Zajatkyně Mafie

42. Kapitola

Zamykala jsem byt. Další kapitola mého života je za mnou.
,,Co s tím bytem bude?" zeptala jsem se Petera, který držel všechny mé zavazadla.
,,Necháme si ho. Jezdím jsem celkem často, takže se to tu bude hodit." mrkl na mě. Byla jsem celkem ráda, že tento byt nemusíme prodávat, a že nám zůstane. Peter dal všechny zavazadla k sobě do kufru. Nasedla jsem do svého sporťáčku, venku už začínal padat sníh. Vánoce jsou už za rohem. Bylo to krásné. Rozjela jsem se a Peter mi byl v patách. Zapnula jsem si rádio, věděla jsem, že cesta bude dlouhá, takže aspoň to rádio. Konečně jsem se dostala na dálnici a mohla stoupnout pořádně na plyn. V tom mi začal zvonit telefon. Vypnula jsem rádio a zvedla to. Byla to Elis, zapnula jsem si ji na reproduktory, abych se mohla plně věnovat řízení a nejela jako šnek. Nerada bych zdržovala provoz na dálnici a poslouchala troubení ostatních aut za mnou.
,,Ahoj Mio." pozdravila mě.
,,Ahoj." odpověděla jsem.
,,Vážně odjíždíš?" zeptala jsem. Přikývla jsem, ale uvědomila jsem si, že mě nevidí.
,,Vážně odjíždím, je mi líto, že jsem se ani nerozloučila. Bylo to narychlo." omluvila jsem se.
,,Jo já vím, Edvard mi všechno řekl." na chvíli jsme obě mlčely. ,,Vlastně díky za to místo, je to dobře placené a blízko. A ještě ke všemu ten Edvard je pohledný a charismatický." najednou jsem viděla ten její úsměv.
,To jsem ráda." odpověděla jsem jí. ,,Jo a mám pro tebe novinku." řekla jsem nadšeně.
,,Jo já vím, jsi z novu s tím tvým." neřekla zrovna nadšeně.
,,To taky. Ale čekám holčičku." skoro jsem vykřikla.
,,To je skvělé, gratuluji." uslyšela jsem radost v jejím hlase.
,,No Mio musím končit, teď jsem autobusem dojela k nákupáku a jdu si vybrat nějaké super dospělácké hadry." zasmála se jako nějaká praštěná puberťačka.
,,Tak si vyber něco super dospěláckého." uchechtla jsem se. ,,Paa." Elis hovor ukončila. Znovu jsem si zapnula rádio, ale cesta už ubíhala pomaleji a to jsem jela dost rychle. Během chvilky mi zase zvonil telefon. Peter.
,,Co otravuješ?" řekla jsem hned, jak jsem to zvedla.
,,Taky jsem ráda, že tě slyším. Za chvilku tu bude restaurace. Zvu tě na oběd." než jsem stačila něco říct, ukončil hovor. Zabočila jsem k restauraci a zaparkovala. Počkala jsem na Petera, který dojel chvilku po mě. Chytl mě kolem pasu a vstoupila jsme do restauraci. Posadili jsme se ke stolu.
,,Dobrý den." přišel číšník a podal nám menu.
,,Děkuji." vzala jsem si menu a začala v něm listovat. Nevěděla jsem, co si vybrat. Nakonec jsem si dala lasagne, protože ty miluji. Peter si dal maxi šunkovou pizzu.
,,To nesníš." zasmála jsem se, jak jsme si objednali.
,,Když to nesním já, ty to dojíš." mrkl na mě.
,,Ale to ták." zamračila jsem se. Během chvilky nám číšník donesl pití. Já jsem si objednala zelený čaj a čistou vodu. Peter si dal nějakou sodovku.
,,Jsem ráda, že to tak dopadlo." mrkla jsem na Petera, který jen přikývl a chytl mě za ruce. Ještě chvíli jsme si povídali, ale pak nám číšník přinesl jídlo. Peterovi tu obří pizzu, která byla vážně extra velká a mě lasagne. Oba jsme se do toho s chutí pustili.

,,Ty jsi to vážně snědl?!" nechápavě jsem se podívala na Petera, který spokojeně oddychoval. Nezmohl se ani na slova, tak jen přikývl.
,,To nechápu." zasmála jsem se. Zaplatili jsme a vydali se na cestu.

Další kapitola je na světe, snad se líbila.