Zajatkyně Mafie

36. Kapitola

Zazvonil mi telefon, doufal jsem, že je to Mia, ale byl to Edvard. Edvard je jeden z mých nejlepších úspěšných obchodník partnerů. Vždy jsem rád, když mi zavolá, jelikož vím, že vydělám balík peněz. Edvard vede jednu z nejúspěšnějších firem...vydělává miliony na tom, že pojišťuje lidi, auta, domy atd... Jenže má rád drogy a jeho kamarádi taky, takže si vždy objedná pěkné balíčky kokainu a to je pro mě taky radost. Jinak je to dobrý chlap. A taky velký milovník žen, jenže se žádnou nikdy nezůstal.
,,Ahoj Ede." pozdravil jsem ho.
,,Ahoj Petere." řekl s radostí.
,,Víš co bych potřeboval...a tak jako vždy." v jeho hlase šlo slyšet to jeho nadšení. Vždy když se jedná o drogy, oči se mu rozzáří, na tváři se mu objeví úsměv a vypadá jak zamilovaný puberťák.
,,Jasné, do kdy?" zeptal jsem se ho.
,,Mio, jsi v pořádku? Nepotřebuješ nějak pomoct?" uslyšel jsem Edvarda, jak mluví tlumeným hlasem. Mia, moje Mia. Pomyslel jsem si hned, měl jsem sto chutí říct Edvardovi, ať mou Mia nechá být, ale pak jsem si uvědomil, že jsem blbec. Kolik takových Mií může být a já jen uslyším jméno a myslím si, že je to moje Mia. Pokud je ještě moje. Nálada se mi zase zhoršila. Připadám si jako na horské dráze jednou na hoře, podruhé dole...no děs.
,,Kde jsme to skončili?" zeptal se po chvíli Edvard.
,,Jo..." vrátil jsem se zpět do reality. ,,Ptal jsem se na kdy je potřebuješ?"
,,Do Vánoc, budu rozdávat dárečky." zasmál se. Až teď jsem si uvědomil, že je možnost, že na Vánoce nebudu s Miou. Musím se vzchopit, nás nesmí nic rozdělit, musím jí najít a dovézt si ji zase domů. Potřebuji ji, bez ní už nejsem nikdo. A Mia měla pravdu s tím, že jsem si Evelin neměl tahat do domu, že já blbec ji neposlechl.
,,Tak to tví kamarádi budou mít teda šťastné a veselé Vánoce." lehce jsem se zasmál.
,,To teda." odpověděl.
,,Víš, já budu muset jít, mám tu takovou šikovnou sekretářku a musím ji ukázat, co a jak." zasmál se.
,,Tak to nebudu rušit, dám ti vědět až bude balík na cestě." rozloučili jsme se a já najednou zůstal zase sám. Dům bez Mii je tak prázdný, připadám si jako bych byl sám. Najednou mám chuť se někde zavřít a nevyjít ven. Prostě zůstat sám...sám.
,,Vzchop se!!" zařval jsem na sebe. Začínám mluvit jako nějaký srab, přece se nemůžu jen tak vzdát. Když ji miluji musím pro ní něco udělat. A já vím, co udělám. Najdu si ji.
,,Marcusi." zavolal jsem jednomu s mých bodygardů, na kterého je spolehnutí.
,,Ano, pane." ozvalo se na druhé straně.
,,Mám pro tebe úkol."
,,Na to jsem čekal, tak dlouho." Marcus byl vždy na takové to pátrání po někom. Většinou jsem po něm chtěl, aby mi našel lidi, co mi nezaplatili, ale tentokrát je tomu jinak.
,,Najdi mi mou ženu a to co nejdříve.
,,Už jdu na tom pracovat." ozvalo se na druhé straně. Ukončil jsem náš hovor.
,,Že sem to neudělal dřív." řekl jsem sám pro sebe.

Sama se tomu divím, ale na Vánoce jsem pro Vás napsala kapitolu. Je to takový menší dárek ode mě pro Vás, tak snad se bude líbit. Mohla bych ted psávat pravidelněji, jelikož jsem od Ježíška dostala notebook, ale zase budu ponořená do knih, které jsem dostala (S láskou Rossie a Příliš mnoho Kateřin). Musím říct, že jsem dostala spoustu dárku a jsem za vše moc ráda. A co vy? Jak jste oslavili Vánoce? A co jste dostali?