Stay - BTS Vkook texting

38. My smile lies

Tae's pov:

"Brzdi trochu!" křičel po mně Taemin, ale já jeho slov nedbal. Nebyl na to čas. Jungkook byl v nebezpečí a já si uvědomoval, že je v něm už příluš dlouho. Tím víc se taky stupňovala pravděpodobnost, že mu někdo ublíží, a já si nemohl dovolit jen tak sedět a čekat, až se věci vyřeší samy.

Až se objeví zpráva o výměně rukojmých za výkupné.

Až se všichni zase šťastně shledáme.

Nebo až najdeme Jina i Kookieho tam, kde je drží. Mrtvé.

Běžel jsem ulicí a do očí se mi nahrnuly slzy. Chvílema jsem myslel, že to nezvládnu, plíce bolely jako čert, břicho zevnitř nakopávalo prosbu o zastavení, hlava nevěděla, která bije, ale já nepřestával. Tohle je pro tebe, Kookie. Doufám, že díky tomu pochopíš, jak moc tě miluju.

Tedy pokud jsi ještě naživu.

Kluci po mě něco křičeli, ale byli loudalové moc vzadu. Já se zastavil až před svým cílem: velikánskou, téměř majestátní budovou policie.

Yoongi mě dohnal jako první. Na to, jaký to byl spáč, byl velice rychlý.

"Myslíš, že jsme tak pitomí, ze jsme to neohlásili?" povdechl si. "Zatraceně Taehyungie, za koho nás máš?"

Než jsem se zmohl odpovědi, dohnal mě i zbytek kluků s Namjoonem v závěru. Beze sova jsem se k nim otočil zády a chytl za kliku. Náhle jsem ale ucítil na rameni čísi dlaň a na dotyčného jsem pohlédl.

Yoongi nasadil přesně ten výraz, u nějž jsem si nikdy nebyl jistý, jestli značí naštvanost, strach nebo lítost.

"Tae... oni už ho hledali... nic nenaš-"

Zmlkl, protože Joon položil ruku na jeho rameno. Oba jsme se na dlouhána podívali. Měl lesklé oči a pomrkával.

"Yoongi...." řekl tichým hlasem. "Yoongi, on je teď moje jediná naděje. Vím, že Jin je někde s Jungkookem. On mi může pomoct ho najít. Tak ho pusť. Prosím."

"Jak víš, že ti může pomoct?"

"Nevím. Ale věřím mu." Namjoon se na mě podíval. Kývli jsme na sebe na znamení potvrzení vzájemné důvěry a odhodláni spolupracovat, abychom našli ty, jež milujeme.

Yoongi vcucl stěny svých úst. Vzal jsem jeho tváře do dlaní, protože byl v tu chvíli neodolatelně roztomilý. Co na tom, že to byl můj věčně otrávený hyung?

Mé ruce ze sebe setřásl. Já se zasmál, ale něco uvnitř mě křičelo.

Lháři!

Ve skutečnosti mi do smíchu nebylo. Ne bez Kookieho. Jsem lhář. Můj úsměv je falešný. Můj smích je falešný. Pocítili to kluci?

Yoongi si povzdechl a rozhodil rukama, které násleně zkřížil na hrudi. "Vy jste povedená dvojka. No, co já s váma? Hněte zadkama, ať tu nestrávíme zbytek života."

Jen taková otázečka: až dokončím tuhle "knihu", chtěli byste "knihu" na Namjin ship? 😃