Nevěděl jsem, co mám dělat. Na tuhle chvíli jsem se připravoval celou cestu sem, a teď jsem -protože jsem to samozřejmě já- zapomněl všechny verze svých plánů. Mám ho obejmout? Mám se omluvit a odejít s tím, že už ho nebudu nikdy obtěžovat?
Jeho oči ale neříkaly nic o tom, že by chtěl, abych ho opustil. Abych ho tu nechal, zmateného a opět samotného.
Tak jsem udělal jedinou věc, na kterou jsem sebral odvahu. Sedl jsem si vedle něj na jeho postel a díval se na něj.
"Ne."
"Ne co?" položil mi další otázku.
"Ty nejsi zrůda."
Zavrtěl hlavou, aby mi ukázal, že má silné pochybnosti o mých tvrzeních a možná i o tom, že si to, co teď říkám, sám myslím.
"Psal jsi mi, že jsem.... 'Omlouvám se ti za tu pusu ještě jednou, ta zrůda si už snad nic nedovolí...' 'vážně jsem nechtěl líbat tu křivookou zrůdu....'"
"Tae, já-"
"Nic mi říkat nemusíš," uchechtl se, ale šťastný smích to nebyl. "Já tě chápu. Jednak, kdybych ti rovnou řekl, že jsem to já, nic z toho by se nestalo. A navíc," řekl a podíval se mi zpříma do očí.
"Tae," vydechl jsem a cítil, jak se mi další slzy derou na krajíček. Neměl pravdu. Nebyla to jeho vina. Byla moje. To já bych se měl omlouvat jemu a líbat mu boty a ruce za to, že mě vedle sebe po tom všem snese.
"Podívej se na moje oči, Kookie," vyzval mě, ikdyž věděl, že přesně to jsem dělal dávno předtím. "Já už jsem se s křivýma víčkama narodil. Jsem takový celý život. Ty to nevíš, ale řeknu ti to. Když jsem byl malý, děti ve školce mě za to bili. Později i učitelky. Měnil jsem školku snad každého čtvrt roku, ale všude to bylo stejné. Šikanovali mě, Kookie. Neměl jsem to tam snadné, ikdyž sis nejspíš myslel, že jsem musel být snad populární, nebo co."
Povzdychl si a podíval se na své ruce. Já zas svůj pohled nespustil z něj. On na chvíli zamířil pohledem na okno, než cdlou činnost zopakoval pozpátku.
"Ty nemáš ponětí, jak moc to bolí. Můžeš se snažit si to představit, ale tvá imaginární bolest niķdy nebude taková, jako ta moje. Vím, nejsem hezký. Vím, jak moc ošklivý jsem."
Zase se podíval na své ruce, a na mě se nepodíval, dokud neřekl něco dalšího.
"Odpusť mi, že jsem to byl celou dobu já. Je mi jasný, že mě nemůžeš mít rád. Jsem pro tebe moc oškli-"
Nedořekl to, protože jsem se vzpamatoval a za ta slova mu vlepil facku.
Dneska jsou to tři měsíce, co nás opustil... 😢😭😭 R.I.P., náš milovaný Dino 😭❤
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
