Měli jsem zrovna volnou hodinu. Seděl jsem ve školní zahradě na zemi opřený o strom a se zavřenýma očima nasával vůni okolní zeleně. Sedl jsem si dál od ostatních, abych nebyl svým šikanátorům hned na očích. Ne, že by si mě vybírali každý den, ale i tak jsem se jim raději snažil vyhnout.
Byl slunečný, pozitivně naladěný den (Hobiho práce ❤🌞), ale moje myšlenky se soustředily okolo jediného bodu.
Frustrovaně jsem vydechl. Už to byl pomalu měsíc od toho incidentu v kavárně a Tae mi stále neodpověděl na mé omluvné zprávy. Od toho dne jsem mu každý den psal, koukal jsem do mobilu snad pořád a čekal, až se mi ozve. To on ale neudělal a to mně neskutečně vyvádělo z míry.
Co se týče toho kluka, který tohle všechno způsobil, od té doby jsem ho vídával na chodbách se sklopenou hlavou a pohledem upřeným k zemi. Neodvažoval se mi pohlédnout do očí. Ani ke mně nepřišel, aby se mi omluvil. Nic. Jen procházel okolo mě jako tělo bez duše, prostě fungující, bez projevu jakékoli emoce, až se mi zdálo, že se mi vyhýbá.
Jazykem jsem nenápadně přejel po spodním rtu. I po té době jsem stále cítil šťavnatost jeho rtů na těch mých a něco hluboko mě na mě hulákalo, že mi to upřímně chybí.
Vzal jsem si učebnici angličtiny, která byla asi dvoukilová, a praštil se s ní několikrát do čela.
Na co to krucinál myslím? Měl bych myslet na Taeho, na to, jak mě líbá, jak o mě pečuje, jak mé drží v pevném náručí, ovšem to ne, já myslím na to, jak mi úplně cizí kluk, jehož ani neznám a neznám jeho jméno, plenil hubu. A jak se mi to -
Učebnice se znovu setkala s mým čelem.
- Ne, Jungkooku. Tobě se to nelíbilo.
Z polemizování mě vytrhlo cinknutí. Pohlédl jsem na mobil a zjistil, že to mi napsal Jimin.
Dveřofil: Stav se prosím teď hned v učebně duchů, Kooki
Dveřofil: potřebujeme ti něco říct
Dveřofil: je to důležité
Dveřofil: tak honem
ČTEŠ
Stay - BTS Vkook texting
FanfictionCo se může stát, když napíšete nesprávnému člověku? !!! ~Násilí~ ~Sexuální scény~
