Stay - BTS Vkook texting

110. New boy(friend)

Půl druhé ráno.
Proč ty nejlepší nápady dostávám v noci?  😂 Nemůžu, jako normální člověk-
Oh, jistě, vyšší sílo, nemůžu... XD

Hoseok's pov:

To, že měl Yoongi poslední dobou dost kousavou náladu, jsem přisuzoval nervozitě a napětí z blížících se Vánoc. Koneckonců ani počasí nebylo dvakrát pohádkové: člověk trpěl omrzlinami od hlavy až k patě, na nose rampouch z nudlí vytékajících kvůli všudypřítomnému nachlazení a oči zaspelené mrazem... a sníh nikde. Ať už jsem se díval, kam jsem se díval, když jsem se ocitl venku, všude bylo jen hnědé bláto a pokud někdy přeci jen napadla nějaká ta vločka, hned po dopadu se změnila v součást zimních bahenních lázní.

Ovšem Jungkookova neustále se zlepšující nálada to tak nějak dorovnávala.

Jeon Jungkook, můj milý kamarád, který byl o prázdninách zrazen Taehyungem, se začátkem října začal skoro na všechno a na všechny usmívat jako sluníčko. A to i přesto, že jeho modřiny se obnovovaly jako žraločí zuby: ty, které slábly, byly záhy nahrazeny novými. Všichni jsme věděli, kdo to má na svědomí, ale jakmile jsme se chystali k činu, Jungkook nás vždycky zastavil s tím, že bychom Taehyungovi a tomu Jonginovi jenom ukázali, že jsou pro nás plnohodnotnými soupeři, kterých si z nějakého nevysvětlitelného důvodu vážíme a respektujeme je.

Byl zrovna osmý prosinec, sobota, ideální den na spokojené lenošení. Seděl jsem na sedačce, hladíc spícího Yoongiho po hlavě,  hledíc z okna ven a čekajíc na zázrak v podobě sněhového překvapení. Jak jsem čekal, žádné nepřišlo, přestože rtuť venkovního teploměru ukazovala šest stupňů pod nulou a oblaka kousavého studeného vzduchu se vznášena všude kolem.

O nějakou zábavu se postaral až po obědě Jungkook, když byl Jinem přistižen, jak se chystá ven.

"Kam zas jdeš?" zaburácel na něj, v ruce růžovou vařečku, kterou se nejspíš chystal umít. Sledoval jsem ho z obýváku, jediné, co jsem  však ze své pozice mohl vidět, když se zastavil v předsíni u Kooka, byla jeho ramenatá záda.

"Ven," odpověděl Jungkook pohotově.

"Nebuď drzý. To vidím."

"To uvidíš, hyung. Dneska ho mám v plánu přivézt. Teda jestli to nevadí."

Kdyby na mém klíně nespočívala něčí hlava - ano, Yoongi hyung, mluvím teď k tobě- zahnal bych to mravenčení v chodidlech a šel omrknout situaci v předsíni.

"Koho jako přivézt?" sykl Jin. Očividně byl naštvaný, protože mu s prací dneska nikdo moc nepomáhal.

Jungkook si povzdechl. Asi si myslel, že když bude mluvit tiše, tak ho my v obýváku neuslyšíme, ale já byl dost blízko, aby to k mým uším dolehlo. Ten  rezignovaný povzdych.

"Našel jsem... totiž, našel jsem si přítele, hyung."

"COŽE?!!"

Jinův výkřik byl tak hlasitý, že se Yoongi vzbudil, prudce se vyšvihl na nohy a téměř okamžitě zaujal jakousi obrannou ninja pozici. Až když pochopil, že žádné nebezpečí nehrozí, pohlédl na mě a za můj pobavený výraz mě probodl pohledem, než se nabručeně svalil na sedačku vedle mě. Taemin s Jiminem a Namjoonem podle všeho jen drželi smích pořádně na uzdě.

"Jungkookie, to je úžasný!"

Ano. To vskutku bylo, protože záhada 'PROČ SE JEON JUNGKOOK FURT USMÍVÁ JAK MĚSÍČEK NA HNOJI' byla vyřešena jako mávnutím kouzelného proutku, jako otočení stránky se zaklínadly.