Zajatkyně Mafie

32. Kapitola

*crrr*
Začal mi vibrovat telefon. Rychle jsem vypnula budík. Je čas nastoupit do nové práce. Vylezla jsem z postele a namířila si to do koupelny. Opláchla jsem si obličej a rozčesala vlasy. Stáhla jsem si je do drdolu. Musím vypadat dobře. Obří kruhy pod očima jsem si zakryla korektorem. Dala jsem si make up a vše zapudrovala, udělala jsem si své oblíbené linky, dala si řasenku a rudou rtěnku. Vypadám najednou jako ta puberťačka, kterou bych měla být a ne mamina. Ale co už. Namířila jsem si to zpět do ložnice, oblékla jsem si bílou podprsenku, dala si bílou halenku, černou pouzdrovou sukni a přehodila přes sebe černé sáčko. Obula jsem si černé lodičky, která nebyly naštěstí na nějakém vysokém podpatku. Bříško mi už začínalo čouhat. To je roztomilé, jenže nevím jestli mě zaměstnají. Popadla jsem kabelku, hodila do ní mobil a peněženku. Z linky jsem vzala klíče od auta. Zamkla jsem za sebou dveře a namířila si to do auta. Cestu do práce jsem si včera už po zjišťovala, takže vím kam mám jet. 

Zaparkovala jsem u obří budovy, to je ono. Vystoupila jsem ze svého sporťáčku. Popadla kabelku a vystoupila z auta. 
,,Dobrý den, potřebujete?" zeptala se mě zrzka u recepce.
,,Dobrý, já zde mám domluvenou schůzku. Ucházím se o místo sekretářky." informovala jsem ji.
,,Slečna Palmerová?" zeptala se mě a pohledem mě přejela od hlavy až po paty. Přikývla jsem.
,,Pan Donald vás očekává, čtvrté patro, úplně poslední dveře." 
,,Děkuji." vykročila jsem k výtahu. Zadala jsem čtvrté patro a namířila si to přes chodbu až k posledním dveřím. Nervózně jsem zaklepala a vkročila dovnitř. Jenže to byla osudová chyba. Pan Donald tam měl určitou návštěvu, která ho zrovna ústy uspokojovala. 
,,Omlouvám se." rychle jsem se vypařila za dveře. Tak a mám po práci. Během chvíle z místnosti vykročila blondýna s rozcuchanými vlasy a netvářila se nijak nadšeně.
,,Můžete jít." vysvětlila mi. Jen jsem přikývla a vkročila do jeho kanceláře.
,,Slečna Palmerová, že ano." otočil se ke mě velmi pohledný muž. Mohlo mu být kolem třiceti, krásná postava, nejspíše svaly, hnědé vlasy, na obličeji strniště vousů, což bylo vážně sexy a nádherné oči. Prober se Mio, jsi stále vdaná. Nakonec jsem jen přikývla.
,,Neřekla jste, že jste těhotná." pousmál se.
,,Nevěděla jsem, že to musím sdělit." řekla jsem na rovinu.
,,Hmmm, proříznutá pusa. To se mi líbí." zasmál se.
,,Všimla jsem si." řekla jsem sama pro sebe.
,,Tady je můj životopis."podala jsem mu papír, který mi včera vytiskla Elis.
,,Děkuji." vzal ode mě papír a položil si ho na stůl.
,,Jo a jsem Edvard." podal mi ruku.
,,Mia." představila jsem se.
,,Maminka Mia a ten prcek je?" zeptal se.
,,To ještě nevím." pousmála jsem se.
,,No, mám ještě nějaké vyřizování. Dnes ti dám na e-mail vědět, co a jak. Jinak děkuji, že jsi si našla čas." mrkl na mě.
,,To já děkuji." rozloučili jsme se a já zmizela z jeho kanceláře. To bylo zvláštní. Vyšla jsem z budovy a nadechla se čerstvého vzduchu. A teď se jde nakupovat. Každý měsíc nové hadry, no super.

Napsala jsem Vám ještě nějakou kapitolu. Dnes už víc nestihnu, ale aspoň něco. Snad se Vám líbila. A co si myslíte o Edvardovi?