Zajatkyně Mafie

33. Kapitola

Ležím na gauči a sleduji Simpsonovi, nikdy jsem se na tento seriál nedívala, ale teď nemám na výběr. Najednou mi začne vibrovat mobil. Někdo mi volá.
,,Mio" uslyším zase Peterův hlas. Nic jsem neřekla a hned jsem to típla. Nechci poslouchat jeho omluvy, a že to bylo jinak. Viděla jsem svoje a to mi stačilo. Chytla jsem svou novou deku, kterou jsem si koupila a pořádně se s ní zakryla. Na televizi jsem ani náladu neměla, zapnula jsem si óčko a užívala si relax, který jsem potřebovala. Najednou mi zapípal mobil, když jsem se podívala na displey, zjistila jsem, že mi došel e-mail. Wow! Hned jsem si ho otevřela.

Paní Palmerová,
s velkou radostní Vám oznamuji,že jste přijata. Nastupujete zítra v osm hodin na pozici sekretářky.
Váš šéf, Edvard Donald.

No super, jsem naprosto šťastná. Zítra nastupuji do práce, ještěže jsem dneska vyrazila na ty nákupy, jinak netuším v čem bych zítra šla do práce. Nikdy jsem nepracovala, takže to pro mě bude něco nezvyklého, ale myslím, že získám spoustu nových, skvělých zážitků. 
Vlezla jsem si do sprchy, tentokrát se zde dlouho zdržovat nebudu, jsem již poučena. Namydlila jsem se a rychle se opláchla. Jak nejrychleji jsem mohla, vylezla jsem se sprchy. Nikdy jsem ve sprše nebyla jen takovou chvíli. Zalezla jsem si v pyžámku do postele a se skvělým pocitem usnula.
***
*crrr*
Probudil mě budík, který mě informoval, že dneska si nesmím dovolit zaspat. Vypnula jsem ho a po delší době vylezla z postele. Uvařila jsem si kávu a udělala si lívance. S chutí jsem se do nich pustila. Mňamí. Poté jsem zalezla do koupelny, vlasy jsem si jen pořádně rozčesala. Udělala jsem si stejný make up jako včera a oblékla si delší šaty, které byly teplučké a teď se vážně hodily. Šaty mi obepínaly lehce bříško. 
***
Zaparkovala jsem v podzemní garáži a výtahem vyjela do čtvrtého patra. Vydala jsem se k těm velmi známým dveřím. Zaklepala jsem na ně a počkala až mi dá Edvard vědět, že můžu vkročit. Nechci už riskovat, že bych ho nějak vyrušila....tak jako včera.
,,Dále" ozvalo se za dveřmi. Pomalu jsem vstoupila a zavřela.
,,Dobré ráno" pozdravila jsem.
,,Dobré Mio" usmál se na mě můj šéf. Takže pracovnu máte zde. Zavedl mě za dveře, které vedli z jeho obří pracovny.Moje pracovna nebyla nějak prostorná. Byl zde jen stůl, na kterém byl notebook a spousta papírů. Všude kolem byly skříňky se šanony. V pracovně jsem měla dokonce i kávovar.
,,Takže práci si můžeš brát domů stejně jako notebook. Hlavně ho nepoškoď." nad jeho poznámkou jsem protočila oči. Všimla jsem si, že se pousmál. 
,,Můžeš začít tím, že mi uděláš kávu, a pak se začneš věnovat své práci." jen jsem přikývla. Udělala jsem mu kávu a donesla mu ji do pracovny. Zrovna s někým telefonoval.
,,Ano Peter, ten obchod platí." řekl zrovna, když jsem pokládala kávu na stůl. Najednou se mi udělalo špatně a opřela jsem se o stůl.
,,Mio děje se něco?" zeptal se Edvard starostlivě. 
,,Je mi trochu nevolno, ale to dělá to mimčo. Odskočím si na dám a bude to dobré." snažila jsem se zachovat klid. 
,,Dobře, kdyby jsi něco potřebovala stačí říct." jen jsem přikývla a odešla. Na záchodě jsem vše pořádně rozdýchala. Takže Edvard obchoduje s Petere. Doufám jen, že mu Edvard o mě neřekne. To by byl průšvih. Vyšla jsem ze záchodů a namířila si to do své pracovny. Musela jsem bohužel přecházet přes pracovnu Edvarda.
,,Je vše v pořádku?" zeptal se.
,,Jo." nasadila jsem falešný úsměv. Sedla jsem si za stůl a pustila se do práce.

Snad se tato kapitola líbila. Jak to bude podle Vás dál?