Zajatkyně Mafie

5. Kapitola

Najednou jsem uviděla Elliota s muži, jak vycházejí z domu. Elliot měl na tváři hrozně smutný výraz. Najednou jsem uviděla otce, který nesl v náručích matku. Seběhla jsem schody a rozběhla se směrem k otci.
,,Co se stalo?" zeptala jsem se ustrašeně.
,,Vůbec nic... Postarej se o matku." přikázal mi a já jen přikývla. Celou dobu jsem šla za ním. On mě pustí do jejich ložnice? Celkem mě to překvapilo. Ložnice byla vymalovaná na bílo, vše tu bylo bílé. Všimla jsem si, že na nábytku jsou někdy skvrnky od krve. Nehodlám, ale zjišťovat, kde se ty skvrnky vzaly. Musím se hlavně postarat o matku.
,,Hned jak se probere, zavoláš mi." přikázal a já přikývla. Vzápětí zmizel z ložnice a nechal mě tam samotnou s mou matkou. Všimla jsem si, že ji krev teče z ruky. Vyhrnula jsem rukáv a zděsila se. Měla tam nožem vyřezané slovo. Když jsem otřela krev, konečně jsem přečetla, co se tam píše. Bylo to jen jedno slovo "SMRT". V tu chvíli mě přešla zima. Ránu jsem ji vyčistila a zavázala. Za chvíli jsem si všimla, že se ji pohybují víčka.
,,Au" sykla bolestí.
,,Mami" zašeptala jsem.
,,Amy, jsi v pořádku?" zeptala se.
,,Já ano." odpověděla jsem. Otevřela oči a hned se chytla za ruku.
,,Musím zavolat otci, že jsi se probrala." oznámila jsem ji a ona jen přikývla.
Vytočila jsem otcovo číslo. Hned mi to zvedl.
,,Probrala se." hned jsem řekla do telefonu.
,,Tvoje dceruška brzo zemře." uslyšela jsem nějaký mužský hlas a otřásla mnou zima. Pak jsem uslyšela Elliota, který něco zabrblal, ale tomu jsem nerozuměla.
,,Co se děje tati?" zeptala jsem se a muselo jít poznat, že se bojím.
,,Nic, za chvíli u tebe bude Oliver a k mámě taky někoho pošlu." snažil se mě uklidnit, ale já se stále bála.
,,Dobře." zašeptala jsem do telefonu.
,,Vrátíme se později a mamce řekni, ať leží." dořekl a zavěsil.
,,Co říkal?"zeptala se hned máma.
,,Že máš ležet a nic nedělat. A že se vrátí později." máma jen přikývla, ale věděla jsem, že chce něco říct. Na ní to člověk pozná.
,,Amy, co se stalo? Zbělala jsi najednou.." vyzvídala.
,,Slyšela jsem nějakého muže, mluvil o mě a řekl, že zemřu." řekla jsem asi dost vystrašeně.
,,To se nestane. Tady se ti nic nestane a za chvíli si vezmeš Petera a to se ti už vůbec nic nestane." snažila se mě uklidnit, ale já poznala, že se bojí taky.
,,Máš pravdu." zalhala jsem a falešně se na ni usmála.
,,Půjdu si lehnout, otec říkal, že bodyguardi jsou už na cestě."usmála jsem se na ni.
,,Jen běž." mrkla na mě. Mávla jsem na ni a zmizela z jejich chladné ložnice. V mém pokojíčku jsem se cítila lépe. Zalezla jsem do postele a přikryla se peřinou. I když venku bylo dost teplo. Mě byla najednou zima. Lehla jsem a v momentě jsem usnula, byla jsem tak moc vyčerpaná.

Když jsem se probudila, uviděla jsem hned Olivera, který seděl naproti mě a byl začtený do knihy.
,,Ahoj" pozdravila jsem ho.
,,Ahoj, vyspaná?" zeptal se. Podívala jsem se na obličej a všimla si modřiny, která se mu vyjímala pod okem a hrála všemi barvami. Obličej měl taky trochu poškrábaný a určitě to nebyly jediné zranění. Zbytek zranění určitě skrýval za jeho oblekem.
,,Kde jsi přišel k tomu pod okem?" vykoktala jsem se sebe a prohlížela. Oliver se jen zasmál, mě by v jeho chvíli do smíchu moc nebylo.
,,Při přepadení tohoto domu." řekl klidně.
,,Ty jsi tu byl?" zeptala jsem se překvapeně.
,,Samozřejmě, nenechal bych tě samotnou." usmál se na mě. Věděla jsem, že by mě Oliver nikdy nezradil.
,,Já vím." usmála jsem se na něj.
,,Měl jsem o tebe strach,když nás všechny ti chlapi pobrali. Ale ty jsi to zvládla skvěle." pochválil mě.
,,Oni šli po mě, že?" zeptala jsem se ho a snažila se zanechat klidnou tvář.
,,Jak jsi na to přišla?" zeptal se překvapeně.
,,Když jsem naposledy volala s otcem, nějaký chlap řekl, že mě zabijí." oznámila jsem a všimla jsem si, že ho to nezaskočilo, takže o tom věděl.
,Neboj nic se ti nestane." uklidnil mě. Věděla jsem, že se mi nic nestane, když budu pod ochranou. Jen mám strach, že jednou budu bez ochrany, a pak mě někdo zabije.
,,Proč mě chtějí zabít?" zeptala jsem se Olivera. Věděla jsem, že zná odpověď.
,,Neřekneš to otci?" pozvedl obočí.
,,Ještě nikdy jsem tě nezklamala." usmála jsem se na něj. Oliver je jediný, kdo mě do všeho zasvěcuje. Díky němu mám aspoň trochu přehled o mafii.
,,Je to nějaký chlap, kterému tvůj otec zastřelil dceru a on mu to chce vrátit." toto mě překvapilo.
,,Proč ji zastřelil?" vyzvídala jsem.
,,Nechtěl ji zastřelit. Chtěl zastřelit jejího otce, ale ona před něj vletěla. A její otec to dává za vinu tvému otci." jen jsem přikývla.
,,Jen nechápu proč matce vyřezal na ruku "smrt". Myslela jsem, že když mafiáni chtějí někoho zabít. Pošlou mu růži, která znamená smrt." něco málo jsem o mafii věděla. Když člověku dojde v elegantní krabičce jedna jediná růže, znamená to smrt. Teda u nás mafiánů je to tak. Proto nechápu, že ji to vyřezali na ruku.
,,Oni ji na ruku vyřezali slovo smrt?" zeptal se znovu Oliver a já na jeho tváři poznala, že je něco špatně.
,,Řekla jsi to svému otci?" zeptal se mě.
,,Ne, proč?" zeptala jsem zvědavě.
,,Musím mu rychle zavolat." podala jsem Oliverovi telefon.
,,Pane, tady Oliver." představil se.
,,Je vaše žena těhotná?" zeptal se ho a to mě velmi překvapilo, proč se ho ptá na tak blbou otázku.
,,Tak to ví ještě někdo, nechtějí zabít jen vaši dceru, ale i očekávané dítě a s ním i jeho matku." tato informace mě velmi překvapila. Moje matka je těhotná a nám se o tom nikdo nezmínil? Ale zase vím o další mafiánské věci, když ženě vyřežou na ruku slovo smrt, znamená to její smrt a smrt jejího očekávaného dítěte. Jiní lidé by ji hned zabili a ne ji první něco vyřezali na ruku, ale mafiáni ne. Vychutnávají si ty obavy a to všechno kolem toho a až pak udeří.
,,Olivere jdu za matkou." oznámila jsem mu a on přikývl a ještě něco projednával s otcem.
Zaklepala jsem na dveře od ložnice a vstoupila.
,,Vyspaná?" zeptala se mě mile. Jen jsem přikývla a nic neříkala.
,,Mami?" zeptala jsem se opatrně.
,,Ano?" věnovala mi všechnu pozornost.
,,Jsi těhotná?" zeptala jsem se na rovinu. Všimla jsem si, že jsem ji hodně překvapila.
,,Ano jsem, ale jak jsi na to přišla?" řekla po chvíli.
,,No, řekla jsem Oliverovi o tom, co máš vyřezané na ruce a on hned volal otci."
,,Proč volal otci?" nechápavě se zeptala.
,,Víš mami oni nechtějí zabít jen mě." polkla jsem. Mamka na mě nechápavě hleděla.
,,Chtějí zabít i tebe a očekávané dítě." oznámila jsem ji. Viděla jsem, že máma zbělala.
,,Musím ho ochránit." řekla potichu a pohladila si bříško. Až teď jsem si všimla toho bříška, vždy ho schovávala pod dlouhými šaty a nebo něčím volnějším.
,,Otec by nedopustil, aby se tobě a tomu malému něco stalo." usmála jsem se na ni. Ať byl otec jakýkoliv, všichni jsme věděli, že rodinu ochrání. Mamka jen přikývla, ale v očích měla stále obavy.
,,Co to bude?" zeptala jsem se.
,,Chlapeček...teda dva chlapečci." v tu chvíli se mi rozzářili oči. Já budu mít sourozence a dokonce dva. Otec je určitě šťastný, že to není holčička, ale že je to chlapeček.Tedy dokonce dva.

V této kapitole jsem se trochu rozepsala, ale snad vás to zatím baví číst a nenudí vás to.