Zajatkyně Mafie

77. Kapitola

Vzbudil jsem se ve své pracovně, v rukou jsem křečovitě svíral fotku Mii. Znovu jsem si tu fotku prohlédl, vypadala na ní, tak šťastně, bezstarostně, spokojeně...jak vypadala teď? Nenávist v očích a nebo smutek a zklamání?! Asi jsem to posral, posral jsem nám celý život. Jak to bude dál?
Vyšel jsem z pracovny, v domě bylo ještě hrobové ticho, prostě hrůza, jak kdybych tu byl jen já. Sešel jsem schody a šel do kuchyně. Udělal jsem si kávu a posadil se ke stolu. Bez Mii jsem jako bez života. Najednou jsem uviděl ji...Sophii, hleděla na mě, jak kdyby viděla smrt.
,,Sophie." snažil jsem se ji mile oslovit, musím si promluvit aspoň s ní, třeba mě odpustí a bude to zase jen moje princezna.
,,Nechci s tebou mluvit." těmito slovy mě zarazila, ale já to nemohl vzdát. Nikdy nic nevzdávám ani teď nemůžu.
,,Sophii, prosím, nech si to aspoň vysvětlit." díval jsem se ji do očí, cítil jsem jak mě pálí slzy, ale bylo mi to jedno. Potřebuji jí to vysvětlit. Potřebuji!!
,,Nevím, co mi na tom chceš vysvětlovat. Já to chápu." začala být velmi nepříjemná, pochopil jsem, že se mnou asi nechce mluvit, ale já to nemohl vzdát.
,,Prosím." podíval jsem se ji hluboko do očích, všechny její nezbedné jiskřičky jako by zhasly. Vše se v ní utopilo. Nakonec se posadila, ale ne jako obvykle vedle mě, naproti mě a židli si nepřisunula, jak kdybych ji přišel odporný.
,,Byl jsem opilý." snažil jsem se to vysvětlit, ale nenechala mě, skočila mi do řeči.
,,To že jsi byl opilý to tě neomlouvá. Alkohol tě neomlouvá." snažila být klidná, ale já poznal, že to v ní vře. Nejraději by mě zabila nebo tak něco.
,,Já vím, že mě to neomlouvá." sklonil jsem hlavu a v očích mě opět začaly pálit slzy. ,,Alkohol tě neomlouvá." ta věta mi zůstala v hlavě a neustále se ozývala.
,,Je to vše?" zeptala se, nevím jestli se na mě dívala, ale já se ji do očí nemohl podívat. Jen jsem zakroutil hlavou a doufal, že odejde a nechá mě tu. To přesně udělala, stoupla si ze židle a opustila tuto místnost. Zklamal jsem ji jako otec? Bere mě vůbec jako otce? Nebo jsem pro ní jen obyčejný hajzl, co nic neznamená.
Vím je to, že si potřebuji odpočinou, srovnat si v hlavě myšlenky. A pak přemýšlet, co bude dál. Dopil jsem svou ranní kávu, která mi tentokrát vůbec nepomohla, cítil jsem se ještě víc unavený než obvykle. Vyšel jsem schody, tentokrát nemůžu spát na stole, potřebuji do ložnice. Vše mi tam bude připomínat Miu, ale to já potřebuji. Potřebuji mít aspoň nějaký kousek Mii u sebe. Namířil jsem si to k ložnici, ale dveře byly otevřené. Nepamatuji si, že bych včera byl v ložnici. A taky jsem tam nebyl, byla tam Sophie a brala nějaké oblečení ze šatny. Co to dělá?
,,Sophie." promluvil jsem na ní, rychle se otočila a na tváři měla velmi překvapený výraz. Asi mě tu nečekala. ,,Co tu děláš?" zeptal jsem se zvědavě a čekal na její vysvětlení. Nikdy u nás v ložnici nebyla, vychovali jsme je tak, aby jsme mohli mít své soukromí. A teď mi jen tak vleze do ložnice a ještě ke všemu prohrabuje oblečení a nějaké bere?!
,,Kradu." řekla tak ironicky.
,,Mluv se mnou vážně." podíval jsem se na  ní tím nejhnusnějším pohledem, který jsem v tuto chvíli mohl udělat. Bylo to těžké, ale zvládla jsem to.
,,Beru nějaké oblečení, jedeme za ní do nemocnice." odpověděla rychle a obešla mě, ale já ji následoval. jedou za Miou do nemocnice, jak na tom si bude? Řeknou mi něco až se vrátí.
,,Zavolal jsem taxíka, za chvilku tu..." mluvil Leo na Sophii, ale jakmile si všiml, že za ní stojím umlčel se. Nedořekl ani tu debilní větu. To jsem až takový hajzl?!
,,On s námi nejede, neboj." řekla dost hnusně Sophie a chovala se jak kdybych byl nějaká věc. Celkem mě to zarazila. Oba se sebrali a nechali mě tam stát. Bez rozloučení, na které jsem byl zvyklí. Prostě jsem tam stál a sledoval, jak odchází. Měl jsem jet s nimi,a le já se místo toho rozběhl na druhou stranu. Spadl jsem na postel.
,,Kurva." zařval jsem přes celý dům a bylo mi jedno jestli jsou ještě doma. Vše mi bylo jedno.

Snad se Vám tato kapitola líbila, vzdá Peter vše a nebo bude bojovat? Chtěla bych Vám oznámit, že tento příběh chci už ukončit, jelikož mi to už přijde moc dlouhé, ale vše bude pokračovat v příběhu Mafia Princess. Takže kdo o tomto příběhu ještě neví, tak se na něj určitě podívejte. A děkuji Vám za tu obří podporu. Také pro Vás už připravuji nový příběh, který bude plný romantiky.
Vaše DennySka :*