Stay - BTS Vkook texting

79. I am sorry, Joonie

Jin's pov:

"Koukej to vyplivnout!" zařval jsem, nedbajíc na to, že je pomalu půlnoc.

Abyste to pochopili... byl jsem u Namjoona. Dostal sice pozvánku na Jiminovu party, ale já věděl předem, že na ní nepůjde. Byl sice dobrý herec, ale jeho oči ho prozradily. Prostě ani neměl v úmyslu vytáhnout paty z domu.

Tak jsem si řekl - jako krásný přítel - že ho přijdu navštívit -jelikož si k mé smůle během zbytku mého pobytu našel jiné bydlení a mě nechal v našem společném bytě samotného - a omluvit se za všechno, co jsem mu v nemocnici řekl.

Vím, co si teď, říkáte. Blbej Jin. Je to už víc, jak měsíc. Mohl tohle udělat dřív.

Jenže já nemohl. Ze strachu. Co když se mi vysměje? Co když si našel jiného? Co když...

V mysli mi kolovalo tolik 'co když,' ale na žádné jsem nenašel odpověď. Zbývalo mi už jen natáhnout ruku a ukazováčkem zkrouceným jak vrbové proutí zmáčknout ten kovový čudlík u dveří.

Když nikdo neotvíral, zkusil jsem vzít za kliku - a ejhle - bylo otevřeno. Vešel jsem dovnitř.

Neuběhla ani minuta a už jsem nutil Joona zvracet. Víte, normálně bych to nedělal. Ale když jsem viděl podlahu posypanou léky nezámého původu, z nichž si Joon určitě nevzal jen jeden nebo dva, musel jsem zakročit.

Naštěstí se mi to povedlo.

"Joonie," šeptl jsem mu do ucha. "Tohle bylo špatné. Tohle mi nedělej, lásko."

Joon se na mě podíval unaveným pohledem.

"Kdo jsi?"

Ta otázka mě šokovala. Kdo jsem? Já nevím, kdo jsem. Jsem Jin. Jsem tvůj přítel. Jsem nic, hele. Neměj péči.

Políbil jsem ho. Oplatil mi polibek, ale odtáhl se rychleji, než bych chtěl.

"Jinie hyung? Tys... tys za mnou přišel?"

Přikývl jsem. "Omlouvám se, řekl jsem prostě. Nevěděl jsem, jestli by delší souvětí dokázal v tomhle stavu zpracovat.

On přikývl, políbil mě a to, co se dělo dál... není vhodné pro děti a mladistvé mladší osmnácti let.