Zajatkyně Mafie

40. Kapitola

,,Do Edvardovy firmy trefím i bez tvých navigačních schopností." obrátil Peter oči.
,,Neuvědomila jsem si, že za Edvardem jezdíš." řekla jsem "uraženě".
,,A kde jsi bydlela?" zeptá se po chvíli.
,,Ve svém bytě." řeknu naprosto pyšně. Pak je tu ještě jedna věc, a to že jsem ho koupila a zařídila z větší části za jeho peníze. Ale to mu je asi jasné.
,,A seznámila jsem se zde s milou holkou, Elis. Která tě nenávidí." zasmála jsem se. Mu asi hned došel důvod.
,,Drbno!" vyplázl na mě jazyk. Chováme se jako malé děti. Zaparkuje před firmou. Oba vysedneme z auta. Tentokrát přijdeme hlavním vchodem, což je pro mě trochu nezvyk.
,,Ahoj Mio." pozdraví mě na recepci Diana.
,,Ahoj." usměji se na ni. Sleduji, jak si prohlíží Petera. Ten je jenom můj, pomyslím si. Přijdeme k výtahu a já naťukám čtvrté patro. Po cestě pozdravím pár lidí.
,,Počkej tady!" posadím Petera na pohovku. Zaklepu na dveře a vkročím dovnitř.
,,Ahoj." pozdravím potichu. Ed mi věnuje pohled a ukáže, abych se posadila.
,,Já se budu stěhovat zase zpět k Peterovi, takže podávám výpověď." řeknu narovinu. Jen přikývne, podá mi papír, který podepíši a na ruku mi dá výplatu. Neplatí mě měsíčně, ale týdně.
,,Jen nevím, kde seženu náhradu." povzdechne si. Chvilku přemýšlím, ale pak si vzpomenu na Elis.
,,O někom bych věděla." usměji se na něj. ,,Dám ti na ni číslo, věř mi, je skvělá a pracovitá. A nezadaná." mrknu na něj. Konečně se usměje. Na papírek mu napíši telefonní číslo, papírek si hned vezme.
,,Děkuji." usměje se na mě. ,,Jo a něco pro tebe mám." podá mi obří krabici, která je krásně zavázaná.
,,To jsi nemusel." přeberu krabici.
,,Je to pro toho prcka." mrkne na mě.
,,Moc děkuji." obejmu ho a rozloučíme se. Z kanceláře vycházím s obří krabicí, která není zrovna nejlehčí.
,,Nečum na mě a pomoz mi." okřiknu Petera, který si stoupne a přebere krabici.
,,Co tam je?" zeptá se zvědavě.
,,Nevím, zjistíme to až doma, ale je to prý pro prcka." usměji se na něj. Vidím, že Peter na Edvarda žárlí. Musím se pousmát.
,,Hoď tu krabici k sobě, pojedeš za mnou ke mě do bytu. Já si vyzvednu auto v garáži." informuji ho.
,,Já pro něj někoho pošlu, neriskuj." řekne starostlivě.
,,Mám řidičák." mrknu na něj. Vidím, že je otevřený výtah, uteču Peterovi, který na mě hledí. Zamávám mu a ujedu. Nasednu do "svého" sporťáčku, vedle sebe hodím kabelku a vyjedu. Peter už sedí v autě a na zadních sedačkách je obří krabice. Musím se pousmát. Mávnu na něj ať mě následuje. Kousky mu ujíždím a strašně si to užívám. Před bytem zaparkuji a Peter též.
,,Zde bydlíš." ohrne nos, když vysedne a prohlédne si panelák. S úsměvem přikývnu.

Tak a je tu další kapitola. Před chvílí jsem byla vyzkoušet penny a jsem celá rozmrzlá, takže si udělám čajíček a vezmu do ruky knížku. Pokud mě chcete sledovat. Tak se podívejte na můj insta: denisabrezinova. Své instagramy piště klidně do komentáře a nebo mi napište zprávy. Určitě mi své oblíbené knihy a nebo knihy, které jste dostali, ráda se budu inspirovat.
Snad se tato kapitola líbila.