Zajatkyně Mafie

51. Kapitola

Peter

Otevřel jsem oči, cítil jsem se hrozně unavený. Tělem mi proudila nesmírná bolest, která vycházela z mého břicha. Nade mnou byl jen bílý strop a celý pokoj byl prosvětlen slunečními paprsky. Kde to jsem? Rozhlédl jsem se po pokoji. Vedle mě seděli mý rodiče a sledovali mě. Po chvíli mi to došlo. Jsem v nemocnici.
,,Co tu dělám?" zeptal jsem se po chvíli.
,,Petere." skoro vykřikla moje matka.
,,Byl jsi postřelen, nevzpomínáš si?" překvapeně se na mě díval. Najednou jsem si to vybavil. Vybavil jsem si tu ránu do břicha, to jak jsem padal na zem a cítil ukrutnou bolest, obličej uplakané Mie, které byla nade mnou skloněná a chtěla mi pomoct. Ale pak si nevybavuji nic.
,,Co se stalo pak?" zvědavě jsem se na něj podíval.
,,Převezli tě do nemocnice a musel jsi postoupit vážnou operaci. Chudinka Mia byla z toho úplně zdrcená. Měli jsme o ni hrozný strach." mluvila moje matka. ,,Mezitím co jsi byl ty na operačním sálem, Mia začala rodit. Byl to předčasný porod, naštěstí jen o týden. Porod vyvolal všechen ten stres. Jenže ona byla velmi silná. A porodila ti bez komplikací krásnou dcerušku, Sophinku."
Já mám dcerušku, srdce mi bylo jako o závod, byl jsem tak moc rád, že to ani nešlo popsat. Jen mi bylo líto, že jsem nemohl být Mie oporou.
,,Mia tě chodila neustále navštěvovat, plakala sad neustále, ale také se z ní stala dobrá matka. Jenže měla strach, bála se, že tě ztratí. Neustále ten strach má. Neví, že ses probral." trochu se zašklebila.
,,Kde je? Proč to neví?" nechápavě jsem se zeptal. Je to moje žena, měla by to vědět.
,,Nechtěli jsme ji zatěžovat, má toho moc. Naštěstí je Sophinka to nejhodnější dítě na světě, takže se večer aspoň vyspí. Nechtěli jsme, aby se nervovala a seděla tu. Sophinka ji taky potřebuje." vše mi vysvětlila. Jen jsem přikývl.
,,Kdy mě pustí?" musel jsem se zeptat. chci být už s Miou a pomáhat ji. Zaslouží si to.
,,Za dva dny, musíš jít ještě na vyšetření, které ukáže jak na tom jsi. A pokud bude vše dobré, tak tě pustí." v tu chvíli mi v hlavě vznikl skvělý nápad.
,,Neříkejte Mii o tom, že jsem se probral. A nesmí se dostat do nemocnice, chci ji překvapit." mrkl jsem na ně. Oba se jen usmáli a přikývli.
,,Jaká je?" zeptal jsem se na mou princezničku.
,,Je nádherná, tolik vlásků má a podobá se ti." rozplývala se matka. Pokud je nádherná, tak jedině po Mii.
,,Podiv se sám." podal mi otec telefon, na kterém byla fotka mojí dcerušky. Mojí krásné dcerušky.
,,Božee." pousmál jsem se. Na fotce se usmívala a byla nádherná. Ucítil jsem jak mě zaštípali v očích slzy. Podal jsem otci telefon zpět a nedal na sobě nic znát. Jsem přece silný mafián.

Tak snad se vám kapitola líbila. Na psaní teď moc času není, hlavně před pololetím. Mám teď spoustu testů a zkoušení, takže se neustále učím. Teď mi došly knihy, Juliette Society, Malý princ a Dívka ve vlaku, takže si na chvíli odpočinu u knížek. Ke všemu jsem dostala nejspíše nějakou chřipku, takže ji musím vyležet. Ale snad se kapitola líbila.
Samozřejmě vám musím poděkovat, máme za sebou přes 31k shlédnutí a přes 2k votes. To je něco skvělého. Moc děkuji!!