Zajatkyně Mafie

66. Kapitola+ Informace

Takže začnu informace, kterých mám pro vás poměrně hodně.
Za prvé, chtěla bych s vámi projednat jednu zásadní věc. A to že bychom přeskočili pár let, jelikož tento příběh se mi zdá nudný tím, že neustále píši o tom, jak se starají o děti, ztrácí to tu pointu. Takže bych přeskočila pár let a začala psát o dospívání jejich dětí a víc se začala věnovat mafiánské části. Co na to říkáte? Potřebuji váš názor, jelikož píši pro vás.
Za druhé, bych chtěla začít psát příběh z pohledu Sophie, jenže nevím jestli je to dobrý nápad a hlavně četli by jste to? Pokud se vám to zdá jako dobrý nápad a chtěli by jste číst něco jako pubertální deníček, piště. Piště váš názor na to, piště co si o tom myslíte, piště vaše nápady. Ráda si vaše názory přečtu a popřemýšlím nad tím. Pokud by byl o toto zájem a já se rozhodla začít psát něco jako druhou část, zkuste vymyslet nějaký název, protože já na vymýšlení názvů zrovna nejsem a tak se ráda inspiruji a nebo něco vyberu. Takže se nebojte projevit vaše nápady a názory. Jak jsem říkala, píši hlavně pro vás, a tak budu ráda, když se zapojíte a pomůžete mi.
To je nejspíše vše, co jsem vám chtěla sdělit. Doufám, že jste tuto část nepřeskočili a přečetli si ji.

__________________________________

,,Petere, pojď si ji vzít. Neustále se mi lepí na nohy, na mé opuchlé nohy. Stačí, že mám tak velké břicho. Další závaží nepotřebuji." stěžovala jsem si a snažila se z nohy setřást Sophii.
,,Mio, nesmíš to tak brát. Je malá, neví, co dělá." zastával se jí Peter. Je to totiž jeho princezna. Vůbec ho nezajímá to, jak jsem nadřená po pár metrech, které ujdu. Taky neví, jakou práci mi dají vyjít schody. Nemá vůbec tušení, jak hrozně mě bolí záda, co to je, když vaše miminko kope. Je to chlap a vůbec netuší, co si zažívám, ale myslí si, že je to procházka růžovým sadem, ale je na omylu. Ne, není. A to ještě neví, co je to porod. Přála bych mu, aby byl na mém místě a vyzkoušel si to.
,,Vem si tu svou princezničku a dělej si s ní co chceš." řekla jsem otráveně, jsem naprosto vyčerpaná a můj manžel mi moc nepomáhá.
,,Pojď za tatínkem." napřáhl ruce a Sophie se k němu rozběhla, jak kdyby to byl ten nejlepší člověk na světě. Jenže ona neví, že já jsem lepší, že já jsem ji porodila, a že díky mě je tady.
,,Tatíí." zakvičela a utíkala za ním. Peter ji chytl a roztočil. No jo, jak sladké.
,,A tatínkem roku se stává Peter Palmer." zakroutila jsem hlavou.
,,Maminka nám žárlí, raději půjdeme dál." zasmál se Peter. Ty jeho poznámky mě někdy vážně štvou. Co si o sobě ten chlap myslí?!
,,Ne, nerozčiluj se." řekla jsem si sama pro sebe.
,,Ty jsi mi ještě věrné. Moje miminko, které je mi věrné." pohladila jsem si bříško. Moje miminko v bříšku mě má moc ráda, taky mu nic jiného nezbývá.
,,Slib mi, že ty mi budeš věrnější a nebudeš chtít jen k tatínkovi." promlouvala jsem miminku do duše. Byla bych nerada, kdyby obě děti měli raději Petera než mě. Možná si myslíte, že jsem praštěná, ale on je jen rozmazluje, já je chci vychovat. Chci mít spokojenou rodinu, kde mi všichni budou chválit mé skvěle vychované děti. Nechci, aby si lidé na mé děti ukazovali jako na rozmazlené Spratky, kteří mají všechno.

Tak jo, toto je vážně dost krátká kapitola, ale snad vám to nevadí. Chtěla jsem vám ještě poděkovat za překonání 50K, nikdy bych nevěřila, že tento příběh bude tak populární. Moc to pro mě znamená.
A chtěla bych vás poprosit, pokud jste přeskočili informace, vraťte se na začátek kapitoly a přečtěte si je. A poté mi nechte komentář s vaším názorem, radou atd... Děkuji vám, jste skvělí!!