Zajatkyně Mafie

26. Kapitola

Když vysedám z auta, napadne mě ještě jedna otázka.
,,Kdy chce přijet?" zeptám se už poněkud klidněji. Zlost ze mě částečně vyprchala, ale ne úplně.
,,Zítra." řekne Peter strašně potichu. V tu chvíli se zlost vrací. Rozběhnu se.. Potřebuji být sama. Vyběhnu schody a zamknu se ve své "pracovně". Toto místo je určeno jen pro mě. Zapálím si svíčku, po pokoji se během chvilky rozlehne vůně vanilky. Je to tak uklidňující. Posadím se na gauč, vytáhnu s kabelky ultrazvuk.
,,Prcku vidíš, co tvoje maminka zažívá." zašeptám a pohladím si bříško. V očích mě začínají pálit slzy.
Nejraději bych vlezla do sprchy a vybečela se tam, ale bohužel. Dneska z tohoto pokoje neodcházím. Ve skříni najdu nějakou deku. Vysléknu si legíny, nechávám na sobě jen triko. Lehnu si na gauč, pod hlavu si dám polštářek, přikryji se dekou. Je mi trochu zima, ale já to zvládnu. Pomalinku usínám.

Další den

,,Mio." uslyším klepání na dveře, které mě probudí. To bude Peter. Pomalinku vylézám z gauče. Jakmile ze sebe sundám deku, přejde mě zima. Brrr.
,,Mio." zaklepe znovu.Odemknu dveře. Za dveřmi stojí Peter a v ruce drží tác se snídaní.
,,Nemám hlad." řeknu trucovně a ani ho nepustím ke slovu.
,,Mio, mrzí mě to, ale ona na mě nedá. Psal jsem ji ať nejezdí, ale ona je tvrdohlavá." spustí. Má, ale smůlu. Mě kecy o té děvce nezajímají.
,,A řekl jsi ji, že jsi se svou ženou šťastný, a že čekáte dítě." zakřičím. Peter mlčí.
,,Ne, neřekl." odpovím za něj. Obejdu ho a nechám ho stát ve dveřích. Namířím si to do ložnice. Věci mám už přestěhované v šatně. Vezmu si spodní prádlo, legíny a volné triko, se kterého mi nečouhá to malinkaté bříško. Zalezu si do koupelny a zamknu za sebou. Najednou se mi udělá nevolno. Kleknu si k záchodu a vyletí ze mě všechno jídlo, co jsem za poslední dobu snědla. No fůůj. Ohrnu nos a spláchnu. Sundám se sebe špinavé spodní prádlo a triko. Zalezu si do sprchy a pustím na sebe teplou vodu. 
,,To maminka přesně potřebovala." pohladím si bříško. Já si řekla maminka?! Zarazím se.  Když vylézám se sprchy, cítím se svěží. Osuším se a natáhnu na sebe voňavé, čisté prádlo. 
,,A jsme svěží." poslední dobou až moc komunikuji se svým bříškem, ale to těhotné prý dělávají. Vyčistím si zoubky, aby mi nepáchlo z pusy. Vlasy si pořádně rozčešu a vážu do vysokého culíku. Dneska má dojet tá děvka, musím udělat dojem. Je čas ukázat, že umím něco málo s make upem. Korektorem se rozhodnu zakrýt ty děsné pytle pod očima. Následně na obličej nanesu lehkou vrstvu make upu a vše pořádně zapudruji. Udělám si své oblíbené linky, které jsem si nedělala strašně dlouho. Ještě nejsem tak stará, je mi přece osmnáct. Obočí si lehce vytáhnu, mé obočí je samo osobě dost výrazné, ale neuškodí ho ještě trošku zvýraznit. Poté si nanesu řasenku a svou oblíbenou rudou rtěnku.
,,Jsem kočka." mrknu na sebe v zrcadle. I ve volném triku můžu vypadat skvěle. Když vyjdu z koupelny na posteli sedí Peter a vedle něj...ona...Evelin.

Tak dneska vydávám ještě jednu kapitolu, další nejspíš už nestihnu vydat. Tato kapitola není nic moc, ale snad se Vám i tak líbila.