Stay - BTS Vkook texting

101.

Yoongi se při pohledu na naše zvědavé tváře zaškaredil, jakoby od sebe chtěl najednou těch šest - ano, šest, protože tu sice nebyl Taehyung, ale byl Tu s Jiminem Taemin-  párů zvědavých očí odehnat. Pak si ale důležitě odkašlal a posadil se na židli o něco rovněji na důkaz toho, že by opravdu bylo skvělé mu věnovat pozornost.

"Před několika... Týdny? Týdny, tuším, jste se mě snad všichni ptali, od kohože jsem měl ten monokl. Ještě je myslím trochu vidět, Hoseoku, že ano?"

Hobi kývl. "Už je to ale lepší."

"Dobře," opáčil Yoongi. "Pokud vím, samotný Jungkook se mně na to ptal snad dvacetkrát." Uchechtl se a sklopil pohled kamsi ke svým nohám.

"A já mu to nikdy nechtěl říct, protože jsem si myslel, že to tak bude lepší. Že pro něj, ale potažmo i pro ostatní, bude nevědomost cosi jako útočiště, brána do bezpečí, něco v tom smyslu. Jen jednou se zdálo, že už to budu muset vyklopit, ale ten večer..."

Koutkem oka pohlédl na Hobiho, který se začervenal. Věděl, že Yoongi hovoří o něm.

"Můj kotník si ten den taky dobře pamatuje," zamumlal.

Yoongi mu prohrábl vlasy a Hobi zavřel oči, protože -jak je nám všem známo- má tohle rád.

"Já vím," ušklíbl se Yoongi, ale byl to přátelský škleb. "Ta noha mě mrzí. Fakt."

"Když si vpomenu, proč mám tu nohu v háji, jsem za to i svým způsobem rád," zahuhlal Hobi. Teď se pro změnu začervenal Yoongi.

"Nechme už toho," mávl nad tím rukou a usmál se na Hobiho, pak si odkašlal. "Sice bych to klidně probíral donekonečna, ale stále bych tu chtěl něco říct. Ten večer mi tadyhle Hoseok nejdřív zlomil moje srdce a pak ho sám zase slepil. To celé se stalo místo mého vysvětlování, od kohože ten monokl mám."

Odmlčel se. Jeho oči skoro pořád tikaly ke mně.

"Kookie z toho obviňoval Taehyunga. Ikdyž by to bylo logické a v jistém... No, zkrátka by na to měl v tu chvíli právo, on to nebyl. Už netvrdím, že by to neudělal. Taky jsem si myslel, že Jungkookovi neublíží. Pleteme se. Všichni se pleteme a to, co považujeme za pravdu, je někdy jen průměr našich omylů. Ano, spletli jsme se v něm, ale na druhou stranu, od něj ty mývalopandí stíny fakt nemám."

"A... a od koho teda?" optal jsem se a hned usrkl ze svého šálku, abych zamaskoval nervozitu.

Yoongi se zvedl a na okamžik zmizel v obýváku. Naštěstí jsme na něj nečekali dlouho a on už si sedal zpátky ke stoku, s novinami v náručí.

"Byl jsem na jedné... návštěvě... ale hostitel nebyl moc kamarádský, to ne."

Otevřel noviny a hodil je na stůl.

"Nevím, jak jsem ho naštval a nechápu, jak se mu mohlo podařit prorazit bezpečnostní sklo. Nechápu to.

Jistě se ptáte, proč jsem za ním lezl. Důvod je prostý. Chtěl jsem od něj vysvětlení, proč Jina a Kookieho se svými kumpány málem utýrali hladem k smrti. Dočkal jsem se  pěsti do oka. Někdy takový život hold bývá."

Sledoval jsem ty noviny.  Tvář na fotce nebyla otočená ke mně, ale i tak se mi zdálo, že se Jonginova fotka chichotá jako nějaký zlověstný příslib.

Yoongi ale ještě neskončil.

"Naštval se dokonce tolik, že mně několik dní pronásledoval na sociálních sítích a parkrát i přes sms a telefonát, než to vzdal.

Jen jsem si říkal, že by nebylo na škodu, kdybyste to věděli."

Když mě cosi začalo šimrat  na tváři a po chvilce i na rtu, uvědomil jsem si, že pláču.

Ostatní se k tomu schylovali taky.

...in...