Otevřel jsem pusu a tupě na něj zíral. Hobi se sice opravdu občas choval zvláštně, ale vždycky byl natěšený a plný elánu. Teď vypadal jak poražená troska s poníženou reputací a balvanem hanby přikovaným k noze. Jedna z jeho slz si už málem našla cestu k jeho bradě .Tae, jakmile uhnul muži mířicími k toaletám, k němu přiklekl a setřel mu ji svou jemnou rukou.
Pak ho začal zvedat na nohy. Hobi mu v tom moc nepomáhal, přesto se mu to podařilo.
"O čem to mluvíš?" Zeptal se ho vlídným hlasem, zatímco mu utíral slzy z tváře.
Hobi, hledíc do země, zavrtěl hlavou. Neřeš to, jakoby říkal.
Tae se na něj dlouho díval, než přikývl . Nejspíš usoudil, že když se o tom Hoseok bavit nechce, tak zkrátka a dobře nebude.
Tae, po jehož vzoru udělal Taemin to samé, ho vzal kolem ramen. Společně se vydali zpátky do Jinova pokoje. Tae na mě mrknul a hlavou mi naznačil, abych už šel taky. Pak se otočil a šel dál.
Trvalo mu asi šest a půl metru, než mu došlo, že za sebou neslyší mé kroky.
"Kookie? Děje se něco?"
Zakmital jsem očima sem a tam a hledal nějakou smysluplnou výmluvu, proč tu stojím jako blbec, mám pohled autistického kuřete a pusu jako ištařinu bránu.
"Ne," řekl jsem nakonec a ukázal za sebe. "Jen..."
Taemin se usmál. "Jasně, odskoč si. Počkáme na tebe."
"To nebude nutný," mávl jsem nad tím rukou a poklepal si prstem na spánek. "Cestu znám, mám sloního pamatováka. Copak si na to nepamatuješ?"
Na Hobiho tváři se k mému úžasu objevil náznak úsměvu. Taková roztomilá měkota.
Taemin se ušklíbl.
"Tak dobře. Jen abys nedopadl jako onehdy tadyhle Taehyung."
"To byla nehoda!" bránil se Tae. "A byl jsem z toho zoufalý. Ještě teď z toho mívám noční můry."
"Povídej mi o nočním můrách z foukání do pampelišek."
Tae na něj vyplázl jazyk. Následovala výměna připitomělých pohledů.
"Nebojte," zasmál jsem se. "Vrátím se."
Tae mi poslal vzdušný polibek a spolu s těmi dvěma odkáčel pryč.
"Tak," řekl jsem si, když jsem přišel ke dveřím. Proč z toho dělám takové drama? Třeba tam ten někdo nebude a já budu muset předstírat, že se mi tam chtělo z biologických důvodů.
S hlubokým nádechem jsem vzal za kliku a vešel do místosti se dvěma kabinkami. Jedna z nich měla otevřené dveře, takže tam nikdo nebyl. Pán, kterému Tae uhýbal, byl dávno tatam.
Druhá kabinka byla zajímavější. Z té se ozývaly hlasité vzdychy a steny. Hlas, který se odtamtud sem tam ozýval, bych poznal kdekoli.
Yoongi. Ten malý ďábel Yoongi.
Jeho hlas přidával na intenzitě, jak žil v domnění, že ho nikdo neslyší a neposlouchá.
"Ano! Ano! Kurva Hobi ano!"
37.? 😭😭💗💗 TisíceréDÍKYvámvšem😍
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
