Zajatkyně Mafie

39. Kapitola

Edvard se na nás neustále díval. Zajímalo by mě, co si zrovna myslí, ale raději jsem nic neříkala.
,,Mio." oslovil mě konečně Ed. Věnovala jsem mu hned pozornost.
,,Asi se vrátíš za Peterem, že?" zeptal se a já cítila v jeho hlase smutek. Podívala jsem se na Petera, který jen přikývl. Tak jsem přikývla taky.
,,Až tady skončíš, stav se u mě na firmě." řekl a pokusil se o úsměv. Mile jsem se na něj usmála. Otočil se a já viděla, jak se mi ztrácí před očima. Peter mě chytl kolem pasu a přitáhl mě k sobě.
,,Budeš muset zavolat panu doktorovi, že se vracíme zpět k němu a domluvit si to i s touto doktorkou." zasmál se. O tom jsem ani nepřemýšlela, no to je děsné.
,,Budeme za blbce." usmála jsem se.
,,Já? To ty." začal do mě rýpat. Jen jsem ho lehce praštila. Pohladil mi bříško, cítila jsem se zase tak šťastně.
,,Paní Palmerová." zavolala sestřička ze dveří, ze kterých zrovna vycházela žena s obřím bříškem, mé břicho podle toho jejího bylo malinkaté.
,,Jdeš se mnou?" zeptala jsem se Petera. Jen přikývl. Popravdě jsem byla ráda. Vešla jsem do vnitř, kde seděla mladá doktorka.
,,Jejda vy jste, ale mladá." zasmála se. Jen jsem přikývla, měla vlastně pravdu. Jsem mladá ani si to neuvědomuji, ale je to tak. Dospěla jsem rychle. Až moc rychle.
,,Sundejte si triko a položte se." řekla sestřička. Jen jsem přikývla. Vyslékla jsem si triko a položila jsem se, lehce jsem si stáhla legíny. Doktorka si nasadila rukavice a bříško mi potřela gelem, který strašně studil. Trochu jsem se zašklebila. Jezdila mi po bříšku a my sledovali obraz. Ukazovala nám hlavičku, páteř. To je náš prcek, už to není ta malá tečka, už je to mimčo. Naše mimčo.
Když jsem si otírala gel, Peter mluvil s doktorkou.
,,Paní doktorko, chtěla bych s vámi mluvit." řekla jsem, když jsem se oblékla.
,,Váš manžel mi vše sdělil." zasmála se. ,,Zavolám vašemu předešlému lékaři, vše mu sdělím a vy si nedělejte starosti a užívejte si těhotenství. Já osobně dítě mít nemohu, ale dala bych za to vše." posmutněla. Vyměnila jsem si s ní soucitný pohled.
,,Ultrazvuk jsem vám vytiskla, manžel říká, že si je necháváte vždy vytisknout." jen jsem přikývla. Peter myslel na všechno.
,,A pohlaví chcete vědět?" zeptala se nás. S Peterem jsme oba přikývli.
,,Zeptám se jinak. Pane copak by jste chtěl vy?" podívala se na Petera.
.,Já bych chtěl holčičku. Chtěl bych malou princeznu, která by byla jen moje a mohl bych ji rozmazlovat." rozplýval se Peter. Budete to skvělí tatínek.
,,A vy?" podívala se na mě.
,,Já bych chtěla raději chlapečka. Pak bych měla dva pořádné chlapi, kteří by se o mě starali." zasmála jsem se.
,,No, nebudu vás už více trápit." zasmála se. ,,Bude to holčička." nebylo mi líto, že to bude holčička. Hlavní je, že je to naše miminko. Podívala jsem se na Petera, který měl na tváři obří úsměv. Ta holčička bude asi jen jeho, doufám jen, že mi ji moc nerozmazlí.

Snad se kapitolka líbila. Konečně jsme se dostali k pohlaví miminka. Jste rádi, že to bude holčička? A nebo by jste chtěli více chlapečka?