Zajatkyně Mafie

38. Kapitola

Sedím vedle Edvarda v jeho luxusním mercedesu. Edvard tomu autíčku dává zabrat, nejspíše se chce ukázat, ach ti chlapi. Vzpomínám si na Petera, miloval auta. Zapomeň na něj, řeknu si.
,,Ede." oslovím ho a on mi věnuje letmý pohled, ale většinu času sleduje cestu.
,,Ano?" zeptá se, když stále nic neříkám.
,,Moc ti děkuji." usměji se na něj. Edvard je velmi milý, charismatický muž. Ale také je to děvkař. Pokud najde holku, které ho usměrní, ukáže mu, že dokáže být i milý a milující. A hlavně musí najít holku, která ho vytáhne z těch sraček...děvky, kokain a chlast. Zavrtím hlavou, abych tyto myšlenky dostala z hlavy. Edvard zaparkuje na parkovišti před gynekologií.
,,Smím jít s tebou?" zeptá se.
,,S tím jsem počítala." zasměji se. Jen se na mě usměje. Budova gynekologie je dost velká. Když mi Edvard otevře dveře, první co ucítím je pach nemocnice. Na mém obličeji se objeví úšklebek. Před námi je recepce.
,,Já tu na tebe počkám, běž si to vyřídit." mrkne na mě Edvard. Jen přikývnu a namířím si to k recepci. Jsem ráda, že tam nejde se mnou, uslyšel by moje příjmení a vše by mu došlo.
,,Dobrý den." pozdraví mě starší sestřička.
,,Dobrý." též ji pozdravím.
,,Jméno?" zeptá se.
,,Mia Palmer." řeknu velmi potichu. Něco naťuká do počítače.
,,Jste u paní doktorky, že?" na její otázku jen přikývnu.
,,Zde máte novou kartu, kterou vám tam sestřička vypíše. Tu kartu si noste pokaždé s sebou."
,,Moc vám děkuji." příjmu od ní kartu.
,,Jinak půjdete chodbou až úplně k posledním dveřím, tam má ordinaci paní doktorka." mile mi sdělí.
,,Děkuji." usměji se na ni. Mávnu na Edvarda a ten mě následuje.
,,Co jste si tam ta dlouho povídaly?" zeptá se zvědavě.
,,A pak že ženské jsou zvědavé." zasměji se. Během chvilky se směje se mnou. Ale smích mě brzy přejde. Naproti nás stojí Peter. Co ten tu chce? Cítím, jak se celá třesu.. Jako vždy vypadá elegantně, vlasy má rozcuchané na všechny strany, jak kdyby zrovna vylezl z postele. Na sobě má oblek, který mu padne jako vždy přesně. A když mě spatří na tváři se mu objeví úšklebek a jeho oči se zapijí do těch mých.
,,Mio, děje se něco?" zeptá se mě Edvard. Jen zakroutím hlavou, ale mlčím. Cítím, jak mám suchu v krku, nemůžu ani mluvit. Žaludek mám sevřený. Opatrně se chytnu za bříško a uhnu od Peterova pohledu.
,,Petere, co ty tady?" promluví Edvard a já mám sto chutí ho zabít. Peter mlčí a stále mě sleduje.
,,Jsi tu se ženou?" zeptá se jo zase Edvard.
,,Ne, nejsem." odpoví. ,,Ale jak jde vidět s mou ženou jsi zde ty." opáčí se hned. To je v háji.
,,Mia je jen moje sekretářka, nic víc." uklidňuje ho hned Edvard.
,,Ty jsi věděl, že moje žena tam je a nic jsi mi neřekl." spustí Peter.
,,Já to nevěděl." řekne skoro potichu. Jak kdyby mu Peter naháněl strach. Vidím, že chce něco říct. Ale nenechám ho.
,,Takže vše si vyjasníme." promluvím. ,,Ano, jsem Peterova žena. A Edvard o tom nevěděl, tajila jsem mu to. Hlavně když jsem zjistila, že je s tebou kamarád. Věděla jsem, že by ti to hned řekl a ty by sis pro mě dojel. Ale překvapil jsi mě a našel sis mě. Ale nemáš mi co vyčítat. Vlastně tady nemáš nic mít. Proč nejsi s tou děvkou, se kterou si klidně šukáš, když tvoje těhotná žena nemůže." zařvala jsem na něj. Takže nám pozornost věnovala celá čekárna.
,,Já s ní nic neměl. Ovládl jsem se. Šel jsem za tebou do ložnice, chtěl jsem ti vše říct, ale ty jsi tam nebyla." posmutní. Nevím jestli mu věřit nebo ne.
,,Mám to i na videu, v té ložnice je kamera. Můžu ti ukázat video." pokračuje.
,,Nepotřebuji vidět, jak si s ní užíváš." cítím, jak mě začínají v očích pálit slzy.
,,Mio, prosím, podívej se." podá mi mobil. I když se mi moc nechce, přece se podívám. Vidím, jak pod ní leží a ona chce jít už na něj. Jenže on se ovládne a odhodí jí od sebe.... Víc vidět nepotřebuji, křivdila jsem mu.
,,Petere..." skoro až zašeptám.
,,Nic neříkej." umlčí mě a přibližuje se ke mě. ,,Měla jsi pravdu, neměl jsem to nechat zajít až tak daleko. Odpustíš mi někdy?" zeptá se a zahledí se mi do očí.
,,Už jsem ti odpustila." zašeptám. Najednou se naše rty po dlouhé době střetnou. Ucítím ty jeho jemné rty, které masírují ty mé. Je to něco skvělého. Celá čekárna začne tleskat a jí cítím, jak mi ukápne jedna neposedná slza. Když se od sebe odtrhneme, lehce zalapám po dechu.
,,Miluji tě." zašeptá.
,,Já tebe."

Tak snad jsem Vás mile překvapila a tato kapitola se Vám líbila. Jinak děkuji za podporu, moc si toho vážím. Dnes kapitola již nevyjde, ale snad si zítra najdu čas aspoň na jednu kapitolu.