji teprve přebalila." zasmála jsem se.
,,Božee." zakňoural Peter. Poslední dobou se chová, jak malé děcko.
,,Tak si ji pojď nachystat sám." povzdechla jsem si unaveně.
,,Jdu!" zavolal. Během chvilky stál v pokoji, měl na sobě černé rifle a košili. Bože můj.
,,První ji oblečeš kalhoty, dáš ji tyto ponožečky a toto tričečko. A nezapomeň ji dat svetříček." vysvětlila jsem mu vše. Už je tak velká. Má už měsíc a mý rodiče ji teprve uvidí.  Teď je řada na mě. Namířila jsem si to do šatny. Co si mám dát na sebe? Procházela jsem věci v šatníku, ale nic se mi stále nezdálo moc dobré. Nakonec jsem si oblékla legíny a krásnou černou halenku, natáhla jsem si přes sebe svetřík. Ještěže je už červen a venku je poměrně teplučko. Nazula jsem si vansky a vydala se za Peterem, který zápasil teprve s kalhoty.
,,Chceš mi říct, že jsi ji teprve oblékl triko." zasmála jsem se.
,,Nerušit." řekl otráveně, jen jsem se zasmála a zmizela v koupelně. Vlasy jsem si stáhla do culíku a make upem jsem zakryla kruhy pod očima. Dala jsem si lehce řasenku a to bylo vše. Na líčení nemám poslední dobou moc času, takže vše flákám, jak se jen dá. Dítě vážně není sranda. Vrátila jsem se zpět za Peterem, který už měl pomalu obléknuté kalhoty. Vzala jsem tašku a dala do ní flaštičku s mlékem, které jsem si odsála, plenky, pudřík a vlhké ubrousky. Správná výbava matky, také se tam našlo nějaké to hrkátko.
,,Ukaž." promluvila jsem na Petera. Vzala jsem Sophinku, oblékla ji svetřík a do pusy vrazila dudel.
,,Vidíš, nic na tom není." zasmála jsem se.
,,Tobě se to řekne, jenže ty jsi ji oblékla jen svetřík." obhajoval se.
,,Já ji oblékám každý den." vyplázla jsem na něj jazyk. Vrazila jsem mu tašku do ruky a Sophinku uvázala do sedačky. Dala jsem mu ještě sedačku, mě se s tím táhat nechce.
,,Máme vše?" zeptala jsem se.
,,Jo." obrátil oči v sloup. Pozavírala jsem za námi a sedla si do zadu vedle Sophinky.
,,Petere večer si s tebou budu muset promluvit." podívala jsem se na něj.
,,Nemůžeš to říct už teď?" nechápavě se na mě podíval. Zavrtěla jsem hlavou.
,,První si o tom potřebuji promluvit s mou matkou." jen se na mě podíval, ale nakonec přikývl.
,,Už se těším na Damiánka a Steva." řekl radostně Peter. Taky se těším na brášky, od Vánoc určitě vyrostli.